Články / Články Dnes je 18. 5. 2024  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

K čemu nás Slovo zve

Pátek, 5.4.2024
Podněty P. Pavla Ambrose SJ k 2. neděli velikonoční

Pavel Ambros

„Božská slova rostou s těmi, kdo je čtou.“ Tento pozoruhodný výrok Řehoře Velikého otevírá dva zcela oprávněné přístupy k Písmu. Křesťan skutečně má hledat smysl, jenž vložil do textu svatopisec zohledňující kontext své doby před více než dvěma tisíci lety. Mluvíme o literárním smyslu textu. Ale protože je to Boží slovo, Trojjediného Boha, Boha, který je s námi, je nám blízko a předchází nás, má bohatší smysl. Nevyčerpatelný. Křesťan má skutečně hledat smysl, jenž je vložen pro nás, křesťany 21. století. Mluvíme o duchovním smyslu, k čemu nás Slovo zve. Nejen zve, nýbrž vychází vstříc, táhne nás k sobě. Přibližuje k nám z druhé strany našeho života, z našeho dovršení. Je to slovo Otce, který je nám blízko tím, jak nás stále tvoří; je to slovo Syna, jenž nás stále zachraňuje; je to slovo Ducha Svatého, jenž nás stále posvěcuje. Všimli jste si toho? Nechceme být jen mělkou nádobou. Začali jsme nevědomky křížem. Jím bychom měli začít každé naslouchání Písmu. Když činíme znamení kříže, vyznáváme Trojici. Slovy se obracíme k Otci, Synu a Duchu Svatému, gesty hovoříme o kříži, tedy o tom, co Kristus nyní, v této chvíli, nese a chová ve svém Srdci, když chceme jeho slovu naslouchat. Chceme. To podstatné na chtění není jen naše přemýšlení o slovu pro nás, ale před co nás staví a vede k rozhodnutí. Nejde jen o poznání zmrtvýchvstalého Krista. Jde o víc: zamilovat si ho; jdeme ještě dále: připodobnit se mu. Slovo Boží v nás je úplné tehdy, když ústí k rozhodnutí. Slovo nás spojuje s dovršením, s krásou našeho života dovršeného v Kristu. A nemluvíme jen o „našem životě“, celým životem myslíme celý svět. Stáváme se emauzskými učedníky, jimž dává Pán porozumět Písmu. Má se na nás naplnit příslib jim daný: „Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.“ (Lk 24,45) Ježíš stále koná před svými učedníky mnohá znamení, která ještě nebyla napsána. Proto bývá na některých ikonách Jan vyobrazen s gestem ruky přikládající jeden nebo dva prsty ke rtům na znamení mlčení. Jan představuje ty, kteří se v tichu setkávají s novými znameními.

Když český text hovoří v tomto tzv. prvním epilogu, závěru Janova evangelia (a víme, že 21. kapitola je pozdější dovětek, asi od jiného autora), o mnoha jiných zázracích, které Ježíš vykonal, není to přesné. Doslova Jan nemluví o zázracích, nýbrž o znameních. Nemluví o mocném či podivuhodném činu (δύναμις nebo τέρατα), nýbrž o znamení (σημεῖον). Musíme upozornit na důležitost zmínky o znameních. Víme, že část Janova evangelia je také nazývána knihou znamení. A jistě si vzpomenete na začátek znamení, který autor evangelia ztotožňuje se znamením v Káni, kde se voda proměnila ve víno. Ve skutečnosti lze prázdný hrob, s nímž se setkala Marie z Magdaly a oba apoštolové, označit za závěrečné znamení Janova evangelia. Znamení může vést k víře, ale může také víru potvrdit. Víru lze zdůvodnit znameními, není empirickým, bezprostředním důkazem, ani si nemůže troufat říci, že z něj neprůstřelný důkaz můžeme udělat. Znamení se dějí za zavřenými dveřmi, za balvanem, který zakrývá hrob.

Když Matouš končí své evangelium, říká: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,19) Znamením se v jeho očích stávají zástupy nových Ježíšových učedníků. Středobodem je univerzální poslání, nadšení těch, kteří Krista potkali tak, že o tom chtějí hovořit s každým. Janovo evangelium končí jinak: „Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (Jan 20,22–23) Vidíme dvě vize církve: první je vize církve rostoucí, druhá je vize církve proměňující. Když rosteme, nemáme zapomínat na proměnu. Když upadáme, nemáme zapomínat na proměnu. Růst je vždy dočasný, není-li zároveň proměnou. Co je znamením pro dnešek, vyjadřuje Jan ve svém prvním listě: „O tom, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli, bedlivě pozorovali a čeho jsme se svýma rukama dotýkali, o Slovu života svědčíme a zvěstujeme vám. Život se zjevil, a my jsme ho viděli, Život věčný, který byl u Otce a zjevil se nám. Co jsme tedy viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste i vy měli s námi společenství. Naše společenství je totiž s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem. Toto píšeme, aby naše radost byla úplná.“ (1Jan 1,1–5)


Foto: Svatý Jan Bohoslovec v mlčení, Ruská ikona, 16. stol.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
17.5.2024 Duch dává nahlížet z mnoha stran
10.5.2024 Cesta srdce
8.5.2024 Odpovědět na lásku láskou!
3.5.2024 Moje láska všechna kouzla zruší
26.4.2024 V životě dobrých čteme Slovo Boží



Náš tip





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za formaci řeholnic, řeholníků a seminaristů
Modleme se, aby řeholnice, řeholníci a seminaristé dozrávali na své cestě povolání díky lidské, pastorační, duchovní a komunitní formaci, a stávali se tak věrohodnými svědky evangelia.

Národní úmysl
Za mistrovství světa v hokeji v Praze a Ostravě
Modleme se, aby sportovci i diváci mistrovství světa v hokeji dostali novou inspiraci v úsilí o férový přístup k životu a o harmonii duše a těla.

více »

Nejbližší akce

Duchovní obnova pro mládež


Víkend pro zájemce o jezuitský řád


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní pobyt pro seniory


Duchovní obnova pro všechny


Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní pobyt pro seniory


více »

Kalendárium

Památka Panny Marie della Strada


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil