P. Antonín Blažek

Narodil se na Slovácku v Tvrdonicích. Obecnou školu vychodil doma a jako nadaný byl doporučen na studia. V roce 1928 započal studia na velehradském gymnáziu. Dne 14. srpna 1935 vstupuje v Benešově u Prahy do noviciátu Tovaryšstva. Za dva roky po slibech odešel do bubenečského gymnázia, kde dokončil gymnaziální studia maturitou s vyznamenáním.

Z Bubenče se vrátil do Benešova, ale tentokrát do scholastikátu na filosofii (1938−1941). Hned ve školním roce 1941−1942 pokračoval v teologických studiích na provinčním teologickém institutu, zřízeném ve válečné době v Praze u sv. Ignáce. Po záboru rezidence v roce 1944 u sv. Ignáce teologové i se svými profesory našli útulek u premonstrátů na Strahově. Během třetího roku teologie byl vysvěcen na podjáhna a jáhna a měl být na konci června 1944 vysvěcen na kněze. K tomu nedošlo pro postupné zatýkání všech jezuitských bohoslovců gestapem. Po soudu na Pankráci byl odvezen do koncentračního tábora Terezín. V roce 1945 se vrátil a byl vysvěcen na kněze 29. června 1945 u sv. Ignáce v Praze. Poslední, čtvrtý, rok teologie studoval v Anglii v Heytroph College. Když se vrátil, zapsal se ke studiu profesury češtiny a ruštiny na pražské univerzitě.

V roce 1950 měl z češtiny už druhou státnici, scházela mu už jen z ruštiny. Studium nedokončil, protože byl s ostatními 13. dubna zajištěn a převezen do Bohosudova. Protože byl kdysi odveden, ale dosud na vojně nesloužil, narukoval 5. září z Bohosudova k PTP do Komárna. Na různých místech pak pracoval na stavbách. Dne 31. prosince 1953 byl propuštěn z Bánské Bystrice do civilu. Odešel do rodných Tvrdonic, kde bydlel a pracoval. Nebyl však docela zdráv. Míval už na vojně potíže s ledvinami. Z potíží se vyvinula rakovina ledvin.

Byl několikrát hospitalizován v hodonínské nemocnici. Podrobil se tam i operaci. Metastáze pokračovaly. Navštívil jsem jej dva dny před smrtí v hodonínské nemocnici ve večerních hodinách. Ležel na posteli, ruce přivázané obinadlem k posteli, dostával výživu. Neviděl. Metastáze způsobily stah víček. Když jsem pozdravil, odpověděl, ale přidal s jemností sobě vlastní: "Promiňte, ale já nevím, kdo jste, já vás nevidím." Když jsem mu řekl své jméno, usmál se a řekl: "Tovaryšstvo je ke mně tak pozorné. Ve středu tu byl P. Vašíček a P. Ševela." Když jsem se jej otázal, jak se má, následovala zase překvapivá odpověď: "Byl jsem včera zaopatřen a nyní čekám." Prosil jsem jej, aby se za nás přimluvil, až přijde k Pánovi. Zase neočekávaná odpověď se vší prostotou: "Jestli Pán dovolí, milerád." Prosil si o požehnání. Udělil jsem mu je a oplátkou jsem žádal, aby i mně a všem požehnal on. V rozpacích řekl: "Ale já jsem přivázaný, nemám volné ruce." Když jsem řekl, že stačí slova požehnání, že to bude stejně platné, udělil požehnání mně a všem spolubratřím. Nadějný P. Blažek zemřel v hodonínské nemocnici v neděli ráno 30. října 1966 na svátek Krista Krále. Pohřeb byl v jeho rodných Tvrdonicích. Mnoho spolubratří, byť jen tak, v civilu, se pohřbu zúčastnilo. Nad hrobem se s ním za nás rozloučil P. Rabušic, jeho spolurodák.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 370−372.