Články / Články Dnes je 20. 6. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Cesta církve následuje směřování mrtvého a vzkříšeného těla Kristova

Čtvrtek, 13.5.2021
Otec Pavel Ambros SJ ke slavnosti Nanebevstoupení Páně

Pavel Ambros

Nanebevstoupení! Ježíš, který vystupuje do nebe. Ne sám nebo kvůli sobě! Přináší Otci lidstvo, které k sobě přivtělil. Tento pohled na dovršení života i dějin evangelium úzce spojuje s posláním svěřeným jedenácti apoštolům. „A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“ (Jan 12,32) „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“ (Mk 16,15) Nikdo nemůže přijít k Otci sám. Je to nesplnitelné, nemáme-li dar Ducha. Duch spojuje vjedno. A kdy nám jej Ježíš přislíbil s konečnou platností? Když umíral a zemřel na kříži. Vzkříšený Kristus je ukřižovaný Kristus, Syn člověka. Po svém vzkříšení se vrací do Galileje, místa konkrétního života, všednosti, ve které se učíme vše znovu přečíst ve světle vzkříšení. Zjevení Krista, jeho dotek, jeho slovo k našemu všednímu životu křesťana patří. Vtiskuje do něj sílu (Δύναμις, Sk 8,10), která je v každému křesťanu. Tato síla uskutečňuje přechod od viditelného k neviditelnému, od našeho ke společnému, od toho, co je lidské, k tomu, co se stává boholidstvím. Proměňuje k novému životu, který je vlastní Božímu životu samotnému.

Ukazuje se tedy, že cesta církve následuje směřování mrtvého a vzkříšeného těla Kristova. Žije jako on v dějinách, je proniknuta Duchem Svatým. Syn i Duch mají pro ni stejný význam. Nikdo nemůže vydávat svědectví o Synovi jiným způsobem než jako dítě. Láska Otce a Syna, vztah, uvádí život do společenství lásky, které věrností zachraňuje tělo. Vzkříšení je důsledek lásky věrné až do krajnosti. To je dílo Ducha, protože způsob, jímž Bůh žije, je nerozborné společenství vydechující vzájemnou láskou Ducha. Kde je Duch, není vítězství smrti možné. Je to Duch Svatý, který nám umožňuje žít ve společenství, které nám vlévá lásku Boha Otce do našich srdcí (Řím 5,5).

Je-li tato dynamika Syna a Ducha Svatého v církvi narušena, jak o tom svědčí život církve nejen v dějinách, ale i v přítomnosti, do zapomnění, umírání, beznaděje smrti, zapomene-li na Krista a opomíjí-li přítomnost Ducha Svatého. Bez něho vystavíme misijní poslání církve do zcela slepé uličky. Zbydou trosky: naše činy, akce, mluvení, organizace, plány. Láska Otce světu zjevná nebude. (Mt 5,16).

Čemu bráníme, nemáme-li Ducha? Novosti, kterou přináší hlásání evangelia. Umění spojovat v jedno božské a lidské církev „zapomene“, bude-li oslněna sama sebou. Zapomene na důvěrnost s Duchem Svatým. Je-li církev přikryta pláštěm zapomenutí, bude trvat dlouho, než se církevní mentalita odvrátí od sebe zahleděnosti, od důvěry ve vlastní moc, sílu vůle a pronikavost mysli a nechá se obejmout způsobem, jímž se rozpomene na své dětství. Tzv. úspěchy činí paměť děravou. Co následuje v této vyprázdněnosti? Postaví se církev bez Ducha na jeho místo, na místo Krista. Bez Ducha nikdy nepřijme moc Krista – Bohočlověka, kterou má jako dítě v Otcově náruči. Kde není Otcova náruč, nastupují vládcové země, i v rouše pastýřů. Bez Ducha pastýř totiž ztratí povědomí o tom, co vlastně přináší. Z eucharistie se vytratí hostina lásky, pokrm Kristova Těla pro věčnost. Co zbyde? Archaické rozvaliny: obřad, obřadnost a rituál. Prázdné fanfáry nebo narcistní gesta, opojení sebou samým, přestože před očima veřejnosti je dotyčný ochoten i líbat zem. K zemi ho sklání jeho pýcha, ne bázeň Boží. Bez eucharistie – hostiny lásky, bez anamnézy není epikleze. Církev uschopní vidět dovršení, jít za ním a vytrvat. Chopíme se života – ke své vlastní zkáze – jako vlastních dějin.

Jen v Duchu máme světu vůbec co říci s užitkem (!). Bez Ducha zůstává jalovost, mlácení prázdné slámy. Nebo nás zajímá něco jiného? Snadno propadneme svůdnosti toho, jak se stát důležitými ve svých vlastních očích. Kdo nežije skrze Ducha Svatého a v Kristu, zcela mu uniká naplnění života a dovršení světa v Otcově lásce. Narcis nevidí ve svém zrcadle odraz Druhého. Tímto způsobem můžeme pochopit oněch pět znamení, která Marek vypočítává, zrcadlení z druhé strany: „Ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do ruky, a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se.“ (Mk 16,17–18). Byl to Duch, který přivedl Krista na poušť, kde odolal pokušiteli, a jedině skrze moc Ducha Svatého budou učedníci schopni zůstat v Kristu a zahnat myšlenky a pokušení, které ďábel podstrkává církvi. Jeho záměr je zřejmý: zabránit mentalitě umožňující proměnu těla, tedy něco, co on nikdy nebude mít! Nemusíme hned myslet na oficiálního exorcistu. Jinak, zcela odlišně, paradoxně bude člověk uvažovat tehdy, když tíhne k proměně těla na způsob Kristův. Jistě, že nezapomíná ani tehdy na život, který směřuje ke smrti, ale hledá v něm v síle Ducha známky svého vlastního nanebevzetí. Kdo má toto v srdci, objeví netušenou tvořivost Ducha.

Rozpozná v sobě světlo, které vytvoří trojí „světelný proud“: vyzařování ze Srdce Krista, záření ze srdce člověka a vzájemné („ohnivé“) propojení tvořící plášť, který člověka chrání. Nebojme se hovořit o svatozáři, tedy o situaci zamilovaných. Plášť nás činí imunními vůči světu tím, že kráčíme jako děti Boží. Láska chrání milující. V síle těla a krve Kristovy, díky skutečnému léku pro věčnost. Kvůli našemu těšení se z toho, že jsme vyhlíženi.

Doušek na závěr! Jelikož jsme již v Kristu před Otcem, chováme se podle toho na tomto světě, protože víme, že to, na čem záleží: čím jsme v Kristu. Přesně to se děje při každém slavení eucharistie. Při ní se „udomácníme“ v chlebu a vínu přinášeném na oltář. Co všechno můžeme přinášet. Na tuto naši nepatrnou oběť sestupuje Duch Svatý a klade ji do Kristova těla, stáváme se tělem Kristovým, to je církví. Kdo je v Kristu, prožívá dvojí: je už v náruči Otce a jde zároveň vstříc svým životem vzdát Otci slávu. Vracíme se do své Galileje, do našeho všedního života, všednosti, ve které se učíme vše znovu číst ve světle vzkříšení. Kristovo zjevení po jeho zmrtvýchvstání nekončí až do skonání věků, budeme-li mít lásku a věrnost Kristovu. Nejsou okrajovou skutečností, nýbrž základem všeho. Vše ostatní stojí na písku. Zde se rodí misie, která obsahuje čtyři po sobě následující stupně postojů srdce: ujištění, objevení, proměna a volba být s druhými a pro druhé. Prostor misie se nachází v meziosobním prostoru, kde buď slovo platí, nebo shoří jak sláma. Tak Kristovo Srdce sestupuje do srdce lidského. Proto základním rozměrem života křesťana je potěšení duše i těla, radost v Duchu, jásot v Pánu, zpěv před tváří Otce, bohoslužba, která nepřestává. Je to radost blahoslavenství.


Foto: Emanuel Vittek.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
18.6.2021 Církev je cesta po moři k přístavu spásy
17.6.2021 Druhý vatikánský koncil a úcta k Božskému Srdci Páně
4.6.2021 Dary a plody Ducha jsou základní podmínkou, abychom mohli následovat Ježíše
28.5.2021 Svátek Trojice je svátek těch, kteří se radují z přebývání v druhých
21.5.2021 Duch dává nahlížet z druhé strany



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022







Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Za krásu manželství
Modleme se mladé lidi, kteří se s podporou celého křesťanského společenství připravují na manželství: ať rostou ve velkodušné, věrné a trpělivé lásce.
Národní úmysl Děkujeme za rodiče, dobré učitele, katechety a kněze a prosíme, aby s nadšením a s radostí připravovali děti na přijetí svátostí.
více »

Nejbližší akce

Jarní setkání pro zájemce o jezuitský řád


Kněžské svěcení Petra Hrušky a Samuela Privary


Evropský Magis 2021


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Ignaciánská duchovní cvičení, vede P. Josef Čunek SJ


Duchovní cvičení pro všechny


více »

Kalendárium

Památka sv. Aloise Gonzagy

Úmrtí Jana Tesánka


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil