F. František Tkáč

Rodištěm Fr. Tkáče byla Skalice u Frýdku. Obecnou školu vychodil ve Skalici. Rok se učil stolařem ve Starém Městě u Frýdku. Až do vstupu do řádu byl pomocníkem v zahradnictví. Do noviciátu nastoupil 16. prosince 1927, když předtím vykonal na Velehradě kandidaturu. Po dvou letech složil první řeholní sliby a byl poslán do malé komunity v Hradci Králové. Tam pobyl až do roku 1936 a pracoval tam jako kuchař. Od roku 1936 se věnoval už jen práci na zahradě. Nejprve byl osm roků v Benešově (zůstal v Benešově na faře ještě po likvidaci koleje zabrané nacisty; s ním tam byl P. Opavský, P. Vojtek a Fr. Tureček). Do konce války byl rok zahradníkem na Velehradě. Potom dva roky zahradníkem v Bohosudově a nakonec tři roky v Děčíně, kde vlastně zakládal znovu zahradu.

Fr. Tkáč byl bratrem velice mlčenlivým, který se buď modlil nebo pracoval. V oboru zahradnickém se velice vyznal. Byl sečtělý v knihách, které pojednávaly o zelinářství a sadařství, ale vyznal se i v květinách. Jen málo a vzácně se rozhodl vydat svědectví o svých znalostech.

Z Bohosudova přešel do Oseka a pak do Králíků. I když Králíky byly jako lágr zrušeny, zůstal zde pracovat v zahradě i nadále. Teprve v roce 1968 na dispozici P. Šilhana odešel do Bohosudova k P. Cukrovi, kde mu vedl domácnost, staral se o zahradu a dělal při tom i kostelníka.

Onemocněl cukrovkou. Musel mu být amputován prst na noze. Pak byl blízko Teplic v odkladní nemocnici − LDN. Tam jsem se s ním domluvil na odchodu na Moravec, aby měl denně mši svatou a sv. přijímání. Do nemocnice mohl dojet jen v návštěvní dny buď P. Cukr nebo P. Bilík. A tak dne 29. prosince 1975 přijel na Moravec, kde bohabojně žil, a tak i zemřel. Je pochován na Moravci.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 459−460.