Články

Pokoj začíná pravdou

Pavel Ambros

Oheň je prastarým symbolem: je tím, co očišťuje a proměňuje. V klenbě je Ignác vyobrazen v černém rouchu, ale o kus dál, v apsidě, má Ignác bílé roucho: tato změna barvy znázorňuje symbolicky, že sám ve svém životě prošel cestou očišťování. Oheň, který neseme, je plamenem, který proměňuje především nás samotné. Jaké slovo můžete přinést druhým, pokud se jím sami nenecháte proměnit?

Přestože se svět rozšířil a my jsme dokonce objevili další kontinent, mohlo by se zdát, že my křesťané už nemáme co přinést. Jsme vyhaslí. Ztratili jsme oheň touhy, který může zažehnout další ohně. Nanejvýš si zapálíme malý oheň, abychom se zahřáli. Pochodeň, která běží a překonává kontinenty, zůstala rétorickým symbolem olympijských her, o jehož hlubším významu už mnoho nevíme. Oheň uhasl, protože už nemáme důvod hořet.

V Lukášově evangeliu je oheň také světlem, které je třeba udržovat v plamenech v době krize. Text nám skutečně předkládá scénář rozdělení a konfliktu. Právě v této době je světla nejvíce zapotřebí, je třeba čekat se zapálenými lucernami. V době krize se totiž ukazuje, jací jsme, je to doba, kdy už nejsme schopni chránit a zadržovat to, co jsme zaseli do svých srdcí, každý se odhaluje takový, jaký je.

Proto pokoj nevznikne splynutím nebo vyhlazením rozdílů. Pokoj začíná pravdou. Hořící oheň ukazuje naši pravou tvář, ukazuje, kde se nacházíme, jaké pozice jsme zaujali před věcmi. Oheň rozlišuje, vnáší jasnost. Odtud, ze světla, z pravdy našich tváří, můžeme začít znovu dosahovat míru. V temnotě noci, kde je vše temné, kde je vše zmatené, nemůže být klid, jen dvojznačnost a blábol.

Pokoj bez ohně rozlišování nevydrží. Světlo ohně umožňuje rozeznat pšenici od pelyňku. Pomáhá nastolit uspořádání vztahů a rozhodovat se svobodně. Pokoj začíná tímto vyjasněním. Rozdělení, které Ježíš přináší, není konflikt, agrese, ale pravda. Bez rozlišování nemůže být pravda: je třeba rozlišovat, abychom mohli sjednocovat, říká papež František.

Naše kultura je zachvácena pokušením synkretismu, banalitou rovnosti, politickou korektností, která se vyhýbá zaujímání stran, strachem z odhalení. A právě tak se konflikty nechávají vyhnít. Zaujmout stanovisko obvykle něco stojí, ale je to jediný způsob, jak dosáhnout trvalého pokoje. Možná ovšem nezaujímáme stanovisko, protože nemáme co říci, protože oheň vyhasl, protože už nemáme žádné touhy ani nápady. Pochodeň, která měla zažehnout další ohně, nevyklouzla nám z rukou?

V klenbě kostela svatého Ignáce je také anděl držící zrcadlo: je to narážka na vědu o optice, která zažívala rozkvět zejména v sedmnáctém století. Je symbolem kultury, vědění a vzdělání, jako oheň, který osvětluje a přináší pravdu a mír. A my dnes, jaký oheň přinášíme do světa?

Foto: Kostel sv. Ignáce v Římě.

 odeslat článek     vytisknout článek