P. Karel Ševela
Datum narození: | 6.2.1909 |
Datum vstupu do řádu: | 14.8.1926 |
Datum úmrtí: | 18.8.1976 |
P. Ševela byl rodem z Mutěnic u Hodonína. Šest tříd obecné školy vychodil doma v Mutěnicích. Potom jej v roce 1921 dostali rodiče na studia na Velehrad. Přišel do sekundy. V roce 1926, po sextě, požádal o přijetí do noviciátu Tovaryšstva. Byl přijat a noviciát začal 14. srpna toho roku na Velehradě. V roce 1928−1929 byl na arcibiskupském gymnáziu a připravoval se k maturitní zkoušce, kterou složil 24. června 1929. V letech 1929−1932 vykonal řádová studia filosofie v Krakově v Polsku. Po filosofii byl čtyři roky na Velehradě nejprve pomocným prefektem, nakonec i generálním prefektem. Učil při tom na gymnáziu zpěv a dějepis. Teologii potom studoval rok v Innsbrucku a dva roky ve Valkenburgu, kde byl 27. března 1939 vysvěcen na kněze. Byl povolán domů a čtvrtý rok teologie vystudoval v Praze.
V roce 1940−1941 byl v Benešově sociem magistra noviců a současně si vykonal třetí probaci. V roce 1941 přišel na Velehrad a ten se mu stal domovem až do zajištění v dubnu roku 1950. V roce 1941−1942 byl generálním prefektem. Po zrušení gymnázia byl do roku 1945 ministrem a prokurátorem domu a současně vyučoval scholastiky pedagogiku na Filosofickém institutu, který sídlil prozatím na Velehradě. Když bylo v roce 1945 obnoveno velehradské gymnázium, stal se opět generálním prefektem a na gymnáziu vyučoval zpěv a zeměpis. Měl osobité charisma výborného vztahu k mládeži. Byl úspěšným generálním prefektem. Jako dobrý hudebník (sám hrál na několik nástrojů) založil na Velehradě studentskou kapelu, kterou sám cvičil a dirigoval.
V listopadu 1949 zemřel velehradský rektor P. Závadský. Po něm se stal rektorem na několik měsíců P. Ševela. Těch několik měsíců nebylo dáno vůlí představených, ale vůlí příslušníků StB, kteří v noci 13. dubna 1950 vtrhli do Velehradské koleje, všechny řeholníky odvezli do Bohosudova a P. Ševelu do Želiva. I studenti se pak museli v nejbližších dnech z Velehradu odstěhovat k rodičům a pokračovat ve studiu na státních gymnáziích. V Želivě v přísné izolaci byl P. Ševela až do zrušení tohoto lágru v roce 1956.
S ostatními osadníky byl transportován do posledního lágru nucených prací pro řeholníky, do Králík. Pamětník P. Pešek, který byl také od počátku v Želivi, vzpomíná, že P. Ševela tam pracoval jako instalatér a v hospodářství. Jezdil tam s traktorem. Od října 1959 do února 1960 bylo v Králíkách velké zatýkání jezuitů. Došlo i na P. Ševelu, a to v únoru 1960. Byl pak souzen krajským soudem v Hradci Králové 11. a 12. května 1960 s šesti jinými členy provincie (Plaček, Pešek, Pitrun V., Vaněčka, Kovář a Slavík) pro podvracení republiky podle § 79 odst. 1 a byl odsouzen na tři a půl roku. Aby se na něj, ani na ostatní, nemohla vztahovat amnestie v květnu roku 1960, prokurátor se odvolal k nejvyššímu soudu, a tak všichni museli své tresty nastoupit. P. Ševela byl pak po vazbě v Hradci Králové jen ve Valdicích na broušení skla. V roce 1962 se na něj vztahovala druhá amnestie pro politické vězně, a tak byl propuštěn.
Odešel ke své sestře do Mutěnic a byl tam zaměstnán jako traktorista v JZD (Jednotném zemědělském družstvu). V roce 1967 dostal státní souhlas k výkonu kněžské služby jako kaplan v Brně ve farnosti Staré Brno. Tam byl jeho farářem P. Ludvík Gazda, kdysi jeho odchovanec z Velehradu. V roce 1968, kdy bylo možné vrátit se do Hradce Králové k našemu kostelu a současně také sloužit farnosti u Božského Srdce, stal se tam P. Ševela superiorem a farářem. Před tím však ještě v Brně prodělal operaci prostaty. Hradecká služba byla na P. Ševelu mnoho, a tak se souhlasem otce provinciála došlo ke změně. Za něho přišel P. Jan Nevtípil a P. Ševela odešel do Nového Jičína, kde sestry sv. Františka z Brna, tehdy sídlem v Lechovicích, sloužily v domově důchodců. Tam měl lépe postaráno o své lidské potřeby. Když sestry pro nedostatek dorostu už staré nestačily sloužit ve všech ústavech, jak do nich přišly po vyhnání z nemocnic v roce 1957 a 1958, odešly; odešel i P. Ševela. Uchytil se jako varhaník v Židlochovicích a později v Letovicích u Milosrdných bratří. Tam v roce 1976 byl raněn mozkovou mrtvicí.
Byl hospitalizován v Boskovicích a odtud se po třech týdnech léčení dostal do Letovic na II. internu, nebo správně do léčebny dlouhodobě nemocných, lidově do odkladní nemocnice. Když jsem za ním týdně jezdíval a viděl jeho neutěšený stav a vpravdě nedostatečnou péči, začal jsem hned podnikat kroky, aby byl přijat do charitního domova pro kněze na Moravec. Podařilo se to, a tak tam spokojeně žil několik měsíců. Denně oblečen v roucha na vozíčku koncelebroval. Fr. Náplava mu obětavě vyřizoval korespondenci, takže si tam zvykl rychle a byl tam velice rád. Dne 14. srpna 1976 oslavil 50 let řeholního života v Tovaryšstvu. Čtyři dny nato se odebral na věčnost k Pánu. Příbuzní si přáli, aby byl pohřben ne na Moravci mezi spolubratřími, ale v rodišti. Pohřbu se zúčastnilo v Mutěnicích množství věřících i kněží. Byl uložen do kněžského hrobu na mutěnickém hřbitově.
Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s.453−456.
|
Náš tip Jim Manney
Pro mnoho lidí je modlitba dost obtížná záležitost. Co by se ale stalo, kdybyste objevili jednoduchou modlitbu, která to změní a přivede vás ke zdroji Boží přítomnosti ve vašem životě? Znalec spirituality Jim Manney představuje… více »


Úmysly Apoštolátu modlitby
Úmysl papeže
Za papeže
Modleme se za Svatého otce, aby při plnění svého poslání i nadále s pomocí Ducha Svatého doprovázel svěřené stádo ve víře.
Národní úmysl
Za ty, kdo nežijí svou víru
Modleme se za ty, kdo nežijí podle svého křtu, aby je síla přijaté svátosti přivedla k činnému životu s Bohem.
více »
Nejbližší akce
více »
Nejbližší duchovní akce
více »
Kalendárium
|