Kdo jsme / Vzpomínky Dnes je 19. 8. 2018  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




P. Stanislav Havelka

Datum narození:10.11.1913
Datum vstupu do řádu:  14.8.1931
Datum úmrtí:13.3.1972

P. Havelka byl rodákem ze Zahradiště u Velkého Meziříčí. Po obecné škole byl dán na studia. Nejblíže to měl do Velkého Meziříčí. Tak v letech 1924−1931 tam navštěvoval střední školu. Byla to reálka (kdysi typ školy, která připravovala zvláště pro vysokoškolské studium na technice). Studium na reálce bylo o jeden rok kratší než na gymnáziu. Po maturitě na reálce se přihlásil do Tovaryšstva Ježíšova. Do noviciátu nastoupil 14. srpna 1931 na Velehradě. Po skončení noviciátu udělal s úspěchem doplňovací maturitu z latiny. Tak měl studia jako ostatní, přiměřená pro studium teologie. V letech 1933−1936 studoval filosofii v Polsku v Krakově. Rok byl prefektem na Velehradě. V roce 1937 odejel do Itálie do Chieri, kde studoval teologii. V Chieri byl 30. května 1940 vysvěcen na kněze spolu s P. Úředníčkem. Jako kněz dokončil poslední rok studií.

To už se začala u P. Havelky vážně projevovat tuberkulóza. Dostal se ještě domů do vlasti a byl určen na Svatý Hostýn. V nastávajícím roce 1941−1942 byl však převážně celou dobu mimo dům v plicním léčení. V roce 1942−1943 konal třetí probaci na Svatém Hostýně. V roce 1943−1944 byl sociem magistra noviců na Velehradě. Zdravotní stav P. Havelky potřeboval občas léčení a rekonvalescenci. Tu mu poskytovaly Školské sestry de Notre Dame v Praze-Krči a on jim za to sloužil mší sv. a jinými duchovními službami. Tak v letech 1945−1947 byl celou dobu v Krči u sester.

V roce 1947−1948 se jeho zdravotní stav zlepšil. Byl poslán na Svatý Hostýn, kde byl správcem meteorologické stanice a pomáhal v poutní duchovní správě, jak mohl. V roce 1948−1949 byl sociem novicmistra na Velehradě a redaktorem časopisu "Zprávy Velehradské". V roce 1950 byl v pražské rezidenci u sv. Ignáce, ale převážně byl v Krči u školských sester jako jejich spirituál.

Tak byl jedním z těch otců, kteří se vyhnuli zajištění v dubnu 1950 a nedostal se tedy nikam do lágru. Hned, jak se dověděl o naší internaci, organizoval balíčky, které pod fingovanými jmény byly posílány do Bohosudova. Ne všechno jsme dostali, ale většinu snad ano. Velice to usnadnilo zvláště počátky našeho života v lágrech. Stejně, když jsme přišli k PTP, dostávali jsme balíky s přilepšením ke stravě, které nebylo ani tak zapotřebí, spíše přišlo vhod teplejší prádlo, ano, i "khaki" flanelové košile, abychom byli na stavbách chráněni před zimou.

P. Havelka byl vyhledávaným otcem našich mladých, kteří byli v Hájku a postupně se odtud dostávali domů. Pod vedením P. Havelky mnozí dokončili noviciát a skládali u něho své první řeholní sliby. P. Havelka to byl, který také starším scholastikům, kteří nemohli být vysvěceni v Rožňavě, zprostředkovával svatá svěcení včetně kněžství u biskupa Dr. Kajetána Matouška. P. Havelka jezdil také za bratřími na Klíčavu. Sám jsem tam jednou jako voják PTP o dovolence s ním z Krče jel taxíkem, abych se potěšil s bratřími. Krčský ústav byl v roce 1954 přestěhován na Moravu do Šebetova. Tak přešel P. Havelka se sestrami na Moravu. I odtud rozvíjel svou bohatou podpůrnou činnost provincii a sloužil mnohým z našich mladých.

Nebylo to dlouho před zatčením, když jsem jej navštívil v Šebetově, kdy pronesl tato památná slova: "Jak já budu jednou před provincií vypadat, když jsem nebyl ani soustředěný v lágrech, ani uvězněn?" V květnu 1955 se dočkal. StB pro něho do Šebetova přijelo. Byl souzen spolu s P. Böhmem a Fr. Jochem v Brně, zatímco většina z nás v téže akci proti jezuitům byla tentýž rok zatčena v Ostravě nebo na Ostravsku a tam také souzena. P. Havelka dostal osm roků vězení a byl velmi spokojen, že může přece jen svědčit Kristu.

Protože byl "tuberák" (nemocný tuberkulózou), byl poslán hned po soudu na Mírov, kde také zůstal až do amnestie v roce 1960, kdy byl v květnu propuštěn. Odešel ke své sestře, která byla v Benátkách nad Jizerou. Byl tam zaměstnán v Karborundu − zametal dílny a dvůr. Byl i tam sluncem pro mnohé lidi. Rozhodně si získal velkou úctu a vzbudil úctu i ke kněžím a církvi. Navštívil jsem jej tam asi měsíc před smrtí. Byl v nemocenském stavu, připravoval se na odchod, ale v pokoji, ba s radostí. Je pochován v Benátkách nad Jizerou.


Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 423−425.


Novinka

Žijeme v době papeže Františka

Michal Altrichter

Označení Žijeme v době papeže Františka podtrhuje, že se nacházíme uvnitř jeho pontifikátu. Text sleduje buď přímo komentář k jeho stanoviskům či k těm, kdo papeže hodnotí, nebo analyzuje, co je s jeho postojem spojené. Odpovídá též na otázku, zda papež rozděluje, nebo spíše připravuje na to, co je důvodem k plnější jednotě...
objednat »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl: Rodiny jako bohatství
Aby rozhodnutí, která mají dalekosáhlý ekonomický a politický dopad, chránila rodiny jako největší bohatství lidstva.
Národní úmysl: Za vnímání přírody a okolního světa jako daru, v kterém se Bůh zjevuje (srv. Žl 29/28).
více »

Nejbližší akce

Duchovní cvičení s Živými kameny


Pouť jezuitských přátel a spolupracovníků


Magis Panama 2019


více »

Nejbližší duchovní akce

Ignaciánské exercicie (Kurz 255)


Duchovní cvičení pro varhaníky a chrámové zpěváky


Duchovní obnova pro mladé


Duchovní cvičení pro všechny


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil