Kdo jsme / Vzpomínky Dnes je 28. 11. 2023  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




P. Stanislav Havelka

Datum narození:10.11.1913
Datum vstupu do řádu:  14.8.1931
Datum úmrtí:13.3.1972

P. Havelka byl rodákem ze Zahradiště u Velkého Meziříčí. Po obecné škole byl dán na studia. Nejblíže to měl do Velkého Meziříčí. Tak v letech 1924−1931 tam navštěvoval střední školu. Byla to reálka (kdysi typ školy, která připravovala zvláště pro vysokoškolské studium na technice). Studium na reálce bylo o jeden rok kratší než na gymnáziu. Po maturitě na reálce se přihlásil do Tovaryšstva Ježíšova. Do noviciátu nastoupil 14. srpna 1931 na Velehradě. Po skončení noviciátu udělal s úspěchem doplňovací maturitu z latiny. Tak měl studia jako ostatní, přiměřená pro studium teologie. V letech 1933−1936 studoval filosofii v Polsku v Krakově. Rok byl prefektem na Velehradě. V roce 1937 odejel do Itálie do Chieri, kde studoval teologii. V Chieri byl 30. května 1940 vysvěcen na kněze spolu s P. Úředníčkem. Jako kněz dokončil poslední rok studií.

To už se začala u P. Havelky vážně projevovat tuberkulóza. Dostal se ještě domů do vlasti a byl určen na Svatý Hostýn. V nastávajícím roce 1941−1942 byl však převážně celou dobu mimo dům v plicním léčení. V roce 1942−1943 konal třetí probaci na Svatém Hostýně. V roce 1943−1944 byl sociem magistra noviců na Velehradě. Zdravotní stav P. Havelky potřeboval občas léčení a rekonvalescenci. Tu mu poskytovaly Školské sestry de Notre Dame v Praze-Krči a on jim za to sloužil mší sv. a jinými duchovními službami. Tak v letech 1945−1947 byl celou dobu v Krči u sester.

V roce 1947−1948 se jeho zdravotní stav zlepšil. Byl poslán na Svatý Hostýn, kde byl správcem meteorologické stanice a pomáhal v poutní duchovní správě, jak mohl. V roce 1948−1949 byl sociem novicmistra na Velehradě a redaktorem časopisu "Zprávy Velehradské". V roce 1950 byl v pražské rezidenci u sv. Ignáce, ale převážně byl v Krči u školských sester jako jejich spirituál.

Tak byl jedním z těch otců, kteří se vyhnuli zajištění v dubnu 1950 a nedostal se tedy nikam do lágru. Hned, jak se dověděl o naší internaci, organizoval balíčky, které pod fingovanými jmény byly posílány do Bohosudova. Ne všechno jsme dostali, ale většinu snad ano. Velice to usnadnilo zvláště počátky našeho života v lágrech. Stejně, když jsme přišli k PTP, dostávali jsme balíky s přilepšením ke stravě, které nebylo ani tak zapotřebí, spíše přišlo vhod teplejší prádlo, ano, i "khaki" flanelové košile, abychom byli na stavbách chráněni před zimou.

P. Havelka byl vyhledávaným otcem našich mladých, kteří byli v Hájku a postupně se odtud dostávali domů. Pod vedením P. Havelky mnozí dokončili noviciát a skládali u něho své první řeholní sliby. P. Havelka to byl, který také starším scholastikům, kteří nemohli být vysvěceni v Rožňavě, zprostředkovával svatá svěcení včetně kněžství u biskupa Dr. Kajetána Matouška. P. Havelka jezdil také za bratřími na Klíčavu. Sám jsem tam jednou jako voják PTP o dovolence s ním z Krče jel taxíkem, abych se potěšil s bratřími. Krčský ústav byl v roce 1954 přestěhován na Moravu do Šebetova. Tak přešel P. Havelka se sestrami na Moravu. I odtud rozvíjel svou bohatou podpůrnou činnost provincii a sloužil mnohým z našich mladých.

Nebylo to dlouho před zatčením, když jsem jej navštívil v Šebetově, kdy pronesl tato památná slova: "Jak já budu jednou před provincií vypadat, když jsem nebyl ani soustředěný v lágrech, ani uvězněn?" V květnu 1955 se dočkal. StB pro něho do Šebetova přijelo. Byl souzen spolu s P. Böhmem a Fr. Jochem v Brně, zatímco většina z nás v téže akci proti jezuitům byla tentýž rok zatčena v Ostravě nebo na Ostravsku a tam také souzena. P. Havelka dostal osm roků vězení a byl velmi spokojen, že může přece jen svědčit Kristu.

Protože byl "tuberák" (nemocný tuberkulózou), byl poslán hned po soudu na Mírov, kde také zůstal až do amnestie v roce 1960, kdy byl v květnu propuštěn. Odešel ke své sestře, která byla v Benátkách nad Jizerou. Byl tam zaměstnán v Karborundu − zametal dílny a dvůr. Byl i tam sluncem pro mnohé lidi. Rozhodně si získal velkou úctu a vzbudil úctu i ke kněžím a církvi. Navštívil jsem jej tam asi měsíc před smrtí. Byl v nemocenském stavu, připravoval se na odchod, ale v pokoji, ba s radostí. Je pochován v Benátkách nad Jizerou.


Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 423−425.


Náš tip

Modlitba, která mi změnila život

Jim Manney

Pro mnoho lidí je modlitba dost obtížná záležitost. Co by se ale stalo, kdybyste objevili jednoduchou modlitbu, která to změní a přivede vás ke zdroji Boží přítomnosti ve vašem životě? Znalec spirituality Jim Manney představuje…
více »





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za papeže
Modleme se za Svatého otce, aby při plnění svého poslání i nadále s pomocí Ducha Svatého doprovázel svěřené stádo ve víře.

Národní úmysl
Za ty, kdo nežijí svou víru
Modleme se za ty, kdo nežijí podle svého křtu, aby je síla přijaté svátosti přivedla k činnému životu s Bohem.

více »

Nejbližší akce

Reportáž České televize o předání humanitární sbírky na Ukrajině


Adventní koncert


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní obnova pro seniory


Adventní duchovní obnova pro všechny


Duchovní obnova pro členy Matice svatohostýnské


Adventní duchovní obnova pro všechny


více »

Kalendárium

Památka Edmunda Kampiána, Roberta Southwella a druhů

Svátek sv. Františka Xaverského


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil