Články / Články Dnes je 25. 9. 2021  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Přijmout znamená stát se darem, který člověk obdržel

Pátek, 9.7.2021
Myšlenky P. Pavla Ambrose SJ k liturgickým textům 15. neděle v mezidobí

Pavel Ambros

Vyslání apoštolů, jak je představuje Mk 6, je rozvinutím záměru vylíčeného u Mk 3,14.35 („A ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, protože je chtěl posílat kázat;“ Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.“). Zdá se, že se mezitím něco pokazilo. Vyslaní apoštolové měli velké potíže pochopit, v čem jejich poslání spočívá. Největším otazníkem pro apoštoly bylo zjištění rozsahu Kristova mesiášského poselství: bylo určeno všem. Nejdříve měli přebývat s ním, aby se mu připodobnili vnitřním odevzdáním se do služby Otci, aby následně mohli jít k jiným. Je totiž podstatný rozdíl mezi tím, co znamená kázat a co znamená vyhánět zlé duchy. V čem je poučení? Jedna věc je nechat se poslat a jít, druhá je způsob, jak poslání uskutečňovat. Jak svěřené poslání naplnit.

Zavolal k sobě Dvanáct a pak je poslal. „Zavolal je k sobě“ neznamená, že by je k sobě zavolal fyzicky, oni už byli s ním na cestě. O co se zde jedná? O Kristovo nejvlastnější Já! Zavolal je do své blízkosti, kde mohli vidět a podílet se na způsobu, jakým On sám vykonával Otcem svěřené poslání. Kolikrát Kristus výslovně řekl, že je poslán Otcem a že koná to, co vidí a slyší od Otce! Jde tedy o to, abychom i my, každý z nás, vykonávali svěřené poslání Kristovým způsobem. Být povolán do společenství s Otcovým Synem je to největší, co nás může potkat: „Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!“ (1Kor 1,9). Začal je posílat a „dal jim“. V jakém smyslu? Ne že dal jednou provždy, ale dával, nepřestával dávat moc nad nečistými duchy, což nutně neznamená, že je musí vyhánět. Moc (ἐξουσία = moc, síla; svoboda volnost; schopnost či právo něco dělat; pravomoc, vláda; andělská mocnost) je autorita, díky níž na vás nemůže mít nečistý duch vliv. Jste to vy, kdo na něj má vliv. Dal jim autoritu, proto s ním museli i nadále setrvávat. Být s ním. Vždyť jen jemu dal Otec veškerou moc (Mt 28,18). Povolal je k sobě, a proto je zapojil do tohoto proudu lásky mezi Otcem a Synem. A jakákoli jiná autorita, kterou kdy církev v dějinách přijala, jí nakonec uškodila. Nepravým a falešným pojetím autority se zřekla svého pravého poslání.

Výraz nařídit (Mk 6,8) je velmi přísný, strohý. Kristus ho používá jen velmi zřídka. Posílá je po dvou, aby jejich svědectví bylo věrohodné (Dt 19,15), ale především proto, že jde o svědectví tohoto proudu života jako lásky mezi Otcem a Synem. „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“ (Jan 13,35). Neexistuje křesťanské poslání jako jednotlivce, samostatné osoby, individualisticky vnímající sebe sama. Poslání je spojeno se synovským, komunitně pojímaným Já, navíc doslova vetknutým do Kristova těla.

Na cestu si mohou vzít jen hůl (Mk 6,8), aby ukázali, že jejich poslání je dílem Božím. Hůl odkazuje na Mojžíšovu hůl, která ukazuje a zjevuje dílo Boží, a ne dílo lidské. Není to vybavení himalájských turistů, nýbrž poutníků. Kráčejí ve jménu Božím, bez ideologií a náboženských předpisů, které by jim bránily přijmout to, co najdou od Boha připravené mezi lidmi.

Nesměli mít u sebe ani peníze, dokonce ani ne v opasku (Mk 6,8). Marek hovoří o měďácích, ne o zlaťácích! Ani peníze těch nejchudších je nemají zajišťovat. Nemají však působit dojmem žebráků, chudáků, kteří žebrají o almužnu. Marek zohledňuje římské předpisy, které žebráky definují jako lidi bez sandálů, velmi chudé nebo velmi neupravené, kteří se potulují sem a tam. Ať si vás s nimi nepletou, protože nejste žebráci. Ale ani ať si vás nepletou s vyslanci velkých pánů, které bylo možné na dálku rozeznat tím, že se pečlivě oblékali podle nejnovější módy (dvě tuniky či spodničky). (Mk 6,9; χιτών = spodní šat, tunika; roucho). Jednoduše si mají být vědomi toho, co zatěžuje a zbavuje člověka svobody důstojně kráčet před Hospodinem.

Svým způsobem je Kristus tím, kdo určuje cestu, svěřuje poslání, utváří je k tomu, aby se jako On sám nevymaňovali z kategorie prostých lidí. Aby byli, a zároveň i nebyli jiní. Byli v tomto světě, a nebyli z tohoto světa. Nemít nic neznamená nemít nic, čím by apoštol mohl ukazovat dále, výše, hlouběji. Nese a přináší největší bohatství, kterým se však nemůže pyšnit. Kristus od apoštolů žádá, aby se nechali přijmout. Poslání se proto opírá o otevřenost lidí, která se projevuje právě v přijetí. Zvykli jsme si na misijní poslání jako na určité dílo dobra a dobročinnosti, které začíná nabídkou zázemí a přináší s sebou určitý blahobyt. Kristus se však o ničem z toho nezmiňuje. Dokonce i tehdy, kdy odhaluje cestu, neříká, že mají vyhánět démony a uzdravovat nemocné, a za to očekávat vděčnost či vyvolávat pocit povinnosti díků vůči apoštolům.

Od začátku až do konce evangelia Kristus žádá o přijetí. Apoštolové především poskytují bezvýhradné přijetí těm, kdo jim důvěřují a hostí je. Přijímání druhých je prvním krokem k odblokování toho, co je v člověku od hříchu zablokováno. Vítání, osobní vztahování se k druhému, sdílení je způsob, jak v člověku aktivovat to, co může napomoci k přijetí Slova. Připravuje půdu pro setbu Slova. Přijmout znamená stát se darem, který člověk obdržel. „Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno.“ (Jan 1,12). Okamžik přijetí nás obnažuje, co se v nás skutečně skrývá: „Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď.“ (Sk 3,6)

Dokud máme své vlastní věci, v něž věříme, Kristus se nemůže objevit. Dokud je naše existence založena na tom, co máme a co vlastníme, nemůžeme ukázat pravý základ naší existence, kterým je Kristus. Dnešní odkřesťanštění ukazuje, že velká část evangelizace byla založena na lidském díle, na lidské moudrosti, a víra nebyla založena na Boží moci. I pro nás platí povzdech apoštola Pavla: „Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech lidské moudrosti, ale v ukázání Ducha a moci, aby vaše víra nebyla založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci.“ (1Kor 2,5).

Jeho nařízení, jak plnit poslání, je jednoduché: máme se proměnit v jeho přítomnosti tak, aby se mohl objevit v nás On sám, aby se v našem životě objevoval jeho život. On v nás! Máme nařízeno nenařizovat, ale ukazovat Boží moc. Co to znamená? Nejít typickými cestami náboženství, které končí proselytismem s různými metodami a přesvědčeními, za něž se nyní po letech stydíme. Máme mít především svobodu Božích učedníků. Kristus odkazuje na starobylý zvyk, který Židé praktikovali, kdykoli se vraceli z pohanského území, a to oklepávat si prach ze sandálů. Nehledáme dokonalost svoji, ale maximální míru dobra, které můžeme přinést zde a nyní. Máme být služebníky, služebníky neužitečnými.


Foto: Nelya Boloshina.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
24.9.2021 Vtírává touha vázat Boží tajemství na sebe
17.9.2021 Základem křesťanství je svobodné přilnutí
10.9.2021 Poznání Krista jako jediného Pána se odehrává sdílením životů a poslání
3.9.2021 Ježíš se o něj postará
27.8.2021 Bludiště zákona odtrženého od života a víry



Ignaciánský rok
20. 5. 2021 - 31. 7. 2022






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl Za udržitelný životní styl
Modleme se, abychom se my všichni odvážili zvolit si skromný životní styl šetrný k přírodě a radovali se při pohledu na mladé lidi, kteří o to odhodlaně usilují.
Národní úmysl Děkujeme za církevní školství a prosíme za stále kvalitnější prostředí v církevních školách, kde se tisíce dětí mohou poprvé setkat s živou vírou v Krista.
více »

Nejbližší akce

První česko-slovenské setkání pro zájemce o jezuitský řád


Co nám dnes může nabídnout svatý Ignác?


Jezuité v proměnách staletí


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro všechny


Duchovní cvičení pro seniory, vede P. Jan Mach


Kněžské exercicie


Kněžské exercicie


více »

Kalendárium

Schválení Tovaryšstva Ježíšova


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil