P. Tomáš Vítek

Syn moravského Slovácka, narozený v Nivnici u Uherského Brodu. V Nivnici vychodil obecnou školu a potom studoval v Uherském Brodě na reálce. V roce 1904 nastoupil do noviciátu Tovaryšstva na Velehradě. Poslední dva měsíce noviciátu byl ve Svatém Ondřeji (Sankt Andrä) v Korutanech, kde také složil 6. června 1906 první řeholní sliby. V Kalksburgu potom dostudoval na gymnáziu v letech 1906−1910. Maturoval tam 6. července 1910. Na řádová filosofická studia odešel do Bratislavy, kde studoval jen první rok, další dva roky v Innsbrucku, kde ukončil filosofii v roce 1913. Dva roky, až do roku 1915, byl v Bohosudově v konviktu při gymnáziu prefektem studentů. V roce 1915 začal v Innsbrucku teologická studia. Po třetím roce byl dne 15. května 1918 vysvěcen na kněze. V roce 1919 skončil studia teologie a stal se na čtyři roky profesorem češtiny na bohosudovském gymnáziu. V roce 1923 byl v Polsku v Dziedzicích na třetí probaci.

Z probace byl odvolán, aby ve školním roce 1923−1924 byl generálním prefektem a prokurátorem domu v Praze-Bubenči. V roce 1924 přišel na Velehrad do duchovní správy − byl pomocníkem administrátora a katechetou na školách. Tuto práci konal osm let až do roku 1932. Na rok odešel znovu do Prahy-Bubenče a byl tam generálním prefektem. V letech 1933−1934 byl operářem v Benešově u Prahy, ale od roku 1934 opět pracoval ve velehradské duchovní správě, a to až do roku 1937. Následující rok byl v Českém Těšíně superiorem. Událostmi roku 1939 Český Těšín přestal být domem české provincie a byl od roku 1939 až do roku 1945 opět na Velehradě jako správce farnosti. Po válce byl rok rektorem v Bohosudově, ale v roce 1946 byl povolán ke sv. Ignáci do Prahy, a to do provincialátu jako socius otce provinciála.

Dne 13. dubna 1950 byl v Praze zajištěn a odvezen do Bohosudova. Z Bohosudova se dostal ještě do lágru v Oseku, v roce 1951 přišel do Králík. Z Králík byl 15. dubna 1953 převezen na Moravec mezi staré řeholníky. Nepobyl tam však dlouho. Už 23. ledna 1954 se stal duchovním správcem řeholních sester v nedalekém Mitrově. Po téměř dvacetileté službě sestrám a starým lidem v domově důchodců přešel v roce 1972 na Moravec, protože už byl docela hluchý. Dne 31. ledna 1976 na Moravci zemřel. Rodina P. Vítka z Nivnice si velice přála, aby byl převezen do rodiště. Tento převoz se uskutečnil. V Nivnici byl slavně pohřben a na místním hřbitově očekává vzkříšení z mrtvých podle živé víry, kterou žil a vždy poctivě učil, zvláště prostý Boží lid.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s.450−452.