Aktuality

Otec generál Arturo Sosa SJ získal doktorát honoris causa

„Senát Babeş-Bolyai University v Kluži uděluje titul doctor honoris causa ctihodnému otci Arturu Sosovi Abascalovi SJ, generálnímu představenému Tovaryšstva Ježíšova, za jeho podporu akademického teologického vzdělávání, za jeho podporu kultury solidarity na mezinárodní úrovni a za přínos Tovaryšstva Ježíšova akademické tradici Kluže od založení jezuitské akademie - Academia Claudiopolitana - v roce 1581, jejíž dědictví je dodnes živé na Babeş-Bolyai Univerzity."

Tato univerzita má velmi důležitou jezuitskou tradici v této části Transylvánie, kde většina obyvatel pochází z maďarské kultury. Stejně jako ostatní evropské univerzity - Praha, Vídeň, Vilnius aj. - i tato se vyvíjela v několika etapách. Její počátky jsou jednoznačně spojeny s Tovaryšstvem Ježíšovým, protože papež Řehoř XIII. svěřil univerzitu Kluži roku 1581 jezuitům. Jezuité provozovali univerzitu do zrušení Tovaryšstva roku 1773. Dále se univerzita vyvíjela pod císařskou, královskou a republikánskou autoritu v závislosti na politické situaci regionu.

Jezuitské dědictví je zde stále velmi živé. Babeş-Bolyai Univerzity, jejíž jméno je povzneseno třemi rumunskými vědci, nabízí nejkomplexnější teologický program ve střední Evropě. Dvě katedry - římskokatolická teologie a řeckokatolická teologie - společně nominovaly P. Artura Sosu na čestný doktorát.

Během ceremonie vedoucí a děkani obou kateder představili otce Sosu členům univerzity. Zdůraznili zejména jeho podporu vysokoškolského vzdělávání. Profesor Oláh Zoltán a děkan Diósi Dávid z katedry římskokatolické teologie podtrhli sociální angažovanost otce Sosy. „Od mládí se zabýval zlepšováním životních podmínek venezuelského lidu a po dokončení studií filozofie a teologie získal titul Ph.D. v oboru politologie na Central University of Venezuela. Motivace tohoto zájmu o politiku byla vyjádřena v rozhovoru těsně po jeho jmenování generálním představeným Tovaryšstva Ježíšova: „Jedna z věcí, která se mi dnes zdá důležitá, je posilovat smysl pro globální občanství.“ V letech 1976 až 1996 byl Arturo Sosa redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu SIC (Caracas), který je zaměřený na sociální a politickou etiku; pod jeho vedením získal v roce 1979 národní novinářskou cenu. Tato úspěch svědčí o jeho citlivosti vůči zranitelným oblastem společnosti a jeho živém zájmu o problémy, kterým čelí venezuelský lid.

Vedoucí a děkan katedry řeckokatolické teologie profesoři Marius Grigore Furtună a Cristian Barta zdůraznili, do jaké míry úloha generálního představeného podpořila vzdělávání na všech úrovních, včetně sítě Fe y Alegría, která je venezuelského původu a podporuje sociální vzestup nejzranitelnějších. Poděkovali Tovaryšstvu Ježíšovu za to, že umožnilo mnoha členům univerzitní komunity využívat stipendia na jezuitských univerzitách, zejména na Papežské gregoriánské univerzitě a Papežském východním institutu. Na závěr uvedli: „Udělení titulu doctor honoris causa generálnímu představenému Tovaryšstva Ježíšova podtrhuje na úrovni univerzity posvěcení akademické tradice a ocenění přínosu jezuitského školství v Transylvánii. Konečně jsme přesvědčeni, že toto gesto může otevřít novou spolupráci s rozsáhlou akademickou sítí Tovaryšstva Ježíšova.“

Poté promluvil osobně otec generál. Hovořil na téma synodalita církve, konkrétněji z vlastní zkušenosti latinskoamerického křesťana a jezuitského řeholníka.

„Význam tohoto tématu pro život a poslání dnešní církve je nesporný. Pro papeže Františka je synodalita „cestou, kterou Bůh očekává od církve třetího tisíciletí“. Z latinskoamerické zkušenosti inspirované eklesiologií 2. vatikánského koncilu nelze s tímto hodnocením nesouhlasit. Bůh chce, aby církev byla synodální: aby všichni křesťané kráčeli společně jako synové a bratři. Pokud církev taková není, není to církev Ježíše Nazaretského, i když je to velmi účinná instituce s velkým společenským významem.

Obtíže církve být synodální však jdou ruku v ruce s potřebou být synodální. V zavedeném řádu není žádná synodalita. Pro zavedený řád existují pouze jednotlivci, kteří se vztahují k těm, které chtějí, a pro to, co chtějí, a společenské organizace, které usilují o vlastní zisk, jako jsou globalizované korporace. Vztahy jsou sekundární, hledání vlastní výhody primární.

Na druhé straně z latinskoamerické církevní perspektivy to, co existuje, nejsou jednotlivci, ale vztahy, když jsou svobodné, horizontální a otevřené k sebedarování. Je tomu tak proto, že na rozdíl od současných představ většiny křesťanů není náš Bůh absolutním panovníkem: podle svatého Tomáše „vztah v Bohu není jako náhoda spojená s předmětem; je samotnou božskou podstatou, a proto je subsistentní“. Není to tak, že Otec, Syn a Duch existují a jsou příbuzní; kdyby tomu tak bylo, byli by tři bohové. To, co existuje, je vztah, který je odlišuje (Otec, Syn a Duch) a drží pohromadě (jeden pravý Bůh). Stejně tak v církvi musí mít přednost synovské a bratrské vztahy, a nikoli nauky, předpisy a obřady nebo instituce a její osobnosti. To Bůh očekává od církve pro toto třetí tisíciletí; to je to, v co Bůh pro církev doufá, ale není to to, co v dnešní církvi převládá. Ne že by tyto vztahy úplně chyběly, ale ještě to nejsou ty, které udávají tón.“

Zdroj/Foto: jesuits.global.

(aro)

 odeslat článek     vytisknout článek