F. Josef Šíra

Fr. Šíra se narodil v Rožnově pod Radhoštěm. Obecnou školu navštěvoval v Rožnově a tamtéž se vyučil krejčím. Po vykonané vojenské službě se rozhodl trvale sloužit jen Pánu Bohu a bližním. Vyvolil si řád Tovaryšstva Ježíšova. Po vykonané kandidatuře na Velehradě začal svůj noviciát 25. října 1927. Od počátku svého řeholního života jevil zřejmé známky svědomitosti, prosté zbožnosti a naprosté věrnosti svému povolání. Proto jej představení pověřovali i zodpovědnými úkoly, a ne pracemi řemesla, kterému se vyučil. Během svého desetiletého pobytu ve vlasti byl dvakrát pomocným prefektem u studentů a tři roky pracoval v provinční kurii v Praze u sv. Ignáce. V roce 1937 byl poslán do Jeruzaléma do tamní pobočky římského Biblického ústavu. Zde strávil větší díl svého řeholního života. Z Jeruzaléma byl jen jednou (v roce 1937) poslán na dva roky do Bejrútu v Libanonu na univerzitu sv. Josefa. Už jako starý přišel z Jeruzaléma na dožití do Říma, aby mohl být aspoň s některými svými českými spolubratřími, když se do vlasti nemohl vrátit.

V Jeruzalémě byl tento inteligentní a pečlivý bratr pověřován mnoha úkoly: byl fotografem při vykopávkách řízených Biblickým ústavem, kustodem archeologického muzea, knihovníkem a někdy i ministrem domu, takže na jeho bedrech byla péče o celý dům. Při těchto svých povinnostech ochotně a odborně provázel studenty a poutníky po posvátných místech, a když bylo třeba, neodmítl uplatnit ani své krejčovské řemeslo. Za války vykonal také mnoho pro polské zahraniční vojáky a vypomáhal i na československém konzulátě. Nesčetní turisté, poutníci a studenti Biblického ústavu vzpomínají na jeho cenné a ochotné služby. Česká provincie doma mu vděčí za velmi obšírné zasvěcené dopisy, ve kterých popisoval své zážitky z Jeruzaléma. Pokud to bylo možné, některé byly uveřejňovány v našich časopisech a provinčních "Zprávách". Ale ani tehdy, když se jeho dopisy nedaly publikovat, nezapomínal na starou vlast a psával některým bratřím nebo otcům dlouhé dopisy, které mají velkou hodnotu. Pokusil jsem se, když jsem takový dopis našel u někoho ze zemřelých, je soustřeďovat a schovávat. Nyní jsou v pražském provinčním archivu. Možná, že ještě další jsou u někoho z žijících. V budoucnu by se snad mohl někdo pokusit udělat monografii o tomto našem českém misionáři na Blízkém východě.

Při vší své veliké aktivitě zůstal Fr. Šíra podle svědectví jeho představeného v Jeruzalémě i jiných, kdo ho znali, vždy na prvním místě dobrým a zbožným řeholníkem. Snad stojí za to i zde připomenout z pamětního obrázku po smrti tohoto bratra poslaného i nám sem do vlasti, co napsal tento bratr do svého deníku po posledních slibech, které skládal 2. února 1938 v Bazilice smrtelných úzkostí Krista Pána v Getsemanech: "V mém životě do budoucna se nemění nic, zůstává jako dosud... Jsem považován za staršího bratra, který už prošel všemi zkouškami, vyjma ovšem té jedné, nejdůležitější zkoušky života. Tu-li šťastně prodělám, budu teprve navždy a definitivně přijat mezi společníky Ježíšovy, majíce účast na jeho blaženosti."

Jsme přesvědčení, že Fr. Šíra i tuto zkoušku šťastně prodělal a že Tovaryšstvo, zvláště naše česká provincie, má v něm dalšího přímluvce v nebi. Fr. Šíra nezemřel ani ve vlasti, ani ve své milované Svaté zemi, ale ve věčném Římě, kde prožil poslední rok svého života. Jeho tělesné pozůstatky jsou uloženy na Campo Verano, kde je pohřbeno mnoho jezuitů z celého světa, a také slušná řádka Čechů.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 436−439.