Články / Články Dnes je 17. 6. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Již nemusím žít za dveřmi!

Neděle, 11.4.2021
Zamyšlení P. Pavla Ambrose SJ nad biblickými texty pro druhou neděli velikonoční

Pavel Ambros

Být za dveřmi, na hanbě je vlastně docela nepříjemný trest! Je po Velikonocích a apoštolové jsou za zavřenými dveřmi. Ježíš doslova přišel zavřenými dveřmi. Evangelium neříká, že se objevil, zjevil, ale On přišel, postavil se, stanul mezi nimi. To nám dává nahlédnout, že je vystavěn první den nového stvoření, kde lidské tělo žije novou jakost, kterou před tím nepoznalo. Nejedná se o virtuální svět ani sen.

Ježíš přišel, postavil se doprostřed. On je uprostřed, je středem světa, dějin, všeho a všech. Je uprostřed všeho strachu ještě nevykoupeného světa, myšlenek, úvah, i když jeho učedníci nejsou schopni si přemalovat dosavadní obraz světa. Nyní vystupuje to, co vychází z Pánova zmrtvýchvstání. A to je dnes denním chlebem církve. Církev zde není od toho, aby dávala druhým znamení jeho přechodu ze smrti do života jako něco vzdáleného v budoucnosti, ale je zde on, jeho ruce s ranami a svědčí o díle, které Bůh dovršil. Jeho probodený bok po zmrtvýchvstání dosvědčuje, že Otec svého Syna nikdy neopustil a neopustí.

Když je toho srdce plné, může uslyšet jeho šálom: „Pokoj vám!“ (Jan 20,19). To není jen pozdrav, ale ujištění v jejich životní situaci, která je naroubována na jeho zmrtvýchvstání. Co tento pozdrav v srdci tvoří? Ujištění: nejsem ničím ohrožen. Když říká pokoj vám, tvoří tento pokoj, bezpečí, ujištění. Stává se naší součástí. „Tu ho všichni opustili a utekli.“ (Mk 14,50) Já vás nikdy neopustím. Toto zvolání známe všichni. Nikdo z nás nemůže říci: „Nikdy jsem tě neopustil.“ On to o sobě říci může. Protože mě nikdy neopustil můj nebeský Otec. Dokonce přísahali, ale zůstal pod křížem sám. Když první apoštol Šimon Petr přišel ke Kristovu hrobu, vešel, uviděl prázdný hrob a uvěřil. Když nechám kněze nahlédnout do svého srdce při zpovědi a zjistí, že je prázdným hrobem, mohu vidět prázdnotu, a přece uvěřit, že Kristus má moc do této prázdnoty vstoupit a vše proměnit. Vzpomeňme na Tomáše, který jako první řekl, že je ochoten pro Krista i zemřít (Jan 11,16), ale pod křížem nebyl. Proto nemohl Krista poznat. Nepodíval se do prázdnoty pod křížem.

Proto je tak důležité potkat Krista jako velikonoční oběť, jako Beránka obětovaného za nás za všechny. Ten nám může říci, když se na něj budeme dívat: šálom, „Pokoj vám!“ Ten, kdo ho poslal, čeká. On přivede i ty, ke kterým je poslal. Kristus se již nevrací do života, který je za zavřenými dveřmi, vstupuje do něj, aby nás ze života za zavřenými dveřmi vyvedl. Otec vidí Syna, který se obětoval, a za ním vidí zástup těch, které vede.

Co je to za zástup? To jsou ti, kdo přijali dar Ducha Svatého (Jan 20,22). To je náš rodokmen. To je můj rod, to je moje rodina. Jsem veden a přiváděn v zástupu vykoupených k Otci, a zároveň se mám v té řadě otočit a vzít někoho za ruku, a jako jsem veden, tak mám vést. „Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ (Jan 20,21) Odpouští, abychom odpouštěli. Dívejme se kolem sebe, kdo v sobě živí starý život, svoje tělo a svoje Já, a kdo v sobě krmí život lásky slovy blahoslavenství: živíme lásku chudobou ducha – více je dávat než přijímat, pláčem nad tím, co ještě není a na co musím čekat, tichem – které dává prostor druhému, spravedlností, když nevidím jen své nároky, milosrdenstvím, když projevuji uznání a vděčnost, čistým srdcem, když vidím, že vše dobré přičítám jen Bohu, pokojem, když nechávám vládnou v sobě Boha, živíme lásku i tím, že přijímám hořké plody pronásledování a nenávisti, když více důvěřuji Boží odplatě než své mstě. Tomáš nás učí: Kristus s ranami, kterému nezůstal věrný, je Božím Synem, který nepřestal být nikdy věrným. Nemůžeme se vyhnout prázdnotě hrobu zla, protože až tam uslyšíme Kristovo zvolání: „Pokoj tobě, pojď blíž, pojď ke mně. A zůstaň!“ Znovu se rodíme z Kristova boku, jako byla žena stvořena z Adamova žebra. Tehdy náš život bude naplněn.


Foto: Vaticannews.va.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
4.6.2021 Dary a plody Ducha jsou základní podmínkou, abychom mohli následovat Ježíše
28.5.2021 Svátek Trojice je svátek těch, kteří se radují z přebývání v druhých
21.5.2021 Duch dává nahlížet z druhé strany
14.5.2021 Jednota v rozdílnosti
13.5.2021 Cesta církve následuje směřování mrtvého a vzkříšeného těla Kristova



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022







Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Za krásu manželství
Modleme se mladé lidi, kteří se s podporou celého křesťanského společenství připravují na manželství: ať rostou ve velkodušné, věrné a trpělivé lásce.
Národní úmysl Děkujeme za rodiče, dobré učitele, katechety a kněze a prosíme, aby s nadšením a s radostí připravovali děti na přijetí svátostí.
více »

Nejbližší akce

Jarní setkání pro zájemce o jezuitský řád


Kněžské svěcení Petra Hrušky a Samuela Privary


Evropský Magis 2021


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Ignaciánská duchovní cvičení, vede P. Josef Čunek SJ


Duchovní cvičení pro všechny


více »

Kalendárium

Schází se 1. generální kongregace

Památka sv. Aloise Gonzagy

Úmrtí Jana Tesánka


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil