Články / Rozhovory Dnes je 20. 6. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Rozhovory

         A     A     A

V jeho ústech získávalo Boží slovo zvláštní sílu

Úterý, 9.3.2021
P. Pavel Ambros SJ odpovídá na otázky o zesnulém P. Františku Líznovi SJ

Pavel Ambros

V pátek 5. března v cyklu 13+ na radiu Proglas ve třetí části hovořila redaktorka Jana Kuklová s otcem Ambrosem.


Kým byl otec Lízna pro vás?

Milý spolubratr, dobrý zpovědník, inspirující člověk, těšitel v bolesti, věrný kamarád, obětovaný kněz.

Když teď čtu na sociálních sítích vzpomínky různých lidí na otce Líznu, všechny poukazují na nějaký nezapomenutelný moment - třeba i lidé, kteří se s ním setkali jednou v životě a třeba jen letmo, popisují, že se tam stalo něco, co je ovlivnilo. Čím to podle vás bylo?

Jím Boží věci procházely, ale sám se jimi nechal proměnit. Jasná, jadrná, sice zajíkavá řeč přitahovala pozornost. Pomáhal druhým podívat se na sebe Božíma očima. To je osvobozující. V jeho ústech zaznívalo Boží slovo zvláštní silou. Jeho slova předcházelo gesto, pozornost, laskavost, ochota.

Krátká báseň Ivana Martina Jirouse: "Jestli mě ještě po páté, nedopusť, Bože, líznou - dopřej mi aspoň ve vazbě - setkání s Františkem Líznou" připomíná tu vězeňskou minulost za komunistické totality. Když vezmeme okolnosti, za kterých se poprvé dostal za mříže, tam mu asi hodně hrozilo, že ho to prostředí pohltí, že nasákne nějakou kriminální mentalitu. Co ho podle vás pomohlo udržet, dokonce nasměrovat ke kněžství?

Otec František byl jako mladík idealista. Ale nezůstal u toho. Utopie – země nikoho – je nebezpečnou iluzí. Františkův svět se stával čím dál tím více světem, událostmi, příběhy a úděly plnými Boha. V životě mu bylo velmi často vzato úplně všechno. Zde se mu objevuje svět kněžství jako prostor svobody, svobodného přilnutí překonávajícího bezmocnost lidského života. V kněžství objevil pro sebe možnost, jak tuto ztrátovost života zastavit. Proměňovat, nejen komentovat, tak chápal kněžství Kristovo, na kterém měl podíl. V Kristu je možno vše proměnit, veškerou bídu světa. Z idealisty se stal člověk s hořícím srdcem, které není možné uhasit, protože je hořící Kristovou krví v nás.

Při četbě jeho poutnických deníků mě vždycky zaujala taková kombinace systematičnosti, s níž třeba zapisoval kokrhání kohoutů nebo modlitby, s jakousi otevřeností vůči tomu, co nahodile cesta přinese, buď třeba nocleh na faře nebo někde v seníku anebo i v lepším hotelu. Dá se takto popsat jeho celkový přístup, tedy určitý vnitřní systém kombinovaný s naprostou vydaností tomu, co život přinese?

František nikdy nenastoupil do digitální sféry. Proto nepodléhal tolik dojmům. Byl zvyklý pravidelně, důkladně, systematicky číst. Četba byla pro něj něco jako práce. Učila ho vstupovat hlouběji do jednotlivostí, způsobů myšlení, krásy vyjádření, skladby částí, především celku. Celek pro něj byla Boží Prozřetelnost a blízkost srdcí. Posuzoval věci podle toho, jak přivádějí do blízkosti. Zde se rodila jeho ukázněnost mysli i čistota smyslů.

A ještě jeden poutnický příměr - dá se říci, že si šel vždycky svou vlastní cestou, která ne vždy musela být ostatními pochopena a přijímána?

Byl osobitý, překvapivě jiný, nepředvídatelný, pro někoho až chaotický. Byl bych opatrný tvrdit, že chodil vlastními cestami. Necítil se být majitelem svých cest. Jeho cesty nepocházely od něho. Nehonil se za vlastními cíli. Chodil s Hospodinem. Na těchto cestách potkával druhé, ostatní, nové blízké, události, sám sebe. Jestli potkal chudého nebo bohatého, mocného nebo nuzáka, slavného nebo bezejmenného, byla tolik okolnost. A když se s někým střetl, kdo nechtěl jít po Božích cestách, nutně se stal terčem těžkých útoků, pro něj pokušení, v nichž se mohl osvědčit.

Co bychom si podle vás z toho jeho životního putování měli vzít?

Možná to, co je vepsáno nad hrobem sv. Ignáce z Loyoly: „Nebýt ohraničen největším, a přesto být pojat v nejmenším, je božské.“


Zdroj: Radio Proglas.
Foto: Archiv.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
17.6.2021 Zemřel německý jezuita P. Alois Parg, rodák z Velkých Kunětic ve Slezsku
7.4.2021 Pevnost, která svítila, až rozjasňovala; byla totiž evangelní
30.3.2021 Zemřel Ivan Dobrovolský
26.3.2021 Zemřel P. František Pevný SJ
16.3.2021 Toto je kněžská osobnost



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022







Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Za krásu manželství
Modleme se mladé lidi, kteří se s podporou celého křesťanského společenství připravují na manželství: ať rostou ve velkodušné, věrné a trpělivé lásce.
Národní úmysl Děkujeme za rodiče, dobré učitele, katechety a kněze a prosíme, aby s nadšením a s radostí připravovali děti na přijetí svátostí.
více »

Nejbližší akce

Jarní setkání pro zájemce o jezuitský řád


Kněžské svěcení Petra Hrušky a Samuela Privary


Evropský Magis 2021


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Ignaciánská duchovní cvičení, vede P. Josef Čunek SJ


Duchovní cvičení pro všechny


více »

Kalendárium

Památka sv. Aloise Gonzagy

Úmrtí Jana Tesánka


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil