Články / Články Dnes je 20. 6. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Jediný scénář života určeného ke vzkříšení

Čtvrtek, 6.5.2021
Otec Pavel Ambros SJ k biblickým textům šesté neděle velikonoční

Pavel Ambros

Velikonoční období se pomalu schyluje k závěru. Nahlížíme na opětovná zjevení Krista, jimiž vstupuje do života apoštolů. Podobně i do života dnešní církve. To není bez účinku. Kdo nechává Krista vstupovat do svého života a žije způsobem Božím? Ten, kdo odevzdává sebe sama. Kdo je obdarován, sám se chce stát darem. Nejen že dává, daruje se, věnuje druhým čas, odpouští, promíjí, podněcuje svobodu, otvírá prostor modlitby volající po dovršení.

Kristus se vrací k Otci, navrací se do slávy, která mu byla dána před počátkem světa. Od věčnosti zrozen z Otce, vždy korunovaný Boží slávou, stejný Kristus se stále – i nyní ve světě – zjevuje. Žije nyní ve slávě, pravý Bůh a pravý člověk s proměněným lidstvím. Stal se člověkem, a proto touha po vzkříšení z mrtvých k člověku patří. Kristus ji prožívá ve svém Srdci. Je jeho nedílnou, integrální součástí. Kristovo Srdce je plné životních příběhů každého člověka.

Tváří v tvář přesvědčení, že smrt je poslední etapa, je nám dovoleno nahlédnout, že v Kristu je všechno jinak, než vidíme vlastníma očima. Co můžeme zahlédnout? Jinou logiku než logiku zmaru: kdo se odváží obětovat se, nabídnout sám sebe, stát se obětí, nekončí smrtí, ale je mu dán život nové kvality. Syn vždy žil tímto životem, měl život od věčnosti, život Boží. Poté, co přijal naše lidství, ve svém zjevení nám dává zahlédnout, že žije ze svého synovství, žije, protože je Synem. Jeho synovství je zřejmé, prosakující do našeho života, transparentní. Kde jedno proniká druhé, kde v jednom vidíme druhé, kde jedno nezakrývá a nezapírá druhé, je životem tato rovina žití lásky. Umírá, ale je milován. Kde Syn je věrný až na smrt, je Otec věrný až za smrt svého Syna. Objevujeme účinky dopadu života tryskajícího ustavičně z obdarování být Božím dítětem.

„Fyzická“ zjevení Krista po jeho zmrtvýchvstání postupně končí a dostávají novou podobu, kterou lze postihnout obrazy. V druhé části povelikonoční doby nám liturgie otevírá éru mystického poznání. Minulou neděli obraz vinné révy a ratolestí vyjadřoval sílu novosti, ke které dochází ve spojení s Kristem. Novost se stává naším životem (Kol 3,3). Žijeme z jeho života, jsme uschopněni nést ovoce jako živá větev pečlivě pěstěná na vinici Páně. Doba obrazů se rovněž chýlí k svému závěru a s přibližujícím se příchodem Pána můžeme být svědky odhalování pravdy zřením, kontemplativním nazíráním. Dnes tyto obrazy končí a pravda je odhalena. Cožpak o tom evangelium nehovoří? „Teď mluvíš otevřeně, a ne obrazně.“ (Jan 16,29) Tato podoba Kristova zjevení je spojena se správným časem. Nastává dozráním. Zmiňme na dokreslení postřeh Božího služebníka Antonína Šuránka, který zpětně objasňuje paradoxní zkušenost. Byl o svém povolání ke kněžství na gymnáziu neochvějně přesvědčen. Přesto ze semináře chtěl dvakrát odejít. „Ani jsem nepostřehl, že ve mně umírá starý člověk, když se ke mně Pán znovu obracel.“ Čas dozrávání je mystickou zkušeností, kdy Písmo, obrazy, znamení jen připravují příchod Pána ve slávě pro každého z nás osobně. Poznává ten, kdo je milován. Tehdy trvá láska Otce jako věrnost přesahující smrt. A to je jen v Kristu. „Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás.“ (Jan 15,4) Co znamená mystická zkušenost? „Zůstaňte v mé lásce.“ (Jan 15,9b) Co odlišuje mystickou zkušenost od duchovní zkušenosti? „Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás.“ (Jan 15,9a) Navíc je gradací, stupňováním, zosobněním založeným na jednom jediném: „Zůstávám v jeho lásce.“ (Jan 15,10)

Můžeme ukázat ještě na jiný přístup k pochopení dozrávání času. Otec Synu ukázal svou lásku a rovněž Syn – Já ji prokazuji vám všem. Otec projevil již tehdy lásku, když Duch Svatý sestoupil při křtu (Jan 1,32–33), a tím oslavoval svého Syna. Stejně s námi jedná Kristus, když přislíbil a obdarovává Duchem (Jan 7,39), samotným životem, který existuje mezi Otcem a Synem. Láska mezi nimi je rozšířena i na nás. Jsme zapojeni do této lásky, jsme touto láskou zrozeni, jsme uváděni do tajemství existence. Co je tím objasněno? V průběhu života je do nás vkládán Život, který přijímáme v Kristu při křtu. Je životem lásky Otce, Syna a Ducha Svatého. „Každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha.“ (1Jan 4,7) „My víme, že jsme přešli ze smrti do života, a proto milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti.“ (1Jan 3,14)

Je nám předáván poklad evangelia. Pokud jsme milováni, žijeme. Že jsme živí, poznáváme z toho, že můžeme darovat sami sebe. Nejde o to, abychom vyjmenovali, co je třeba udělat, abychom byli s Bohem, ale o to, abychom zůstali pevní v Kristu Ježíši. (Gal 5,4–6).

Trvalým pokušením nás křesťanů je hledat to, co musíme udělat. Je ale v našich silách být v Kristu? Potěšit Krista? Získat jeho shovívavost? Kristus nás od toho trápení, co musíme, osvobodil. Dal nám život, ne náboženské předpisy. Přiměl nás přejít ze smrti do života, protože ten život, který dal Otec Synu, nám dal Syn tím, že se vložil do našich rukou. A odevzdání se do rukou svých bratrů je jedinou formou života. Je uschopněním k tomu, co nám dějiny ukazují jako jediný scénář života určeného ke vzkříšení. Dal nám život, který je láskou, učí nás trpělivě tomuto způsobu života. Jediným přikázáním je láska. Pokud budeme dodržovat jeho přikázání ze zamilovanosti k němu, jsme milováni, žijeme a život předáváme!

Konečně věta „zůstaňte v mé lásce“ objasňuje i původ naší sekulární krize. Pokládat lásku za cíl, který musíme dosáhnout vůlí nebo umem, je hereze. Jestliže takto diktujeme životu lásku, upadáme do neopelagianismu nebo neognosticismu. Tyto hereze opomíjejí, že křesťanské povolání je projevem lásky, která se odráží v našem lidstvu a následně skrze ně působí. Vytváří mentalitu individuální záslužnosti, a tím opomíjí podstatu společenství. Láska spojuje jedno s druhým vztahem, jednotou, přijímáním. Tyto hereze uvažují jinak: intelektuálně dokazují, že mocí vůle a rozumu je možno dojít k řešení otázek, které od počátku tíží lidský život.

Vše můžeme shrnout do tří zjištění:

a) Dar Ducha nás vštěpuje do tajemství: obdarování druhého (naše ztráta) rozmnožuje život lásky (Lk 12,11; 21,13; Sk 1,7);
b) Je snadné začít si myslet, že chápeme, avšak uniká nám, kdo nás posílá. Ten, kdo nás osvobodil, je ten, kdo nám dává sílu dávat sami sebe, a tím mít účast na daru nejen od druhého, ale na daru Druhého;
c) Čekáme Ducha, který nás přičlení k cestě Paschy, k jedinému způsobu, který nás vede ke vzkříšení.


Foto: Alena Rousová.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
18.6.2021 Církev je cesta po moři k přístavu spásy
17.6.2021 Druhý vatikánský koncil a úcta k Božskému Srdci Páně
4.6.2021 Dary a plody Ducha jsou základní podmínkou, abychom mohli následovat Ježíše
28.5.2021 Svátek Trojice je svátek těch, kteří se radují z přebývání v druhých
21.5.2021 Duch dává nahlížet z druhé strany



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022







Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Za krásu manželství
Modleme se mladé lidi, kteří se s podporou celého křesťanského společenství připravují na manželství: ať rostou ve velkodušné, věrné a trpělivé lásce.
Národní úmysl Děkujeme za rodiče, dobré učitele, katechety a kněze a prosíme, aby s nadšením a s radostí připravovali děti na přijetí svátostí.
více »

Nejbližší akce

Jarní setkání pro zájemce o jezuitský řád


Kněžské svěcení Petra Hrušky a Samuela Privary


Evropský Magis 2021


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Ignaciánská duchovní cvičení, vede P. Josef Čunek SJ


Duchovní cvičení pro všechny


více »

Kalendárium

Památka sv. Aloise Gonzagy

Úmrtí Jana Tesánka


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil