P. Ota Polách

Narodil se v Boskovicích, ale celé své dětství a mládí prožil v Olomouci, kam se jeho rodiče přestěhovali. Čtyři třídy obecné školy měl německé v Olomouci na Nové Ulici, pátou (českou) v Olomouci na Hradě. V roce 1919 začal studia na slovanském gymnáziu v Olomouci. V roce 1927 úspěšně maturoval. Přihlásil se do bohosloví v Olomouci, ale byl v olomouckém semináři a na bohoslovecké fakultě jen rok. Dne 7. září 1928 vstoupil do jezuitského noviciátu na Velehrad. Po dvouletém noviciátě a slibech byl poslán na filosofická řádová studia do Krakova. Konal jen dva roky, protože mu byl započten rok z teologické fakulty olomoucké, kde v prvním roce byla hlavně filosofie. Po skončení filosofie v Krakově dosáhl ještě téhož roku 1932 doktorátu filosofie na Gregoriáně v Římě.

Již jako prefekt v Bubenči začal na Karlově univerzitě studia historie a filosofie. Tato studia zakončil dosažením profesury. Do roku 1940 vyučoval na arcibiskupském gymnáziu v Bubenči dějepis. V roce 1940 se dostal přes Maďarsko do Itálie do Chieri, kde vykonal dva roky teologických studií. Hned po prvním roce byl 15. července 1941 vysvěcen na kněze. V roce 1942 dělal třetí probaci v Szegedu v Maďarsku a rok byl v Budapešti zpovědníkem řeholnic. V roce 1944 se dostal z Maďarska do protektorátu. Na Velehradě vyučoval filosofii řádové scholastiky. V letech 1945−1949 vyučuje na gymnáziích v Praze, potom v Brně. Ve školním roce 1949−1950 byl poslán opět na řádový Filosofický institut, tentokrát do Děčína, kde vyučoval dějiny filosofie. Tento školní rok už ovšem nedokončil.

Byl s ostatními odvezen do Bohosudova. Z Bohosudova byl převezen do Oseka a Hejnic. Pro práce, které byly v lágrech, se mnoho nehodil pro svou skoliózu páteře, a tak byl propuštěn. Uchytil se v laickém zaměstnání v Praze, a to v knihovně Památníku národního písemnictví na Strahově, kde mohl dobře uplatnit své rozsáhlé znalosti v mnoha oborech a v mnoha jazycích. Byl tam sice samozřejmě spíš v pozadí, ale velmi vážen, protože mohl každému zasvěceně poradit. Jako zaměstnanec tohoto památníku onemocněl. V roce 1968 se stal důchodcem, odešel z památníku písemnictví a vypomáhal v Praze u sv. Ignáce kněžskou službou. Po kratší nemoci v roce 1969 zemřel. Pohřeb měl od sv. Ignáce za účasti mnoha našich a byl uložen do řádového hrobu jezuitů v Praze-Bubenči.

Z literární pozůstalosti P. Polácha uveďme jednu knihu: "Blahoslavená Marie Goretti", Přerov, Edice Smír.
V pozůstalosti zůstala také obsáhlá rukopisná práce z poslední doby jeho života: "O hlavním městě Velkomoravské říše".

Velmi často uveřejňoval své historicko-vědecké práce v odborných časopisech. Například tyto statě:
O počátcích české státnosti
O archeologii nomádské kultury
Církevně právní problematika velkomoravské říše
O autoru bulharské legendy ("Věstník Matice slovenské")
Hrobka Vladislava Přemyslovce (větší práce ve "Velehradských zprávách").
Články s náboženskou tématikou se najdou v "Apoštolátě sv. Cyrila a Metoděje", v "Poslu Božského Srdce Páně" i "Ve službách Královny".

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 394−401.