Články / Články Dnes je 15. 4. 2024  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Naléhavost vyžaduje připravenost

Pátek, 26.1.2024
Otec Pavel Ambros SJ nabízí myšlenky ke 4. neděli v mezidobí

Pavel Ambros

Ekologický žal každý z nás cítí. A také ekonomický či ekumenický. Někdy je jednodušší bojovat za práva velryb, za ochranu tuleňů nebo za vyřešení všech problémů světa, než se podívat pravdivě na sebe. Vždy se najde nějaký důvod hodit sochu do řeky, kontrolovat, co se říká médiím, odmítat minulost, odmítat Evropu, odmítat autority. Chtělo by to trochu pokory na všech stranách. Přesto můžeme doufat, že vlna hyperkritičnosti, hypersensitivity a neustálých obav, abychom se někoho nedotkli, je jednou z mnoha módních vln, jež upadnou do zapomnění. Mějme odvahu vycházet z bublin, a věnovat se slovu v sobě. A při tomto nadhledu nemusíme ztrácet z očí bližního, přírodu či artefakty. Proto je tak důležité slyšet v sobě Ježíšovo slovo, které vyhání zlo dnešních dnů.

Ježíš na začátku svého veřejného života, když v sobotu přišel do Kafarnaumu, okamžitě (εὐθὺς – konektor, propojuje šířeji než spojka) vstupuje do synagogy a učí. Příslovce času ihned, které použil evangelista Marek, naznačuje bezprostřednost, naléhavost, ale také Ježíšovu připravenost, jakýsi neklid, téměř jako by poslouchal vnitřní příkaz, skrytou, utajenou, kdesi v hloubce skrytou sílu, která ho nabádá, aby učil, komentoval Zákon a Proroky. Přišel ke svým bratrům, kteří byli shromážděni k modlitbě.

Ježíšovo učení vzbuzuje v přítomných údiv, neboť je učil jako ten, kdo má autoritu, a ne jako zákoníci. Evangelista Marek neříká nic o obsahu Ježíšova učení, místo toho si všímá reakce posluchačů, která je projevem údivu, úžasu, překvapení. Takový údiv však nevychází z toho, co Ježíš učí, ale z toho, jak učí, jako ten, kdo má moc, autoritu. V evangeliích je ἐξουσία mnohovýznamný pojem: moc nad někým, síla; znamení moci či důstojnosti; ale také svoboda jednat, jistá volnost; schopnost, či dokonce právo, mít k tomu pravomoc. Vyjadřuje oprávnění vládnout, dokonce znamená jistou andělskou či nebeskou mocnost. Ježíš je vladař, nositel moci s mimořádnou autoritou ve slovech i činech, ale zejména v učení. Tuto autoritu Ježíš nedostává od lidí, od žádné náboženské instituce; je to autorita, která vychází z toho, kým je. Autorita Ježíšova učení nepochází z jeho lidských schopností, nedostal ji od učitelů Zákona, není výsledkem vykonaných studií, ale je prvním a nejzřetelnějším zjevením toho, čím Ježíš je: Božím slovem, které se stalo tělem. Ježíšovo učení v sobě nese vlastnosti Božího slova. Je plné „života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími“ (Žid 4,12).

Přítomní v synagoze v Kafarnaumu žasli, protože jeho učení nebylo abstraktní, akademickou doktrínou, vzdálenou životu lidí. Ježíš věděl, jak učinit z poselství Písma svatého živé slovo schopné dávat život; účinné slovo, které vytváří, tvoří a proměňuje ty, kdo mu naslouchají; pronikavé slovo, které proniká do nitra lidí, dotýká se jich v hloubi jejich nitra; slovo, které jde přímo k srdci a vede posluchače k tomu, aby zkoumal své pocity, náklonnosti, pohnutky a rozeznával myšlenky vlastního srdce.

Proto má Ježíš autoritu, ne jako zákoníci, kasta těch, kdo jsou pověřeni vyučováním. Čím se liší od učení zákoníků? V očích lidí jsou zákoníci bez autority, protože nežijí to, co učí, jsou pouhými opakovateli slova, které se nespojuje s jejich životem. Zaštiťují se autoritou institucí, ale pro Boží lid jsou bez autority. Ježíš o nich řekne: „Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte.“ (Mt 23,2–3)

Ježíš naproti tomu dělá to, co říká. A říká to, co dělá. Mluví o vysvobození, a skutečně osvobozuje. V synagoze osvobodil člověka posedlého nečistým duchem. Novost jeho učení spočívá v činu, a tím je zbavení pout. Jeho autorita? Nemluví pouze, koná, vyvádí z otroctví. „Mlč, a vyjdi z něho! Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel.“ Navrací lidem plný život. Boží slovo zlo umlčuje. Zlu přikazuje, aby z člověka vyšlo.


Foto: Jiří Lindovský, Spirála, 1990.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
12.4.2024 Čas spěchat dále, čas se vracet
5.4.2024 K čemu nás Slovo zve
30.3.2024 Kde je láska, tam jsou i oči
29.3.2024 Od „podívané“ k nazírání lásky Ukřižovaného a Vzkříšeného
28.3.2024 Obdarovaný Kristem předává plnost jeho tajemství



Náš tip





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za docenění role ženy
Modleme se, aby ženám v každé kultuře byla přiznána jejich důstojnost a bohatství a aby ustala diskriminace, které v různých částech světa čelí.

Národní úmysl
Za nově pokřtěné
Modleme se za ty, kdo byli o Velikonocích pokřtěni, aby vytrvali v následování Krista.

více »

Nejbližší akce

Velikonoční koncert


více »

Nejbližší duchovní akce

Liturgické exercicie pro kněze


Duchovní obnova pro seniory


Duchovní obnova


Duchovní obnova pro mladé manžele


více »

Kalendárium

První jezuité posláni do Sieny a Parmy

Sv. Ignác prvním generálem

Příchod prvních jezuitů do Čech

Věčné sliby prvních jezuitů


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil