Články / Články Dnes je 25. 9. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Láska jako vášnivé zaujetí Boha pro člověka

Pátek, 11.6.2021
Otec Pavel Ambros SJ ke slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Pavel Ambros

Z jakého zorného úhlu se díváme na svůj život? Necháváme se Bohem překvapit? Ježíšovo Božské Srdce je plné překvapení. Kdo žije s Bohem, nechává do sebe vstupovat Kristovo přicházení, zmrtvýchvstání.


Co k nám přichází? Síla proměňující naše tělesné smysly ve smysly duchovní. Objevujeme znamení. Podívejme se jen na všem známý Ježíšův monogram IHS s paprsčitou svatozáří a třemi hřeby. Svatý Ignác z Loyoly tento znak převzal. Stal se základem pečeti, kterou užíval. Vše mu bylo prozářeno jménem Ježíš. I tehdy, když dával na něco razítko. To vidíme i v životě světců: největší zář je vždy určena člověku jako známka prostupujícího zmrtvýchvstání.

Ze života svatého Šarbela Machlúfa je znám příběh, který se udál po jeho smrti. U vrat kláštera zazvonil muž. Chtěl mluvit s představeným. Proč? Chtěl poděkovat. Přišel kvůli nepohodě v jinou hodinu, než bylo domluveno. Klášter už byl pro veřejnost neprodyšně zavřen. Tiše zaklepal, nevěřil však, že mu bude otevřeno. Zvyk je zvyk. Najednou se otevřela dvířka a zjevila se zde krásná postava mnicha. „A, přišel jste pokřtít chlapce. Pojďte.“ Pokřtil jej a odešel s pěkným slovem a malým dárkem. „Otče, ten mnich byl tak laskavý. Málo jsem mu poděkoval. Všichni mi to doma vyčítali. Tak to jdu napravit.“ Igumen se podivil: svolal mnichy, aby se dotázal, kdo to včera křtil. Nikdo o tom nevěděl. Pojali podezření, že je za tím nějaký podvod. Nenechal se tak odbýt. „Mám i křestní list!“ Když jej ukázal, všichni žasli: byl na něm dobře známý podpis Šarbela Machlúfa. Ten však zemřel před více než osmdesáti roky. Viděli, že se stal zázrak. Bůh promluvil.

Boží slovo ustavičně poukazuje na životní styl, který je důsledkem společenství se Zmrtvýchvstalým. Jeho součástí, jak ohlašuje dnešní evangelium, je Ježíšův odkaz: „Jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda“ (Jan 19,35). Když se díval na tento okamžik voják, neviděl nic jiného než dobře vykonanou popravu. Když se na stejnou událost díval apoštol Jan, vidět v ní tajemný plán Otce, který chtěl učinit z Krista srdce světa.

O dnešní slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova nás církev zve k rozjímání o tomto tajemství, tajemství Božího srdce, které má soucit a veškerou svou lásku věnuje lidstvu. Přetajemnou lásku, která je nám v textech Nového zákona zjevena jako nesouměřitelně vášnivé zaujetí Boha pro člověka.

Jak se projevuje tato láska dnes? Svatý farář arský říká: „Kněz pokračuje v díle vykoupení na zemi… Kdyby člověk dobře pochopil, čím je kněz na zemi, nezemřel by hrůzou, ale láskou… Kněžství je láska Ježíšova srdce.“ Kněží byli vysvěceni, aby pokorně a spolehlivě sloužili všeobecnému kněžství věřících. Co je to všeobecné kněžství? Je to účast na jediném kněžství Kristově. Kněz zprostředkovává: to, co přichází od Boha, dává lidem, a to, co lidé prožívají, dává Bohu. Dávání Božího člověku a lidského Bohu je možné jen v osobě Krista, protože jinak je božské a lidské nespojitelné. A to je možné jen proto, že jeho Srdce je plné lásky.

Především je důležité uvědomit si, že Kristova láska není povrchní cit, nýbrž základní postoj srdce projevující se životem. Je vůlí, odhodlaností, rozhodnutím, činem, vždy osobní událostí. Osobní znamená něžné a pevné. Můžeme ji neopětovat? To by nebylo lidské! Jak? Láska se uskutečňuje postoji a skutky v každodenním životě, jinak zůstane jen něčím iluzorním. Budou to slova, slova, slova, což není láska.

Jak si počínat, aby tato láska, kterou nám dává vzkříšený Pán, mohla být sdílena s druhými? Ježíš vícekrát ukázal, kdo je oním druhým, kterému je třeba projevovat lásku nikoli slovy, nýbrž skutky. Je to ten, koho potkám na cestě a který mne oslovuje svou tváří a životním osudem. Je to ten, který mne svojí přítomností přiměje vyjít z mých zájmů a mých jistot; je to ten, který čeká na moji ochotu naslouchat a jít kousek s ním. Ochotu mám mít vůči každému bratrovi či sestře, ať už jde o kohokoli a v jakékoli situaci, počínaje těmi, kdo jsou mi nejblíže v rodině, komunitě, v práci, ve škole... Pokud zůstanu s Ježíšem takto spojen, může jeho láska dosáhnout k druhému a přitáhnout jej k sobě, k přátelstvím s Ním.

Láska vůči druhým však nemůže být vyhrazována výjimečným momentům, ale má být stálou konstantou naší existence. Proto jsme povoláni např. pečovat s láskou o staré lidi jako o drahocenný poklad, i když to přináší ekonomické problémy či nepohodlí, ale máme o ně pečovat. Proto máme nemocným, byť v terminálním stadiu, poskytovat veškerou možnou pomoc. Proto máme počaté děti vždycky přijímat; proto je třeba život vůbec od početí do přirozeného skonu vždycky chránit a milovat. Toto je láska. Ujímat se života do krajnosti.

Jsme milováni Bohem v Ježíši Kristu, který nás žádá, abychom se milovali navzájem, jako On miluje nás. Nedokážeme to však, pokud v sobě nebudeme mít jeho Srdce. Nebude v nás neustálá ozvěna jeho Srdce. Eucharistie, k jejíž účasti jsme povoláni každou neděli, ba i každý den, má za cíl utvářet v nás Kristovo Srdce, abychom se jeho velkodušnými postoji řídili v celém svém životě.

Při proměňování nám Ježíš vždy říká, že velmi, velmi touží být stále s námi (s každým člověkem), jen láska ho žene do naší přítomnosti! A co víc: Ježíš nás ujišťuje, že touží jednat v tomto světě skrze naše stále proměňované srdce. Když se budeme dívat letos na první svaté přijímaní dětí, můžeme zahlédnout onu vznešenost darovanou člověku. Je to kněžská vznešenost každého křesťana, která se stává dospělou a zralou, září-li jeho srdce i druhým. K této službě druhým je možné přistoupit, vychází-li vše z kvality naší úcty k Božskému Srdci. Ta má pět základních bodů:

– je nehlučná a probouzí důvěrnost;
– podněcuje náš přirozený osobní růst se smyslem pro autentické podněty;
– prohlubuje schopnost korektury a raduje se z podnětů od druhých;
– zoceluje trpělivost s těmi, kteří dozrávají a jsou na cestě;
– vyvolává nadšení sdílet ji s ostatními, proto má misijní ráz.

Jak uctít Nejsvětější Srdce Ježíšovo? A z čeho poznám, že roste? Můžeme zmínit dvě kritéria: statečnost se ke Kristu eucharistickému přihlásit a přijmout požadavek růstu vnitřní znalosti, kterou s eucharistií prožíváme.


Foto: Ivan Dobrovolský.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
11.9.2021 Kurz duchovního doprovázení 2021–2022
16.8.2021 Duchovní cvičení v Bělorusku
3.8.2021 Centrum spirituality ve španělské Manrese
11.6.2021 To, co je vevnitř, se nakonec projeví navenek
7.6.2021 Umění rozvrhnout čas a zamýšlet se



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl Za udržitelný životní styl
Modleme se, abychom se my všichni odvážili zvolit si skromný životní styl šetrný k přírodě a radovali se při pohledu na mladé lidi, kteří o to odhodlaně usilují.
Národní úmysl Děkujeme za církevní školství a prosíme za stále kvalitnější prostředí v církevních školách, kde se tisíce dětí mohou poprvé setkat s živou vírou v Krista.
více »

Nejbližší akce

První česko-slovenské setkání pro zájemce o jezuitský řád


Co nám dnes může nabídnout svatý Ignác?


Jezuité v proměnách staletí


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro všechny


Duchovní cvičení pro seniory, vede P. Jan Mach


Kněžské exercicie


Kněžské exercicie


více »

Kalendárium

Schválení Tovaryšstva Ježíšova


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil