Články

Ospravedlní nás snad loajalita k veřejnému mínění?

Pavel Ambros

Je plné síly, proniká a pronáší soud (Žd 4,12). Pavel ho představuje velmi živě: „Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha Svatého a hlubokým přesvědčením.“ (1 Sol 1,5) Mění dějiny, protože mění člověka. Jak? Tím, že působí v člověku.

Proto je Kristova obžaloba zákoníků a farizeů, kteří ze slova učinili pouhý lidský výtvor podléhající jejich výkladům, velmi závažná. Lidské slovo totiž vytváří lidské skutky a jednání, a ty se řídí logikou odměny a proměňují se v moc. Bez ducha života se slovo stává normou a už nemůže přinášet život. A to do té míry, že když přijde Kristus, který je pravým životem, jsou nesmírně rozmrzelí, protože nevědí, kam život zařadit. Jsou plní medu. Všechna jejich prázdná slova a modlitby jsou v těchto malých krabičkách, jimiž se zdobí, aby ukázali, jak jsou dobří. Vše hrají. Život se stává pouhým jevištěm, které je uzavírá v jejich falešném uvažování a brání jim život založený na vzkříšení prosadit. Hrají jen divadlo.

Lze pochybovat o tom, že právě toto se snadno může stávat nejzhoubnější nemocí církve? První čtení brojí proti pastýřům, kteří přesně toto dělali: Redukovali Boží slovo na pouhé učení, přesněji „byli jste straničtí ve výkladu“. Předkládali pouhé názory. Proto je Kristovo varování tíživé: Mělo by nám dát výstrahu. Rozsvítit signálku, zda náš vnitřní kompas není porouchán. Našpicujme uši.

Existuje jen jedna cesta: Slovo působící v nás, Kristus v nás. To je jediný život, který je nám dán. V křesťanu, v kterém proudí Kristův život, tryskají i Kristovy myšlenky. A ty jsou doprovázeny tím, co Kristus cítí a jak smýšlí. Ježíšovy skutky budeme moci konat jen tehdy, když zůstaneme do něj vštípeni. Protože Slovo a událost, Slovo a dějiny, Slovo a život jsou naprosto neoddělitelné.

Mojžíš mluvil ze zkušenosti Božího působení, věděl, že to byl Bůh, kdo zachránil lid. Jeho učení vzniklo z této vzpomínky, ale zákoníkům a farizeům chybělo právě toto uvažování, které by vycházelo ze vzpomínky na Boží dílo vykonané s milosrdenstvím vůči svému lidu. Milosrdenství utváří apoštolský styl práce: „Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti,“ říká apoštol. A Ježíš se zastal těch, kteří zákoníky a farizeje pohoršovali. A stal se v jejich očích skandálem, protože nebyl opatrný a prozíravý. Není tato moudrost světa spíše mlhou, zatemněním a zpronevěrou? Nebo si myslíme, že loajalita k veřejnému mínění nás ospravedlní?

Foto: Mojžíš dostává desky zákona, Giovanni Carther, 1550.

 odeslat článek     vytisknout článek