Články / Dokumenty Dnes je 16. 6. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Dokumenty

         A     A     A

Toto je kněžská osobnost

Úterý, 16.3.2021
Promluva kardinála Dominika Duky při pohřbu P. Františka Lízny SJ

Alena Rousová

Brno. V pátek 12. března při mši svaté v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně se konalo poslední rozloučení s P. Františkem Líznou. Hlavním celebrantem byl kardinál Dominik Duka. Tělo zesnulého bylo uloženo do krypty kostela.


Promluva kardinála Dominika Duky:

Jestliže jsem na začátku přečetl právě ona slova našeho Pána Ježíše Krista a upozornil: Tak byla vytvářena osobnost, identita otce Františka, pak evangelium jenom dotvrdilo, že ten, kdo dokáže přijmout onu zásadu vyjádřenou na hoře Sinaj v podobě desatera, má-li skutečně být spravedlivý v duchu bible, knihy knih, v duchu velké reformy proroka Jeremiáše, tak musí být člověkem oněch blahoslavenství, kde můžeme říci - v té původní verzi, která zazněla, jich bylo sedm, to je číslo dokonalosti. Blahoslavení, ovšem víme, že ona blahoslavenství jsou vyjádřena v textu Nového zákona „makarios“ – šťastný. Můžete mi říci, jak může být šťastný člověk, a promítněme si život otce Františka, zcela jistě zanechal tak hlubokou stopu, jakou téměř nikdo z nás kněží, možná i biskupů. Ale kde bylo štěstí? Čtyři roky ve vězení, vykonávat všechna podružná povolání. On, František, celou dobu náš spoluvězeň, zůstával na šatonech. Ne Covid, ten se jen přidal, ta rakovina do něho vlezla tam na šatonech, to bylo nejhorší oddělení. Byla šance, že mohl odejít. Ale on řekl: Nemohu, musím chránit především ty mladé před zneužíváním. A proto celou dobu byl na těchto šatonech. Denně ráno jsem chodil kolem těchto šatonů. Po kolena nebo po lýtka v ledové vodě, jinak to zatavování barevného skla, tam byla obrovská teplota a příšerné výpary. V tom se pohybovali tito lidé. Ale František velkou část svého vězení tam na Borech prožil v korekci, v té samotě, ve sklepě, protože neustoupil. Myslím, že tento příklad, toto svědectví nám říká, to je šťastný člověk. Myslím, že většina z nás se modlila, abychom se na ty šatony nedostali.

A pak můžeme kráčet dál v jeho životě. Byl šťastný? Jestliže jsem na televizní obrazovce - odpusťte mi, že jsem holdoval i v postní době této obrazovce - sledoval ty programy, rozhovory, které jste s ním natočili, Česká televize, myslím, že i Noe, bylo to jakoby představení člověka, který šel, který se usmál, který dovedl odpustit, který nedokázal nenávidět. Nevím, jestli je mezi námi prof. Komrska, ten říkával: „Propána, kdyby ten František dával pozor.“ Protože tak jak ho někteří lidé ošidí, okradou, ale František nikdy nelamentoval. Nakonec když přišla svoboda a mohl zúročit své zásluhy, tak šel na Mírov jako vězeňský kaplan. Myslím, že málokdo z našich spolubratrů kněží, málokdo z nás, otcové, přiznejme si to, jsme mohli dát nebo dali takovýto příklad skutečné kněžské služby.

Byl osobností. Od prvního okamžiku, když jsem ho poznal před mnoha a mnoha lety v Olomouci, kde buď jsem mu předával, nebo on mně předával samizdaty, tak jsem věděl: Toto je kněžská osobnost. A pak byla ta setkání, většinou tedy ve věznici. Možná se budete ptát, jak ten církevní byrokrat, ouřada, může se stále přátelit s knězem, který je tabulkově - to nejen vzhledem k platům - nezařaditelný, ale vždycky je knězem. Nepotřebuje k tomu žádnou zvláštní výzbroj ani zvláštní výstroj, je knězem svým životem. Mám-li, ale ne tak trochu čítankově, vám doložit jeho osobnost, tak, Josefko, vzpomínáte? Když jsme čekali na jeho propuštění – Ivan Havel, Martin Palouš, Nina Švarcová, Vy, maminka, můj spolubratr Vojtěch, již nežijící, moje maličkost? Žijeme v době, kdy chceme nově přepsat dějiny, kdy neonormalizace nám chce ukázat jinou církev, jiné kněze. Tak jsem se včera opravdu zlobil při sledování dílu Zakázaný Bůh. Ne, přátelé, jeho svědectví nám ukazuje, kdo čekal, čekali jsme dva dny, protože nás podváděli. Nakonec ho odvezli na dně auta, abychom ho neviděli. Pak přišel telefonát. Už nevzpomínám, od koho, z Prahy volá: „Já jsem na Václavském náměstí, kde jste?“ Můžeme vidět otce Františka jako muže, který se dovede postavit, muže, který je přijímán členy Charty 77. Ale když Václav Havel vzpomínal, tak nevzpomínal na to, co František řekl, ale vzpomínal: „Víte, on vždycky přišel s květinou, kterou podal Olze,“ jeho manželce. Tady chci jenom ukázat, že kněz František Lízna, jezuita, byl skutečným člověkem, a proto byl i skutečným knězem.

Jeho kořeny ho přivádějí na Podkarpatskou Rus. V té Podkarpatské Rusi jsem poznal tři osobnosti: Rio Preisnera, otce Vinklárka Jordána a František už se narodil na Moravě, ale maminka pocházela z Podkarpatské Rusi. Tady najednou začnete chápat, že víra, ta prostá víra sedláka, nebo jak říkal Louis Pasteur, ta uhlířská víra, ta musí být u kořenů. Víra není spekulace, víra není chytristika, víra není konstrukt, ale víra je život. Protože ona vychází od toho, kterému jsme uvěřili, tak jako uvěřil on, a jsme si jisti svou vírou, jisti. Právě onu identitu, která dokáže obstát v každé situaci, čerpáte právě z těchto kořenů.

Jeho cesty do Compostely a na další poutní místa, to nebyly výlety pro vyčištění hlavy. Nic nepopírám a je to dobře, že tisíce poutníků takto putují do Compostely, byl jsem tam třikrát, pěšky prý jsme ušli čtyřicet kilometrů, ale já myslím, že to bylo podstatně méně, vždycky jsme se tam dovezli a odvezli. Ale proč vlastně, co přitahuje lidi a poutníky, co táhlo Františka do Compostely? Podle staré tradice, ale i podle antropologických průzkumů skutečně Jakub Maior, Starší, tam odpočívá, ale jeho lebka odpočívá v arménské katedrále v Jeruzalémě. On ví a věděl svatý Jakub, kde má být. Říká stará legenda, že když tam ve Španělsku hlásal evangelium, tak se mu zjeví Panna Maria na kmeni stromu, na sloupě, madona ze Zaragozy. Vzpomínáte na onen moment, to mluvím pro nás, spolubratři kněží, kdy Ježíšova teta vlastně, matka Jakuba a Jana, přichází k Ježíšovi a hledá protekci? To nebyla protekce, podle kumránských svitků se ukazuje, že to bylo přesvědčení, že tomu tak bude, že budou dva Mesiáši, jeden saducejský a jeden kněžský, a Jan a Jakub pocházeli ze saducejské rodiny, měli právo, aby byli velekněžími, tak udělej to, aby oni byli na prvním místě. Znáte onu odpověď! Ale ta odpověď zazní: Můžete pít kalich? Můžeme. A tam v té Zaragoze, říká legenda, že se Panna Maria obrátila na Jakuba a řekla mu: „Můžeš?“ Víc se neptala. Zvedl se a tak jako František odputoval zpátky do Jeruzaléma a tam dal život za Krista. To je Compostela. To je naše pouť. Člověk nalezne svoji identitu teprve tehdy, když pochopí onu vertikálu, bez které není naděje, ani v době Covidu, a pochopí horizontálu, protože bez ní by nebyl spravedlivý, bez ní by nemohl spočinout v ruce Hospodinově, jak jsme četli z knihy Moudrosti.

A tak, Františku, sbohem. Jste tam už s Radimem, tak ať je to „na shledanou“. Máš práci, za mě i za všechny."


Foto: Dušan Kadlec a Vojtěch Hlávka (Člověk a víra).
Další fotografie Dušana Kadlece a Vojtěcha Hlávky (Člověk a víra) jsou ZDE a ZDE.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
7.4.2021 Pevnost, která svítila, až rozjasňovala; byla totiž evangelní
30.3.2021 Zemřel Ivan Dobrovolský
26.3.2021 Zemřel P. František Pevný SJ
9.3.2021 V jeho ústech získávalo Boží slovo zvláštní sílu
5.3.2021 Zemřel P. František Lízna SJ



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022







Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Za krásu manželství
Modleme se mladé lidi, kteří se s podporou celého křesťanského společenství připravují na manželství: ať rostou ve velkodušné, věrné a trpělivé lásce.
Národní úmysl Děkujeme za rodiče, dobré učitele, katechety a kněze a prosíme, aby s nadšením a s radostí připravovali děti na přijetí svátostí.
více »

Nejbližší akce

Jarní setkání pro zájemce o jezuitský řád


Kněžské svěcení Petra Hrušky a Samuela Privary


Evropský Magis 2021


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Ignaciánská duchovní cvičení, vede P. Josef Čunek SJ


Duchovní cvičení pro všechny


více »

Kalendárium

Schází se 1. generální kongregace

Památka sv. Aloise Gonzagy

Úmrtí Jana Tesánka


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil