Články / Dokumenty Dnes je 21. 9. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Dokumenty

         A     A     A

Následoval Ježíše na Golgotu, byl s ním pod křížem, neutekl

Čtvrtek, 11.2.2021
Promluva P. Vojtěcha Suchého SJ při pohřbu P. Stanislava Peroutky SJ

Alena Rousová

Svatý Hostýn. Ve středu 10. února při mši svaté v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Svatém Hostýně se konalo poslední rozloučení s P. Stanislavem Peroutkou. Hlavním celebrantem byl olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner. Tělo zesnulého bylo uloženo na místním hřbitově.


Promluva P. Vojtěcha Suchého:

Slavíme pohřební liturgii za otce Stanislava Peroutku. Smyslem křesťanského pohřbu je modlit se za zemřelého, aby jeho duše dosáhla očištění a společenství svatých v nebi a jeho tělo očekávalo blaženou naději Kristova příchodu a vzkříšení mrtvých. Proto slavíme Kristovu eucharistickou oběť a konáme prosebné modlitby za zemřelého. Slovo ale slyšíme my živí a v nás má povzbudit naději. Rozjímejme Boží slovo, které jsme slyšeli, a můžeme při tom i myslet a připomínat si otce Stanislava.

„U Ježíšova kříže stála jeho matka“ a další ženy spolu s milovaným učedníkem. Doslova evangelium říká, že „stáli“, tj. aktivně se účastnili, nepřemohlo je zoufalství, ačkoliv je trýznila bolest. Tři nebo čtyři pod křížem, ale mnoho dalších, kteří by tam měli stát, pod křížem nebylo. Ne všichni jsou schopni stát pod křížem; mnozí utečou.

Pod Ježíšovým křížem nestály zástupy, které se v té době věnovaly své práci. Ty zástupy, které se z celé Palestiny hrnuly do Jeruzaléma mezi dvěma velkými svátky, Paschou a Letnicemi, určitě pod křížem nestály. Přesto že jim Ježíš tolikrát kázal, sytil je, dojímaly ho jejich starosti a bolesti, udělal pro ně tolik zázraků. Když ho potřebovali, hledali ho a tlačili se kolem něho do té míry, že někdy musel hledat samotu, aby se pomodlil a trochu odpočinul; ale teď, když potřeboval on, neukázal se ani jeden. Ježíšův kříž jim byl lhostejný.

Pod křížem nestáli ani vojáci, kteří po ukřižování odsouzených byli opodál, a jestli se přiblížili, tak jen aby hráli kostky o nesešívanou tuniku. Vojáci se přibližují k ukřižovanému Ježíši jen v případě, že z toho mají nějaký okamžitý prospěch; a okamžitě se zase odtáhnou; tito vojáci ztělesňují povrchnost, nedostatek citů, neschopnost sdílet a pocítit soucit.

Ani mocní, kteří odsoudili Ježíše, pod křížem nebyli: nejvyšší kněží, členové velerady, Pilát a Herodes. Měli na práci ještě další věci; už věnovali čas tomu, aby umlčeli rušitele pořádku, a pravděpodobně si mysleli, že uspěli. Jejich moc rozdrtila toho nepříjemného proroka; Piláta možná tlačila nějaká skrupule až tak, že dal nad Ježíšovu hlavu umístit nápis; ale rozhodně ho ani nenapadlo jít pod kříž. Kdo se cítí plný síly, kdo se pase na své vlastní moci, nechodí pod Ježíšův kříž.

Hluboce ale zraňuje jedna absence: apoštolů. Pouze jeden jediný přichází pod kříž. Ostatní zůstávají daleko, prchají; jeden si dokonce vzal život. Kdo víc jak apoštolové by měl být přítomen u Ježíšovy smrti: ale oni nemají odvahu, jsou zklamaní a zahořklí, mají strach, že budou identifikováni jako jeho následovníci. Opouštějí ho právě tehdy, když by ho měli posilovat. Pod Ježíšovým křížem opravdu nebude stát ten, kdo ho následuje, jen pokud z toho má výhody.

Kdo je ve vztahu k Ježíši lhostejný jako zástupy, povrchní jako vojáci, nepřátelský jako vůdci lidu nebo zklamaný jako apoštolové, nenásleduje ho až pod kříž.

Kdo naopak má odvahu „stát u Ježíšova kříže“? Marie a další ženy spolu s milovaným učedníkem. A pak svatý Pavel, od kterého jsme slyšeli, že nic a nikdo, dokonce ani smrt ho neodloučí od lásky Kristovy. Tito stojí pod křížem, mají sílu následovat a poznávat Pána v obtížích a utrpeních. Důvěřují mu tolik, protože jsou přesvědčeni, že jeho láska je větší než smrt.

Otec Stanislav následoval Ježíše na Golgotu, byl s ním pod křížem, neutekl. Dvacet let zkoušek, nejistot, PTP, kriminálu, čekání… Ve chvílích osamocenosti, zkoušek je zde jediná přítomnost schopná posílit a dát útěchu – ta Mariina. Po celý život s ním stála Maria pod křížem, když v něm poznávala svého syna Ježíše. V posledních dvaceti čtyřech letech si otec Stanislav užil ještě víc Mariiny blízkosti, vždyť na Velehradě i zde na Svatém Hostýně jsou baziliky zasvěceny Nanebevzetí Panny Marie.

V prvním čtení se autor knihy Moudrosti snaží ukázat, že život nábožných lidí, poctivý život vedený láskou k Bohu není promarněný a není ztracený.

Začátek znamenitého textu, který mnohokrát čteme při pohřební liturgii, nám zaručuje, že „duše spravedlivých však jsou v Boží ruce a nedotkne se jich utrpení“. My také říkáme: „Jsme v rukou Božích“, zvlášť když jsme v tísni, ať je to pandemie nebo cokoliv jiného – ale pamatujme, že používáme starobylé vyjádření, které patří k Božímu zjevení; a proto to musíme říkat s plným vědomím. Je to pravda: jsme v Božích rukou! A je nám tam dobře, protože jsme v bezpečí… ať se stane cokoli.

I když lidé mají dojem, že spravedlivý člověk když umírá, podstupuje trest, ve skutečnosti naděje je plná nesmrtelnosti, protože je jistým očekáváním života, který nekončí. Je pošetilé redukovat život pouze na pozemskou existenci. Boží moudrost nás učí brát v úvahu celý život: začíná zde na zemi, ale je zkompletován na věčnosti. Výměnou za krátkou bolest na této zemi přijmou spravedliví velikou rentu, protože Boží odměna se uskuteční v jeho věčnosti.

Dále text říká, že „Bůh je pouze zkoušel a shledal, že ho jsou hodni“. K tomu jsou tu dva obrazy. „V tavicím kelímku je zkoušel jak zlato.“ Abyste získali čisté zlato, musíte to, co se vytěží ze země, vložit do tavícího tyglíku, aby při vysoké teplotě došlo k separaci: veškerá nečistota zmizí a zůstane jen zlato. Obraz evokuje utrpení, úsilí, bolesti tohoto života: Bůh analyzuje spravedlivé jako zlato v kelímku a činí z něho vzácný poklad velké ceny.

„Jako dokonalá oběť se mu zalíbili.“ Druhý obraz: v řečtině zní olokautoma, holocaust, což znamená „celopal - všechno spálené". Byl to termín pro určitý druh oběti, při které bylo obětní zvíře úplně spáleno na oltáři k poctě Boha. Popisuje to smysl našeho života zcela obětovaného Pánu až do posledního dechu: se vším, co jsme, s celým srdcem, s celou myslí, se vší silou nabízíme svůj život Pánu, aby ho s povděkem přijal jako zápalnou oběť.

Za chvíli při obětování po přípravě darů bude otec arcibiskup potichu říkat modlitbu: „S duší pokornou a se srdcem zkroušeným prosíme, Bože, abys nás přijal: ať se dnes před tebou staneme obětí, která se ti zalíbí.“ V gestu pokory, se skloněno hlavou vyjádří úctu a vděk Boží velikosti a jménem všeho lidu bude prosit Pána, ať se mu zalíbí oběť našeho života, to je oběť nás samých.

I když modlitbu pronáší sám a potichu, je to modlitba celého společenství. Je to krásná modlitba, kterou můžeme každý použít v mnoha jiných okolnostech, ve výjimečné chvíli našeho života, když máme něco obětovat Pánu, když nám nějaká situace působí utrpení a nemůžeme ji změnit… Pokorné a zkroušené nás přijmi, Pane, ať se ti zalíbí naše oběť, ať se dnes před tebou naplní. Nyní v této chvíli máme za co děkovat a o co prosit. Děkujeme za život otce Stanislava a prosíme, aby ho - přetaveného ve zkouškách věrnosti, bolestí, utrpení - uznal Pán za hodného sebe.

A vy otci arcibiskupovi odpovíte: Ať Pán přijme tuto oběť z tvých rukou ke slávě svého jména a k užitku našemu i celé své svaté církve.

Otče arcibiskupe, děkuji Vám, že jste se ujal předsednictví této slavnosti, děkují Vám spolubratři za Vaši účast, děkuji televizi Noe za zprostředkování toho, že mohu poděkovat nejen vám, bratři a sestry, zde v bazilice, ale i všemu Božímu lidu u obrazovek za vaše oběti přinesené za věčnou blaženost otce Stanislava.


Foto: Milena Machálková (Člověk a víra).
Fotografie z webu Svatého Hostýna jdou ZDE.
Fotografie Mileny Machálkové (Člověk a víra) jsou ZDE a ZDE.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
20.9.2021 Kardinál Albert Vanhoye SJ ve vzpomínkách indického spolubratra
2.8.2021 Zemřel Bernd Hagenkord, poslušný jezuita a odvážný novinář
17.6.2021 Zemřel německý jezuita P. Alois Parg, rodák z Velkých Kunětic ve Slezsku
7.4.2021 Pevnost, která svítila, až rozjasňovala; byla totiž evangelní
30.3.2021 Zemřel Ivan Dobrovolský



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl Za udržitelný životní styl
Modleme se, abychom se my všichni odvážili zvolit si skromný životní styl šetrný k přírodě a radovali se při pohledu na mladé lidi, kteří o to odhodlaně usilují.
Národní úmysl Děkujeme za církevní školství a prosíme za stále kvalitnější prostředí v církevních školách, kde se tisíce dětí mohou poprvé setkat s živou vírou v Krista.
více »

Nejbližší akce

P. Václav Vacek o P. Janu Rybářovi SJ


První česko-slovenské setkání pro zájemce o jezuitský řád


Co nám dnes může nabídnout svatý Ignác?


Jezuité v proměnách staletí


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení, vede Mons. Pavel Posád


Duchovní cvičení pro všechny


Duchovní cvičení pro seniory, vede P. Jan Mach


Kněžské exercicie


více »

Kalendárium

Schválení Tovaryšstva Ježíšova


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil