Články / Články Dnes je 19. 6. 2024  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Články

         A     A     A

Cesta srdce

Pátek, 10.5.2024
Impulzy k 7. neděli velikonoční od P. Pavla Ambrose SJ

Pavel Ambros

Jak se postavit k různým interpretacím duchovního života a spirituality v dnešním kulturním prostředí? Můžeme si vystačit s tím, že budeme zaujati vlastním duševním zdravím, dnes jako na kolovrátku se opakující mantrou: „jsem v pohodě“. Duševní pohoda spočívá v pozitivním hodnocení života. Uspokojení. Co si lidé představují pod tím být v pohodě? Situaci, „v níž každý jedinec realizuje svůj vlastní potenciál, dokáže se vyrovnat s běžnými stresy života, dovede pracovat produktivně a užitečně a je schopen přispět k rozvoji své komunity!“ Ono být v pohodě je modlou dneška. Zaujal mne postřeh mladé české filosofky: Jakmile se začnete starat o své duševní zdraví, můžete se s ním rozloučit. V pozadí je dnes sílící tendence ovládnout svůj svět emocí, nebo naopak se jím nechat volně vláčet.

Jedna z nejstarších příruček duchovního života je životopisné vyprávěné o svatém Antonínu Poustevníkovi: „Když jednou starec Antonín seděl na poušti v mrzuté náladě a s chmurnými myšlenkami, promluvil k Bohu: ‚Pane, chci být spasen, ale mé myšlenky mi to nedovolují. Co mám v tomto svém trápení dělat? Jak mohu dojít ke spáse?‛ Zakrátko na to povstal, vyšel ven a uviděl někoho, kdo se mu podobal. Seděl tam a pracoval, pak vstal od práce a modlil se, znovu si sedl a pletl provaz, pak znovu vstal a modlil se; a hle, byl to Hermův anděl, poslaný, aby Antonína poučil a ujistil. A on slyšel, jak anděl říká: ‚Udělej to, a dosáhneš spásy.‛ Když to uslyšel, naplnila ho velká radost a odvaha, a tím, že to udělal, nalezl spásu.“ Poznal, že musí přerušit práci, aby měl čas porozumět, uspořádat myšlenky v hlavě: rozdělil ty, které ho k Bohu přivádějí, od těch, které ho od něho odvádějí. Musíme se zastavit, přerušit všední tok životní setrvačnosti práce, odpočinku, snášení nemoci, našich lidských ambicí, všeho, co na nás doléhá, a s tím vším vstoupíme do rozhovoru s Kristem. Opouštíme, abychom se vrátili nově.

Toto rozdělení myšlenek je cesta ke svatosti. A to je přece jen něco jiného než cesta k dokonalosti. Je to cesta srdce. Dokonalý je jen Bůh a my se snažíme mu připodobnit, až do té míry, že se necháme proměnit jeho láskou. A tím nám otevře dovršení našeho života. Svatost obsahuje z jedné strany jednotu, z druhé strany oddělení. Svatí jsou ti, kdo jsou „jiní“, jsou odděleni od světa, aby se mohli cítit doma v lůně Otce jako Syn: „Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě.“ (Jan 17,21) Kristus prosí o jednotu, která se stává obrazem jednoty, která je mezi Otcem a Synem. Spojka jako (καθὼς) zde může být ve významu právě tak. Mohli bychom volně přeložit smysl výroku následovně: „Od okamžiku, kdy já a ty jsme pramenem autentické jednoty, tě žádám, abys rozšířil tento způsob jednoty a objals ty, kteří ve mě věří a které jsi mi svěřil.“ Pokračuje v modlitbě Syn, v které se synovství zjevuje v osobě Ježíše. Modlitba ukazuje osobu. „Když jsem byl s nimi, střežil jsem je ve tvém jménu. Jsou střeženi tak, že nikdo z nich nebude ztracen kromě jednoho zatracence, aby se naplnila Písma.“

Příchod Ducha, o kterého nyní prosíme v přípravě na Letnice, je spojen s velekněžskou modlitbou. Jaká je? Srdce Krista Velekněze zůstává zde na zemi, jeho tvář nese rysy lidství, pohled je však zvednut k nebi. Jsou to oči, které protrhávají nebesa a otevírají bránu světla. S příchodem Ducha do srdce člověka lze čekat příchod zlého, pro kterého je pohled dolů spojen s okoušením radostí, kterou nikdy nepoznal. Proto zůstat na zemi v Duchu je cestou, na které se nepochybně setkáme s lupiči, přepadením, ranami a ohrožením života, ale i s hojivou mastí na všechny rány světa. Cožpak se nemodlíme v modlitbě Otčenáš: zbav nás ode všeho zlého? Kdo takto prosí, vlastně se zasvěcuje: zůstává na rozhraní světa a nebe, tělem na zemi, srdcem v nebi. A to jen proto, abychom nepřišli k Otci sami, ale s těmi, které nám svěřil. To, co tvoří obsah slova katolický (καθολικός), je tato univerzalita Kristova srdce. Obsahuje v sobě to, co tušíme, že je v Kristově srdci, že je zde pro všechny ve smyslu pro tebe každého, kdo ho hledáš.


Foto: Bazilika v Paray-le-Monial, centrum úcty k Božskému Srdci.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
14.6.2024 Moudrost a radost z vyhlížení Pána
7.6.2024 Kdo je skutečně mimo a kdo uvnitř prostoru vztahu a společenství s Ježíšem?
31.5.2024 Dar na cestu
24.5.2024 V Trojici si můžeme hrát před anděly
17.5.2024 Duch dává nahlížet z mnoha stran



Náš tip





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za všechny, kdo jsou na útěku ze své vlasti
Modleme se, aby ti, kdo prchají před válkou nebo hladem a jsou nuceni podnikat cesty plné nebezpečí a násilí, našli v hostitelských zemích laskavé přijetí a nové životní příležitosti.

Národní úmysl
Za volby do Evropského parlamentu
Modleme se, aby poslanci zvolení do Evropského parlamentu respektovali přirozený řád vepsaný Bohem do stvoření a usilovali o opravdovou spravedlnost.

více »

Nejbližší akce

Víkend pro zájemce o jezuitský řád


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro řeholní sestry


Duchovní pobyt pro seniory


Duchovní cvičení pro řeholní sestry všech řádů a kongregací


Duchovní obnova pro všechny


více »

Kalendárium

Schází se 1. generální kongregace

Památka sv. Aloise Gonzagy

Úmrtí Jana Tesánka


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil