Články / Články Dnes je 20. 10. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Nesouhlas rakouských jezuitů s asistovanou sebevraždou

Pondělí, 25.1.2021
P. Pavel Ambros komentuje reakci rakouských jezuitů na rozhodnutí Ústavního soudu

Pavel Ambros

Soudci Ústavního soudu v Rakousku zrušili dne 11. prosince 2020 jeden paragraf trestního zákoníku, který stanovil trest za poskytnutí pomoci k sebevraždě, o kterou by někdo druhého požádal. Podobně postupoval i německý Ústavní soud v Karlsruhe na začátku loňského roku. Ohlasy obou rozhodnutí byly bohatě komentovány i v českém tisku. Podle dosavadní právní úpravy byl v podstatě jakýkoli úkon spojený s rozhodnutím o ukončení života na žádost těžce nemocného považován za něco, co odporuje právu. Byl klasifikován jako zločin, který podle rozdílnosti právní kvalifikace byl stižen trestem. Trestní zákoník tedy vylučoval možnost některé úkony spojené s umíráním považovat za něco, co by neodporovalo právu. Trestní právo sice nepostihovalo pokus o sebevraždu s odkazem, že pro člověka neexistuje právně vymahatelná povinnost žít. Pomáhat někomu k sebevraždě však trestné vždy bylo, a to za všech okolností. V každém případě byla taková činnost klasifikována jako protiprávní, a tudíž trestná. Typickým příkladem jsou diskuze týkající se pasivní eutanázie (například zda je možné odmítnout léčbu, což vede následně ke smrti, nebo kdy člověka, který se nachází ve vegetativním stavu, odpojit od přístrojů a jeho život ukončit). Ten, kdo se podílel na takovém jednání, si byl vědom toho, že mu bude moci být po zhodnocení způsobu účasti, okolností a motivací za toto jednání vyměřen trest. Od asistované sebevraždy je třeba odlišit zabití na žádost, totiž situaci, kdy například aktivní eutanázii provádí lékař podáním přípravku s úmyslem zabít člověka. Tento přístup je i nadále trestným činem.

Ústavní soud nerozhodl, za jakých okolností je účast na sebevraždě trestná, a zároveň vyloučil možnost trestního postihu. Tím otevřel cestu k tomu, aby zákonodárci začali pracovat na znění zákona, který by tento způsob ukončení života legalizoval. To považují rakouští jezuité ve svém prohlášení za mimořádně nebezpečnou tendenci. Může vést mimo jiné k povinnosti lékaře vyhovět žádosti o asistenci při sebevraždě, následně i žádosti o to, aby lékař žadatele zabil, a to s odvoláním se na ustanovení zákona. Otec Christian Marte SJ uvádí pět bodů, proč s nálezem Ústavního soudu innsbručtí jezuitští teologové nesouhlasí. Jejich způsob argumentace může být velmi brzy užitečný i pro diskuzi v českém prostředí. Již nyní je velmi intenzivní a odráží zkušenosti, které s umíráním mají zdravotní zařízení, ústavy paliativní péče i celé hospicové hnutí. Dotýká se však i života rodiny a zkušeností prakticky každého, vezmeme-li do úvahy demografické tendence ve společnosti, především otázku stárnutí lidské populace a proměny vnímání mezigenerační solidarity.

1. Zatím bylo jasné a nezpochybnitelné, že je třeba zabránit sebevraždám. Nyní existuje právo na sebevraždu, pro které mohu navíc (!) získat pomoc třetí strany. Zatímco právní a společenské vědomí bylo formováno principem sebevraždám zabraňovat (preventivní rozměr práva „Suizidprävention“), nyní je upřednostněna tendence toto změnit ve prospěch zákonem stanovené tzv. sebevražedné pomoci („Suizidassistenz“). Jedná se o zásadní změnu v tom, co bylo dosud v Rakousku považováno za správné a co za špatné.

2. Ústavní soud měl i jiné možnosti. Mohl zrušit svým ustanovením hrozbu trestu za pomoc při sebevraždě. Zde se však sebevražda stává zásadně chráněnou možností při umírání. Nyní se člověku žádající asistovanou sebevraždu dostává práva, aby mu ostatní pomáhali. Sebevražda se stává společensky přijatelnou formou smrti.

3. Ústavní soud ve svých důvodech pro rozhodování používá sedmkrát výraz svobodné sebeurčení. Vzniká nová právní situace ve společnosti, která spoluvytváří i normy pro rozhodování. Vytvořením legální možnosti asistované sebevraždy vede nezvratně k tomu, aby si lidé v obtížných situacích kladli otázky: Mám, či nemám spáchat sebevraždu? Nezbytnost (či právně ustanovená povinnost) položit si právě tuto otázku vytváří nevyhnutelně vnitřní tlak, jímž nemůžeme a nesmíme druhé zatížit vzhledem k okolnostem, v kterých se nacházejí. Ideálu svobodného sebeurčení v hraničních situacích nelze ve skutečnosti dosáhnout ani právními předpisy.

4. Rozhodnutí Ústavního soudu je nutno kritizovat ještě z dalšího důvodu, totiž že jednostranně zdůrazňuje svobodné sebeurčení jednotlivce. Autonomie člověka je vždy uskutečňována společně s ostatními. Nelze přehlédnout, že sebevražda působí utrpení jiným, zasáhne vícero lidí. Rozhodnutí Ústavního soudu zcela ignoruje širokou oblast utrpení zúčastněných.

5. Tímto rozhodnutím Ústavní soud otevřel dveře k eutanazii. Právo na pomoc při sebevraždě se brzy stane nejen právem požádat, aby žadatele někdo zabil, z druhé strany toto požádání pacienta legalizace změní na povinnost zabít. Rovněž neřeší odpověď na otázku, jak by měli být chráněni staří, nemocní (duševně či tělesně) nebo zdravotně postižení lidé! Toto vše rektor jezuitské koleje v Innsbrucku P. Christian Marte SJ nahlíží na pozadí především ekonomických zájmů, které v oblasti medicíny a péče o zdraví, bohužel, stále více hrají dominantní roli. S tím se spokojit nelze. Konečně, i když je nutné explicitně rozlišovat roviny mezi diskuzí morální a právní, to znamená mezi debatou o morálním statusu lékařem asistované sebevraždy a debatou o její legalizaci (což mimo jiné znamená respektovat užívání odlišné argumentace a zohledňovat i jiné skutečnosti), chceme tím zároveň hájit možnost člověka rozhodnout se pro smrt jako lidsky důstojné jednání, které legitimně a morálně odpovědně využívá svého práva konkrétní léčbu odmítnout a vědomě jít ke smrti jako smysluplnému dovršení života.

Sami dodejme na závěr. Do úvahy totiž vstupují v České republice (ale i jinde) ještě další faktory; například existující nespravedlnost v celku současné poskytované péče je evidentní. Tato nespravedlnost by se odrazila nepochybně v oblasti asistované sebevraždy. Dále vlivy zájmů pojišťoven a farmaceutických firem jsou protikladné (pojišťovny chtějí šetřit, průmysl chce vydělávat), v otázce paliativní péče spíše mají snahu se dohodnout, než jít proti sobě. Nezanedbatelná zůstává i otázka vztahu pacienta a lékaře, který by měl povinnost nejen léčit, ale také zabíjet. Konečně vždy zůstává v praxi těžce řešitelná otázka, zda a do jaké míry tento pacient je schopen naplnit vše, co souvisí nutně s tzv. informovaným souhlasem s odmítnutím léčby. Riziko, že pacient chce spíše vyhovět lékaři a lidem kolem, než se sám svobodně rozhodnout, je značně vysoké. Nadto předpokládaná délka dožití pacienta je vždy jen hypotetická, proto takovéto rozhodování nemůže být správné. Je až příliš zatíženo rizikem omylu nebo, což je daleko horší, vědomého zneužití.


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
6.10.2021 Návštěva Vatikánské observatoře
11.9.2021 Večerní studium spirituality na teologické fakultě v Olomouci
4.6.2021 Pierre Teilhard de Chardin – sto čtyřicet let od jeho narození
3.5.2021 Nedaleko Paříže se staví Centrum Teilharda de Chardina
21.1.2021 Teologická fakulta v Olomouci otevírá Večerní studium spirituality



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Učedníci – misionáři
Modleme se, aby se všichni pokřtění zapojili do díla evangelizace a svědectvím života, z kterého vane evangelium, se nabídli k misijnímu poslání.
Národní úmysl Děkujeme za Papežská misijní díla a prosíme za všechny křesťany, aby přijali výzvu k misijnímu poslání doma i ve světě, nejen příspěvkem do sbírky na misie.
více »

Nejbližší akce

Bez cenzury o problémech v duchovním životě


Improvizace na jezuitská témata


více »

Nejbližší duchovní akce

Kněžské exercicie


Kněžské exercicie


Exercicie se sv. Ignácem, vede P. Ladislav Nosek SJ


Jednodenní duchovní obnova pro zaměstnance Charity


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil