Články / Články Dnes je 21. 4. 2024  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Ponořit se do hloubky a otevřít se výšinám

Sobota, 6.1.2024
Podněty P. Pavla Ambrose SJ ke svátku Křtu Páně

Pavel Ambros

V neděli po Zjevení Páně slaví církev Křest Páně jako další projev Božího přibližování se. Stáváním se člověkem. Po zjevení pohanům, představovaným mudrci, kteří přišli do Betléma z Východu, se Mesiáš Ježíš zjevuje chudým a hříšníkům u vod Jordánu. Ukazují na něj dva svědci: Jan Křtitel, který ho noří do vody, a Otec, který otevírá nebe. V životě jsou oba pohyby důležité: ponořit se do hloubky a otevřít se výšinám.

V Markově evangeliu je jeden odlišující znak: Jan Křtitel zde neláteří a nespílá na zástupy. Nehaleká na plemeno zmijí. Jediná slova, která pronese, jsou ta, jimiž naznačuje příchod Ježíše. Přijde někdo silnější než Já. Bude křtít v Duchu Svatém. Mezi Janem a Ježíšem neprobíhá ani žádný dialog. Vše se odehrává v co největším tichu, v atmosféře vzájemného uznání a poslušnosti. Vytříbená Markova diskrétnost. Do zraku se nám vpíjejí dva obrazy.

Ježíš přichází. Vstupuje na scénu dějiny spásy z galilejského Nazareta v tichu. Toto ticho nastalo. Toto ztišení má ve mně zavládnout. A před ním je řeka Jordán. Ježíš přichází také tím, že nepronáší velkolepá slova. Je zde. Je zde pro mne, aby vzal na sebe břemena lidského hříchu. Zkusme si představit, čeho mne chce zbavit. Poprosme ho, aby sňal toto moje dnešní konkrétní břemeno. Všimněme se tohoto prvního gesta pozorně. Ježíš začíná svou službu tím, že v tichosti sestupuje do vod lidské bídy. Zde začíná spása, kterou můžeme považovat za předjímání sestupu do pekel, který Ježíš pro mne vykoná při svém velikonočním exodu. Jeho první setkání se zraněným lidstvem se odehrává v tichu soucitu: když se muži a ženy hrnou k Janovi, aby složili břemeno svých hříchů, Ježíš je tam, mezi nimi, ještě neznámý, ale už účinný.

Ticho se rozhostilo mezi ním a Janem. Je to ticho, které nás připravuje na setkání. Setkání je namáhavá práce vyžadující ztišení. K setkání je ticho potřebné. Ikonografická tradice, zejména byzantská, nám k tomu poskytuje výmluvnou exegezi: Ježíš ponořený do vody a Jan skloněný nad ním. K přátelství je třeba odvahy k hloubce srdce, dna tajemství srdce, v němž nacházíme pramen lásky druhého. Ale je možné přátelství bez sklonění před velikostí druhého, již mu Bůh přisuzuje?

Pečetí toho všeho je slovo, které sestupuje shůry. Přichází z ticha, které nám připomíná dobu před stvořením světa, a uvádí se do ticha, které tvoří pozadí zpěvu andělů a nebeských zástupů při jeho dovršení, ke kterým patříme již nyní. Když se Ježíš zvedá z tohoto ponížení, přichází k němu shůry Duch a Otcův hlas. Nebojme se prosit o roztržení oblohy. Nemějme v životě nic jiného na mysli než slávu Boží, kterou nechceme zamlčet před sebou samými.

To vše je přebohatou ozvěnou biblických předobrazů, které v této scéně zaznívají: některé pasáže Izajáše, které hovoří o sestoupení Ducha na Mesiáše nebo Hospodinova služebníka-proroka (Iz 11,2 a 61,1); Připomeňme si Žl 2,7: „Vyhlásím Hospodinovo rozhodnutí, Pán mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.“ Nebo prorok Iz 42,1: „Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha.“

Hlas z nebe poznává a představuje člověka Ježíše Nazaretského jako milovaného Syna, v němž sídlí božská spokojenost, tj. dokonalá shoda citů. A je příznačné, že se tak děje právě ve chvíli, kdy Ježíš stojí solidárně s hříšníky. Ve chvíli, kdy se znovu vynořuje z vody, je právě tam uznán za Syna a je navštíven Duchem Svatým. Mesiáš přijímá své uvedení do úřadu nikoli obklopen královským dvorem, ale mezi zástupy hříšníků. Tímto sestoupením, které se stává tichým sdílením, je nastolováno mesiášské království. Nebuďme hluší, ani si na nic přezbožně nehrajme: Objevujme v sobě různé podoby ticha, v němž zaslechneme ozvěnu našeho vlastního křtu.


Foto: Křest Páně, ikona (2010).


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
19.4.2024 Je to láska a pouze láska, která umožňuje poznání
12.4.2024 Čas spěchat dále, čas se vracet
5.4.2024 K čemu nás Slovo zve
30.3.2024 Kde je láska, tam jsou i oči
29.3.2024 Od „podívané“ k nazírání lásky Ukřižovaného a Vzkříšeného



Náš tip





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za docenění role ženy
Modleme se, aby ženám v každé kultuře byla přiznána jejich důstojnost a bohatství a aby ustala diskriminace, které v různých částech světa čelí.

Národní úmysl
Za nově pokřtěné
Modleme se za ty, kdo byli o Velikonocích pokřtěni, aby vytrvali v následování Krista.

více »

Nejbližší akce

Studentský Velehrad


více »

Nejbližší duchovní akce

Liturgické exercicie pro kněze


Duchovní obnova pro seniory


Duchovní obnova


Duchovní obnova pro mladé manžele


více »

Kalendárium

Příchod prvních jezuitů do Čech

Věčné sliby prvních jezuitů


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil