Kdo jsme / Vzpomínky Dnes je 28. 5. 2017  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




P. Antonín Zgarbík

Datum narození:27.8.1913
Datum vstupu do řádu:  14.8.1930
Datum úmrtí:22.1.1965

Nedaleko Velehradu je vklíněna do chřibských lesů nevelká vesnice Jankovice. Zde se P. Zgarbík narodil rok před začátkem světové války. Všichni lidé měli potíže ve válce, chudí víc. A v roce 1915 musel tatínek P. Zgarbíka narukovat na frontu, odkud se už nevrátil. Padl. Maminka zůstala sama se třemi dětmi. O. Antonín měl dvě starší sestry. Ke konci války maminka onemocněla tyfem, takže se bída ještě více zvětšovala. Ale našli se dobří lidé, a hlavně pan farář Cyril Baťa, který pomáhal kde mohl, a podporoval také rodinu Zgarbíkovu. Když Antonín vychodil pět tříd obecné školy doma a vykazoval dobrý prospěch a nadání, pan farář mu pomohl dostat se do gymnázia na Velehradě. Po sextě gymnázia vstoupil P. Zgarbík do noviciátu. Když složil první sliby, odejel do Polska do Lublinu na tříletá řádová filosofická studia. Rok mezi tímto studiem a studiem teologie v Maastrichtu v Holandsku byl prefektem v koleji na Velehradě. Teologie v Tovaryšstvu trvá čtyři léta, protože byla válka přede dveřmi, byli aspoň někteří scholastici povoláni z ciziny zavčas domů. P. Zgarbík se tak vrátil po prvním roce teologie. Zbylé tři roky bohovědných studií vykonal doma - v Praze a na sv. Hostýně. 5.7.1940 byl v Brně v katedrále posvěcen na kněze. Po vysvěcení ještě rok studoval na Sv. Hostýně. V roce 1942 jako pomocník novicmistra si udělal třetí probaci. Ještě i další rok byl O. Zgarbík pomocníkem novicmistra ve výchově mladých řeholníků. V roce 1944 byl superiorem u sv. Ignáce v Praze. Tam byl od nacistů zatčen a na Pankráci odsouzen. Odvezen byl do Terezína. V r. 1945 se šťastně vrátil. Krátce byl v Praze u sv. Ignáce, ale pak byl poslán na Velehrad a byl jmenován magistrem noviců. Rok 1947 - 48 byl při tom i velehradským rektorem. Z Velehradu odešel r. 1948 jako rektor do Brna do koleje při biskupském gymnáziu. Tam byl v dubnu 1950 zajištěn a jako představený byl odvezen do Želiva. V Želivě zůstal až do zrušení tohoto lágru v r. 1956. Dostal se do dalšího lágru, na Králíky. Třeba říci, že než O. Šilhan , jak jsem uvedl v I.díle, mínil odejít do zahraničí, jmenoval O. Zgarbíka viceprovinciálem. Když pak P.Šilhan po zaprodaném scholastikovi Vančurovi z vězení v Leopoldově poslal vzkaz O. Zgarbíkovi, znamenalo to zatčení O. Zgarbíka a mnohých jiných, ať na Králíkách či jinde. Otce Zgarbíka odvezli do vazby v Ostravě. Soud byl 7.3.1960 v Ostravě u Krajského soudu. P. Zgarbík byl odsouzen k 16 letům vězení. Nejvyšší soud v Praze ve svém výjezdním zasedání v Ostravě v červnu 1960 rozsudek za velezradu potvrdil. Ve výkonu trestu byl ve Valdicích, ale když se projevila choroba astmatu víc, byl poslán na Mírov. Odtud byl několikrát v Brně ve vězeňské nemocnici. O. Zgarbík býval vždy zdráv, až ve vězení vznikl z obyčejné chřipky zápal plic. Nebyl nijak léčen, a tak dostal těžké astma.

Jeho statečná sestra, paní Božena Adamčíková, která bydlela v Popicích u Hustopečí (její manžel tam byl předsedou JZD) dělala všechno proto, aby byl její nemocný bratr propuštěn z vězení, třeba cestou milosti. Dosáhla však jen toho, že O. Zgarbíkovi bylo dáno přerušení trestu. Rok přerušení trestu žil u ní v Popicích. Samozřejmě, že civilní prostředí a péče rodiny jeho sestry působily na stav velmi těžké choroby blahodárně. Stav této nevyléčitelné choroby se aspoň poněkud zlepšil. A když nastal čas, aby se buď do vězení vrátil, nebo aby dostal prodloužení přerušení trestu, okresní lékař v Břeclavi dal takové vysvědčení, že se musel vrátit. Vrátil se na Mírov, ale záhy byl poslán do Valdic. Tam brzy udušením zemřel. O. Zgarbík přežil za války vězení v nacistickém Terezíně, nepřežil komunistické vězení ve Valdicích. Přáním O. Zgarbíka bylo, aby byl pohřben na Velehradě do řádového hrobu. Jeho sestra dostala zprávu o úmrtí bratra a povolení k převozu zemřelého a k pohřbení mimo Valdice. Zařídila, aby zemřelý O. Zgarbík byl převezen k pohřbení na Velehrad. Na Velehradě byl pohřeb stanoven na 26. 1. 1965. Bylo natištěno parte s tímto datem pohřbu a také vyšlo oznámení v Lidové demokracii. Ten den přijelo množství lidí na Velehrad - řada kněží a hlavně spolubratří z Tovaryšstva ze všech konců Čech a Moravy. Pohřeb se nekonal, protože nepřijela rakev z pozůstatky O. Antonína. Hrob na Velehradě bylo nařízeno zaházet a pohřeb byl určen do Jankovic, až přijede rakev. 29. 1. 1965 brzy ráno se příbuzní neúředně dověděli, že rakev s jejich mrtvým bratrem je ve vagónu ve Starém Městě a že bude autem dovezena během dopoledne do Jankovic. Později byli vyrozuměni, že pohřeb byl stanoven na 10.30. Bylo to jen několik hodin od první zprávy. Přesto dali vědět okolním kněžím a spolubratřím. Mohli to říci také místním lidem, ještě než odjeli za prací. A tak přece jen několik kněží a spolubratří a hodně věřících doprovázelo zesnulého mší svatou a obřadem na místním hřbitově k poslednímu odpočinku. P. Zgarbík byl pochován do hrobu, ve kterém už byl pochován jankovický p. farář P.Cyril Baťa, jeho velký dobrodinec.

O. Zgarbík měl tolik darů od Pána Boha, že jak si jej pamatuji, všechno co dělal, dělal dobře. Dobře studoval. Byl výborným kazatelem. Zastupoval už jako mladý provinciála v r. 1945 jako viceprovinciál. Uměl odejít z ruchu Prahy, kde měl tolik úspěchů, a převzít jako novicmistr noviciát na Velehradě. Osobně mohu dosvědčit, že byl velmi citlivým a pozorným magistrem nám všem, které vedl. Měl velice šťastný "modus agendi" (umění jednat). Uměl dosáhnout toho, k čemu bylo třeba dospět, zvláště poslušností, takřka nenápadným způsobem, že jeho podřízení to ani nepociťovali. Redigoval výborně Velehradské zprávy. Byl stejně dobrým profesorem češtiny a řečtiny na velehradském gymnáziu.


Náš tip

Mlčení

Šúsaku Endó

Mlčení japonského spisovatele Šúsaku Endóa (1923–1996) je drsný a zároveň poetický i myšlenkově bohatý příběh o zániku křesťanské misie v Japonsku v 17. století. Téma, které o něco dříve zpracoval i český spisovatel Jaroslav Durych v rozsáhlé epopeji Služebníci neužiteční, Endó pojal z neobvyklé perspektivy japonského katolického křesťana...
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl: Křesťané v Africe
Za křesťany v Africe, aby vydávali prorocké svědectví smíření, spravedlnosti a pokoje, a tím napodobovali Ježíšovo milosrdenství.
Národní úmysl: Za křesťany, aby jejich život byl skrze konání dobra odpovědí na Boží lásku a neztratil tak svěžest a vůni evangelia (EG, č. 39).
více »

Nejbližší akce

Jezuitou dnes


Středoevropský Magis


Živé kameny na Svatojakubské cestě


Živé kameny v Santiagu de Compostela


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní obnova: Vnitřní uzdravení


Moje vyhlídky v duchovním životě, pohled do budoucnosti


Vnitřní modlitba


Ignaciánské duchovní cvičení


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil