Články / Dokumenty Dnes je 28. 7. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Dokumenty

         A     A     A

Svatý Josef, poctivec Boží, aneb Nepokradeš!

Pátek, 19.3.2021
Z promluvy P. Adolfa Kajpra SJ ze 17. března 1948

Alena Rousová

Otec Kajpr o vztahu k práci a majetku.


Konáme zde přípravnou novénu na svátek sv. Josefa. A konáme ji mimo jiné tak, že si znovu připomínáme staré Desatero. Na mne připadlo mluvit o sedmém přikázání Desatera, které zní „Nepokradeš!“

Každý z nás potřebuje nutně hmotných statků ke svému pozemskému životu, potřebujeme jich tím více, čím rozvinutější je moderní civilisace. A sedmé přikázání nám prostě praví, že je máme získávat poctivě. Chce nám vštípit úctu a lásku k poctivé práci, jejímž prvotním účelem bude vždycky zabezpečení našich hmotných potřeb.

Pohnutky, které by v nás mohly vzbuditi chuť k práci, mohou být různé, sotva lze však kde nalézt mocnější nad ony, které plynou z pravé, celistvé křesťanské víry, ve které má být vůle Boží naším nejvyšším zákonem. Tento Bůh sám je od věků pracujícím. Jestliže totiž věříme v Boha Stvořitele, máme si býti vědomi, že být Stvořitelem neznamená svět jednou pro vždy stvořit a postavit ho jaksi, aby se sám o sebe staral, tvořit totiž znamená tvořit neustále.

V našem národě je bohužel značně rozšířena mentalita, která se dívá na práci jako na něco velmi nepříjemného, mnoho a mnoho lidí vidí svůj životní ideál v životě pokud možno bezstarostném a také pokud možno bezpracném. Čím hlouběji má kdo vkořeněný správný smysl pro práci, tím hlubší je také jeho úcta k sedmému přikázání, neboť nemůže snést, že by žil jaksi z práce druhého, nemůže zejména snést dívati se ze svého zahálčivého života na jiné, jak se lopotí a dřou na něho, zatím co on nedělá nic.

Věřit v Boha znamená věřit opravdu, že jsem od něho a pro něho, že on je ve všem a že vše je od něho a pro něho, že být zbožný znamená už zde na zemi cítit jeho blízkost, už zde na zemi usilovat o podobnost s ním, už zde na zemi vidět v splnění jeho vůle svůj vlastní smysl života. Jen tehdy najdeme také pravý smysl práce a peněz a všeho ostatního.

Kde však není tato živá víra, tam se hledají bohové jiní. Tak vznikl moderní kapitalismus se všemi jeho katastrofálními následky. Člověk ztratil svůj cíl nadzemský, a proto se začal usilovně zabývat touto zemí. Našel smysl svého života v práci, jež se stala nejvyšším, posledním cílem. Pracovat stále, stále dokonaleji, stále s většími výkony. Tak se stává člověk otrokem práce. Stává se stále víc kolečkem zasazeným do necitelného systému, v němž má cenu jen tak dlouho, dokud vyrábí, v němž ztratí všechny ostatní své city a vlastnosti.

Lakota sice vždycky zaslepovala oči lidí, vždycky byli lidé pro majetek schopni nejrůznějších zločinů. Čím více mizela z paměti lidské vzpomínka na soudy Boží, čím více se jim zdála země jediným jejich údělem, tím horečněji se rozpoutala honba za bohatstvím, zvláště když vždy nové a nové vynálezy technické umožňovaly zvýšení výroby. Právě tehdy se stal dělník nejbezprávnějším tvorem a právě jeho potu mělo být nemilosrdně využito jako prostředku k získání všeho, co může na svých hmotných statcích země poskytnout. A tak bylo sedmé přikázání přestupováno ve velkém tím, že se dělníci vysávali, že nedostávali spravedlivou mzdu, že byli vyhazováni na dlažbu, jakmile byli práce neschopni nebo jakmile různé hospodářské krise, způsobované bezuzdností kapitalistického podnikání, jeho práci učinily zbytečnou. Tentýž prokletý hlad po zlatě pak vedl k různým bursovním manévrům, které často ožebračily celá odvětví lidských zaměstnání, nebo byl takřka rozhodujícím činitelem při vzniku a trvání různých moderních válek o zdroje surovin, o nová odbytiště a trhy.

Možná, že řeknete, že dnes není u nás kapitalistů nebo že zejména zde mezi posluchači není kapitalistů, že tedy nemá smysl to všechno vykládat. A přece myslím je to nejpůsobivější ilustrace k tomu, abychom pochopili, že Boží přikázání, všechna a tedy i sedmé, o kterém máme zvlášť dnes mluviti, nejsou nám dána z nějakého Božího rozmaru, k pouhému omezování naší svobody, nýbrž že je v našem nejvlastnějším zájmu, abychom je zachovávali.

„Pravda osvobodí vás“, říká Kristus Pán, to znamená, že náš život může být šťasten jen tehdy, je-li zbudován na pravdě, na uznání známé pravdy, vyslovené sv. Augustinem: „Stvořil´s nás, Pane, pro sebe, a nepokojné je srdce naše, dokud nespočine v tobě.“ Již jsme asi mnohokrát slyšeli tato slova, nikdy jim však nechceme věnovat pozornost a raději snášíme všechen ten neklid, všechnu úzkost. Není spokojenějšího pocitu nad vědomí, že jsme splnili svou povinnost.

Sedmé přikázání žádá např. na studentech, aby poctivě studovali, protože je to nepoctivost, a proto hřích proti sedmému přikázání, když se pak ucházejí o jakékoliv místo, pro něž nejsou připraveni a které proto nemohou s úspěchem zastávat. Žádá na každém, aby plnil řádně povinnosti svého povolání.

Žádá na nás všech, abychom střídmě a pravdivě žili, abychom nežili nad poměry, protože by to zase byla nepravdivost, která by pravděpodobně vedla k různým nepoctivostem. Kolik různých podvodů a jiných zločinů se spáchá, aby se mohla zaplatit zbytečná nádhera.

A nyní bychom se měli zadívat na sv. Josefa. To je takový velký poctivec, u něhož bychom se mohli naučit všechno opravdu potřebné, u něhož bychom se naučili správnému poměru k práci a k majetku a k penězům. Málo toho o něm víme. Pochází sice z královského rodu, ale je chudý, je tesař, je dělník. Je to veliký mlčenlivec, v evangeliu nemáme ani jediné jeho slovo. Jen vždy rozkaz Boží: Udělej to a to. A Josef beze slova poslouchá a plní, co mu bylo rozkázáno.

Josef by byl asi řekl jako později Petr: „Zlata a stříbra nemám.“ A přece nejdrahocennější bytosti, které kdy existovaly na naší zemi, Panna Maria a malý Ježíš, byly svěřeny jeho ochraně, žil v jejich blízkosti, pracoval pro ně, staral se o ně a staral se o ně jistě bezvýhradně, opravdu z celého srdce svého.


Zdroj: Adolf Kajpr, Ministerium verbi (Kázání o mši svaté, o posledních věcech člověka a o rozličných aspektech víry), k vydání připravil Vojtěch Novotný, Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017, s. 431-443).
Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
1.7.2021 Přiblížilo se blahořečení P. Philippa Jeningena SJ
23.6.2021 Zásady ignaciánské spirituality, které přitahují
14.6.2021 Výstava k jubilejnímu roku Tovaryšstva Ježíšova v Petrohradu
10.6.2021 Poštovní známka k Ignaciánskému roku
8.6.2021 Zrnka ze života, poslání a utrpení Jacqua Berthieua



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022







Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl Za přátelství ve společnosti
Modleme se, abychom i v okolnostech sociálního, ekonomického a politického napětí nabyli odvahu a odhodlání vést dialog a nabízet přátelství.
Národní úmysl Děkujeme Bohu za mladé lidi a prosíme, aby obdařil jejich srdce novou milostí a aby dobře rozlišovali podstatné kroky ve svém životě. Modleme se také za organizátory, hosty a samotné účastníky Celostátního setkání mládeže v Hradci Králové.
více »

Nejbližší akce

Poutní mše svatá


Koncert „Pocta svatému Ignáci“


Evropský Magis 2021


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovně rekreační pobyt zrakově postižených


Duchovní cvičení pro pedagogy a katechety


Duchovní cvičení pro vysokoškoláky


Duchovní obnova pro varhaníky a chrámové zpěváky


více »

Kalendárium

Smrt sv. Ignáce

Památka Petra Fabera


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil