Články / Články Dnes je 20. 6. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Čím je svatý Josef pro papeže Františka a Ignáce z Loyoly?

Pondělí, 1.2.2021
Myšlenky P. Pavla Ambrose SJ

Pavel Ambros

Papež František vtiskuje univerzální církvi bohatství lidové zbožnosti Latinské Ameriky. V minulém roce vydal pozoruhodný list o významu vánočních jesliček. Letos vyhlásil rok svatého Josefa. Lidová zbožnost je důležitá z prostého důvodu: tvoří domácí atmosféru křesťanství. V ní se daří lépe čelit aktuálním těžkostem, domácím rozepřím i útokům z vnějšku. Co je ohniskem lidové zbožnosti? Na odpovědi zachycené v Katechismus katolické církve (KKC 1676) se podílel významně i José Bergoglio. Účastnil se v roce 1979 jako provinciál prací Rady latinskoamerických biskupských konferencí v mexickém Pueble. Podle ní je lidová zbožnost křesťanskou moudrostí odpovídající na velké existenční otázky. „Zdravé cítění katolického lidu má schopnost synteticky vyjádřit lidskou existenci.“ Tehdy Bergoglio svým postojem oponoval radikální formě teologie osvobození svým vlastním konceptem teologie Božího lidu. Dnes čelí podobným postojem rozbujelému klerikalismu, když vnáší do života církve téma radikality služby v duchu svatého Josefa. Kým Josef je? Ochráncem pojetí služby v církvi v tomto světě na způsob Kristův. Úcta ke svatému Josefu vyzdvihuje ty, kteří jsou v druhé linii, ukazují možnosti v situacích, které si člověk nezvolil, bolestné shody okolností mění v příležitosti, ukazuje, v čem spočívá důstojnost práce, dává návod, jak otcovské sebeobětování proměňovat v sebedarování. Papež prozradil ze svého důvěrného života i svoji celoživotní modlitbu ke svatému Josefu.

Tichá přítomnost svatého tesaře z Nazareta v pontifikátu papeže Františka je zjevná, téměř naléhavá. Dobře si pamatujeme na večer 13. března 2013. Byla středa. Lidová zbožnost s oblibou zasvěcuje středy a měsíc březen úctě svatému Josefovi. V tomto měsíci a v tento den byl zvolen při konkláve papežem. V den svátku světce byl uveden do úřadu. Svoji osobní oddanost k Marii z Nazareta a vřelou náklonnost k jejímu muži Josefovi, tesaři z Nazareta, vyjadřoval veřejně od počátku. Obojí zvěčnil ve svém papežském erbu. Na něm vedle sebe vidíme hvězdu a květ nardu. První symbolizuje Pannu Marii, druhé označuje svatého Josefa, patrona univerzální církve. V hispánské ikonografické tradici je totiž Ježíšův pěstoun zobrazován s nardovou ratolestí v ruce.

Při svém uvedení do úřadu římského biskupa připomněl dále nazaretského tesaře při mši svaté dne 19. března 2013. Papež v homilii řekl: „Děkuji Pánu, že mohu sloužit tuto mši svatou na zahájení petrovské služby právě o slavnosti svatého Josefa, snoubence Panny Marie a patrona všeobecné církve. Tato shoda okolností má velice hluboký význam.“ Podle něj důležitou a charakteristickou známkou poslání svatého Josefa je být kustodem, ochráncem. Toto jeho povolání se vztahovalo především na samotnou Svatou rodinu, jejíž se stal hlavou. Ale bylo rozšířeno do mnohem větší šíře: na každého člověka, křesťana a celé stvoření i životní prostředí. A dodává ještě jeden poněkud opomíjený prvek: být ochráncem Božích darů a Božích plánů. Tím je příkladem pro všechny. S odvoláním se na blahoslaveného Pavla VI. tvrdí: „Svatý Josef také dnes střeží a chrání mystické Tělo Vykupitele, církev, jejímž obrazem i vzorem je nejsvětější Panna.“ Čím je Josefův způsob tak odlišný? „V evangeliích se svatý Josef jeví jako silný, odvážný a pracovitý muž, ale z jeho duše vysvítá velká něha, která není ctností slabocha, ba naopak, pojí se k síle ducha a všímavosti, k soucitu a opravdové otevřenosti vůči druhému, ke schopnosti milovat. Nesmíme se obávat dobroty, něhy!“ (Homilie 13. dubna 2013) Ochraňovat znamená sloužit. Bůh ho učinil pánem ve svém domě tím, že mu svěřil nejdražší poklady: Ježíše a Marii, ale i vtělení a vykoupení.

Blízkost Josefa k papeži Františkovi není vůbec náhodná. Mezi ním a světcem skrytosti, v jehož mlčení je chráněno celé tajemství Boží, existuje pouto, které vzniklo dávno předtím. Z meditace německého jezuity Alfreda Delpa si osvojil myšlenku totality služby: „Tato mlčící ochotná vůle muže Josefa sloužit nás učiní pravdivějšími, a tak skutečnějšími a svobodnějšími.“ Napsal ji se svázanýma rukama v berlínském vězení v cele smrti 2. února 1945, krátce před popravou. Okamžik zrození řeholního povolání si papež pamatuje velmi dobře. Sedmnáctiletý Jorge Bergoglio v roce 1953 vstoupil do baziliky svatého Josefa v Buenos Aires (San José de Flores). Silné vnitřní pohnutí jej zavedlo do chrámu zasvěceného nazaretskému dělníkovi a zde nabyl vnitřního ujištění, že se musí stát knězem. A sem se pravidelně vracel vždy 19. každého měsíce, aby zde světce uctil.

Zbožná úcta k pozemskému otci Ježíše je konečně i součástí jezuitské spirituality od dob svatého Ignáce z Loyoly. V duchovních cvičení na vícero místech nacházíme spojení: „Naše Paní a její manžel Josef.“ (DC 264, 111, 114 atd.) Pro Ignáce byl Josef příkladem poslušnosti všedních dnů. Dne 21. dubna 1907 se Tovaryšstvo Ježíšovo zasvětilo sv. Josefovi ze čtyř důvodů:

a) jeho přímluvě je svěřen vnitřní růst duchovního života, neustále ohrožovaný „narůstající vnějškovostí činnosti“,
b) dále se k němu utíká v duchovním zápasu s „nebezpečím podkopávajícím poslušnost“,
c) v promoci povolání spojené s misijní formací noviců a konečně
d) jej vzývají jako mocného přímluvce u Boží prozřetelnosti v situacích nouze a chudoby, do které se mnohé komunity dostávaly. (ARSJ, 1910, s. 60–61)

Jistě, postava svatého Františka, chudého muže z Assisi, se stala inspirátorem jeho pontifikátu. Postavu a poslání svatého Josefa, ochránce církve, nemůžeme přehlédnout. Podle Jana XXIII. je „přítomnost svatého Josefa v zahradě církve srovnatelná s pokornou luční květenou: není někdy vidět, ale její přítomnost je vnímána vůní. Za strážce zázraku Vtělení byl vybrán skromný dělník. Čím více je naplněn ctnostmi, tím více je proměňován do jednoduchosti, tím vyšší a výjimečnější je jeho úkol.“ Všichni světci si jistě zaslouží zvláštní čest a úctu, ale je zřejmé, že svatý Josef má mít podle papeže Františka v našich srdcích oprávněně něžnější, intimnější a pronikavější místo. Proto programově vnáší moudrost ověřenou lidovou zbožností i do svého pontifikátu. Cožpak mlčení svatého Josefa nechrání vskutku mystickou událost abdikace Benedikta XVI. (28. února 2013)? Nechává tento rys vystoupit do popředí v gestech mezi řádky: zmínka o svatém Josefu je zanesena do první eucharistické modlitby s datem 1. května 2013, na svátek svatého Josefa Dělníka. Governatorát Městského státu Vatikán zasvěcuje svatému Josefu. Tolik diskutovanou Apoštolskou exhortaci o rodině Amoris laetitiae podepisuje na svátek svatého Josefa (19. března 2016). Svatému Josefu svěřuje synodální dokument o Amazonii (2019).

Co říci na závěr? Papež František tváří v tvář realitě života církve ve světě se vrací k podstatnému. Předává církvi Josefův způsob vnitřní aktivity, způsob, který je jemu vlastní. Pracuje podle jeho příkladu s uvážením, pokorou, tichostí, ale s neustálou přítomností a naprostou věrností vůči samotnému tajemství křehké přítomnosti Krista v božském dítěti. Zde je třeba hledat důvod jeho mlčení, které je mylně interpretováno papežovými kritiky jako nečinnost.

Tuto vnější podobu jeho pontifikátu formuje poznání, které čerpá z lidové zbožnosti, která v Božím lidu střeží smysl pro víru. Lidová zbožnost „spojuje tvořivým způsobem věci božské a lidské, Krista a Marii, ducha a tělo, společenství a instituci, osobu a komunitu, víru a vlast, rozum a cit. Tato moudrost je výrazem křesťanského humanismu, který radikálně dosvědčuje důstojnost každého člověka jako Božího dítěte, vytváří základní bratrství, učí, jak se chovat k přírodě a jak chápat práci; poskytuje konečně důvody k životu v radosti a vyrovnanosti i uprostřed existenčních protivenství. Tato moudrost je také pro lid měřítkem rozlišování a evangelijního cítění, kterým samovolně chápe, kdy evangelium zaujímá v církvi první místo a kdy je zbaveno svého obsahu a zadušeno jinými zájmy.“ (KKC 1676)


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
14.6.2021 Výstava k jubilejnímu roku Tovaryšstva Ježíšova v Petrohradu
10.6.2021 Poštovní známka k Ignaciánskému roku
8.6.2021 Zrnka ze života, poslání a utrpení Jacqua Berthieua
26.5.2021 Proces blahořečení P. Martina Středy SJ pokročil
25.5.2021 Ignaciánský rok byl zahájen



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022







Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Za krásu manželství
Modleme se mladé lidi, kteří se s podporou celého křesťanského společenství připravují na manželství: ať rostou ve velkodušné, věrné a trpělivé lásce.
Národní úmysl Děkujeme za rodiče, dobré učitele, katechety a kněze a prosíme, aby s nadšením a s radostí připravovali děti na přijetí svátostí.
více »

Nejbližší akce

Jarní setkání pro zájemce o jezuitský řád


Kněžské svěcení Petra Hrušky a Samuela Privary


Evropský Magis 2021


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Ignaciánská duchovní cvičení, vede P. Josef Čunek SJ


Duchovní cvičení pro všechny


více »

Kalendárium

Památka sv. Aloise Gonzagy

Úmrtí Jana Tesánka


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil