F. František Heller

Narodil se v Trautmansdorfě v Dolním Rakousku, ale jinak celý jeho život před vstupem do Tovaryšstva je spojen s Hradcem Králové. V Hradci vychodil školu obecnou i měšťanskou. Pak se učil kupcem v Hradci a získal výuční list na kupecké pokračovací škole. Až do roku 1933 zůstal v práci jako kupecký příručí. Zalíbil si v Hradci jezuity a žádal o přijetí. Kandidaturu dělal v Hradci Králové a do noviciátu vstoupil na Velehradě. Noviciát se v té době přestěhoval na krátký čas do Děčína a potom definitivně na další léta do Benešova. Tam tedy noviciát zakončil prvními řeholními sliby.

V letech 1935−1938 byl v administraci časopisů u sv. Ignáce v Praze a další rok vrátným tamtéž. V letech 1939−1940 byl kostelníkem na Velehradě. V roce 1940 přišel opět ke sv. Ignáci do Prahy jako vrátný a infirmář. Zůstal tam až do přepadu klášterů v noci 13. dubna 1950. Prošel internací v Bohosudově a v Oseku. Potom byl odvezen eskortou ještě s dalšími našimi bratřími na Klíčavu na práci na přehradě. Byl tam zaměstnán v závodní kuchyni, v kantýně. Po skončení práce na klíčavské přehradě byl zaměstnán jako kantýnský na stavbě přehrady v Křímově u Chomutova. Odtud přešel do kantýny Vodních staveb v Karlových Varech.

V roce 1969 jej otec provinciál Šilhan poslal na Velehrad jako kuchaře pro malou komunitu našich, kteří se tam směli vrátit (byli to P. Vašíček, P. Babíček, P. Pevný, Fr. Malý a Fr. Heller). Když v letech 1972−1974 museli naši kněží opět postupně z Velehradu odejít, bratři na Velehradě mohli zůstat. Fr. Heller však brzy onemocněl a zemřel. Všichni jsme chtěli, aby byl pohřben na Velehradě v našem hrobě. Příbuzní z Hradce Králové však požadovali neústupně pochování v Hradci Králové a nepřistoupili ani na to, aby byl pochován aspoň v Hradci na Pouchově do jezuitského hrobu. Na Velehradě byla mše sv. a rozloučení. Potom byl převezen do Hradce Králové − Kuklen, kde byla znovu mše sv. a po ní uložení do rodinného hrobu.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 435.