Články / Články Dnes je 20. 6. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Jednota v rozdílnosti

Pátek, 14.5.2021
Myšlenky P. Pavla Ambrose SJ k sedmé neděli velikonoční

Pavel Ambros

Svatost obsahuje z jedné strany jednotu, z druhé strany oddělení. Svatí jsou ti, kdo jsou „jiní“, jsou odděleni od světa, aby se mohli cítit doma v lůně Otce jako Syn: „Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě.“ (Jan 17,21) Kristus prosí o jednotu, která se stává obrazem jednoty, která je mezi Otcem a Synem. Spojka jako (καθὼς) zde může být ve významu právě tak. Mohli bychom volně přeložit smysl výroku následně: „Od okamžiku, kdy já a ty jsme pramenem autentické jednoty, tě žádám, abys rozšířil tento způsob jednoty a objals ty, kteří ve mně věří a které jsi mi svěřil.“ Pokračuje v modlitbě Syn, v kterém se synovství zjevuje v osobě Ježíše. Modlitba ukazuje osobu. „Když jsem byl s nimi, střežil jsem je ve tvém jménu. Jsou střeženi tak, že nikdo z nich nebude ztracen kromě jednoho zatracence, aby se naplnila Písma.“

Jednota v rozlišení mezi Synem a Otcem se stává součástí toho, jak Kristus učí své učedníky. Jinak řečeno: je ukázkou služby Ježíše vůči Dvanácti. Dává jim, a zároveň požaduje od nich jednotu, jejímž vzorem je jednota Otce a Syna, jednotu, která se uskutečnila plně na kříži. Ukazuje rozdíl osob, který je třeba uznávat a ctít, tvoří vlastní krásu křesťanství: jednotu v rozdílnosti. S tímto záměrem vstupuje Slovo do života lidí. Dodejme: ba i s tím, že se dotýkáme samotné povahy zla, která se projevuje ve ztracenost syna. Podotkněme: ve ztraceném synu v očích věčně čekajícího Otce. Ztratil se, a proto zahynul. Ale byl nalezen! Naplňuje se Písmo: svoboda člověka je skutečná a umožňuje člověku skutečnou jednotu lásky, ale i její absolutní odmítnutí. Augustin hovoří o massa peccati (mase hříšníků), o massa perditionis (mase zatracených) i o massa damnatorum (mase zavržených). Co tím vyjadřuje? Hovoří o Božím trestu, který spočívá v zatvrzení lidského srdce. V jakém smyslu? Bůh ponechává člověka jeho osudu a neuděluje mu milost, jež by ho přivedla k víře. To jsou strašlivé důsledky rozdělení člověka a Boha, které dostává sociální, až kosmické rozměry. Zde je třeba si být vědom toho, že se mluví o možnosti, ne o popisu stavu toho, co se stane. Jedná se v plné své hloubce o mysterium iniquitatis, tajemství hříchu, které je člověku ze své podstaty neproniknutelné, jde za hřích Adama a Evy.

Ježíš jakoby říkal: Nyní jdu k Tobě, říkám ti toto vše, zatímco žiji uprostřed dějin, ve světě. Prožívám tuto neschopnost člověka vytrhnout se z osidel zlého. O to více nyní prosím za tyto své učedníky, aby nemuseli prožívat toto niterné zemětřesení hrůzy nad záhubou a mohli se opřít o mě a mohli sdílet radost, kterou mám já osobně, když mě čekáš a vyhlížíš. Ježíšovo srdce totiž na sebe bere veškeré rozrušení, neklid, znepokojení člověka, včetně toho, co to znamená být vyvržen na okraj společnosti, být zavržen a ponížen tak, jak jen člověk umí ponížit člověka. Ani tehdy toto nemůže radost z návratu k Otci zkalit. Skutečně platí úplné ztotožnění Krista s člověkem: Já jsem jim dal tvé slovo a svět je pojal v nenávist, protože nejsou ze světa, jako ze světa nejsem já. K mysterium iniquitatis patří přece i to, že věrnost musí být nenáviděna ze všeho nejvíce. Provokuje nenávist, zášť, nepřátelství, odpor i zlobu.

Příchod Ducha, o kterého nyní prosíme v přípravě na Letnice, je spojen s velekněžskou modlitbou. Jaká je? Srdce Krista Velekněze zůstává zde na zemi, jeho tvář nese rysy lidství, pohled je však zvednut k nebi. Jsou to oči, které protrhávají nebesa a otevírají bránu světla. S příchodem Ducha do srdce člověka lze čekat příchod zlého, pro kterého je pohled dolů spojen s okoušením radostí, kterou nikdy nepoznal. Proto zůstat na zemi v Duchu je cestou, na které se nepochybně setkáme s lupiči, přepadením, ranami a ohrožením života, ale i s hojivou mastí na všechny rány světa. Cožpak se nemodlíme v modlitbě Otčenáš: zbav nás ode všeho zlého? Kdo takto prosí, vlastně se zasvěcuje: zůstává na rozhraní světa a nebe, tělem na zemi, srdcem v nebi. A to jen proto, abychom nepřišli k Otci sami, ale s těmi, které nám svěřil. To, co tvoří obsah slova katolický (καθολικός), je tato univerzalita Kristova srdce. Obsahuje v sobě to, co tušíme, že je v Kristově srdci, že je zde pro všechny ve smyslu: pro tebe každého, kdo ho hledáš.


Foto: Ivan Dobrovolský (z kostela svatého Ignáce v Praze).


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
18.6.2021 Církev je cesta po moři k přístavu spásy
17.6.2021 Druhý vatikánský koncil a úcta k Božskému Srdci Páně
4.6.2021 Dary a plody Ducha jsou základní podmínkou, abychom mohli následovat Ježíše
28.5.2021 Svátek Trojice je svátek těch, kteří se radují z přebývání v druhých
21.5.2021 Duch dává nahlížet z druhé strany



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022







Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl Za krásu manželství
Modleme se mladé lidi, kteří se s podporou celého křesťanského společenství připravují na manželství: ať rostou ve velkodušné, věrné a trpělivé lásce.
Národní úmysl Děkujeme za rodiče, dobré učitele, katechety a kněze a prosíme, aby s nadšením a s radostí připravovali děti na přijetí svátostí.
více »

Nejbližší akce

Jarní setkání pro zájemce o jezuitský řád


Kněžské svěcení Petra Hrušky a Samuela Privary


Evropský Magis 2021


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní cvičení v tichu podle sv. Ignáce


Ignaciánská duchovní cvičení, vede P. Josef Čunek SJ


Duchovní cvičení pro všechny


více »

Kalendárium

Památka sv. Aloise Gonzagy

Úmrtí Jana Tesánka


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil