Zájem svatého Ignáce o Etiopii

25.3.2021 

Řím. V rámci blížícího se Ignaciánského roku připravil římský Archiv Tovaryšstva Ježíšova sérii historických exkurzů. Otec Festo Mkenda SJ nabízí druhý z nich.

2. Svatý Ignác a císař Claudius Etiopský

Dopis svatého Ignáce císaři Claudiovi Etiopskému ze dne 23. února 1555 je jedním z posledních dokumentů, které světec připravil pro první jezuitskou misii ve východoafrické zemi. V tomto dlouhém dopise se Ignác snažil „zabít dvě mouchy jednou ranou“.

Nejprve dopis sloužil otci generálovi jako představení misie a misionářů, které vyslal k etiopskému panovníkovi. „Všichni kněží vyslaní k Vaší Výsosti, zejména patriarcha a jeho dva koadjutoři a nástupci, jsou muži velmi dobře známí a vyzkoušení v našem Tovaryšstvu, osvědčení v dílech velké lásky,“ napsal Ignác. Vzhledem k pečlivosti, s jakou byla připravována etiopská misie, je třeba považovat za pravdivé to, co zde Ignác říká. Ze tří zmíněných vyšších prelátů vstoupil do Etiopie pouze André de Oviedo (1518–1577). Oviedo, který se později stal hlavním patriarchou, vedl misijní tým, který se v letech 1557 až 1559 několikrát setkal s Claudiem.

Za druhé Ignác svým dopisem představil Claudiovi římský katolicismus a uvedl argumenty, které, jak doufal, přesvědčí císaře, aby svoji věrnost monofyzitskému stolci svatého Marka v Alexandrii zaměnil za věrnost stolci svatého Petra v Římě. „Katolická církev je jen jedna na celém světě,“ argumentoval Ignác a dodal, že „nemůže existovat jedna církev pod římským papežem a druhá pod alexandrijským.“ Claudius byl stěží přesvědčen. Když se setkal s jezuity, jasně jim řekl, že jeho předkové vždy vlastnili stolec svatého Marka v Alexandrii a že nevidí důvod znepokojit svůj lid, který je mírumilovný a spokojený se svým stávajícím pravoslavným patriarchou. Pro Claudia to byla otázka místní politiky i náboženské tradice.

Ignácův dopis Claudiovi možná nedosáhl svých okamžitých cílů, ale vyniká jako dokument s významem přesahujícím Etiopii. Dopis ukazuje, co Ignác věděl o Etiopii, včetně podrobností o diplomatických misích, které vyslal Claudiův předchůdce David II. do Říma a Lisabonu. V těchto detailech Ignác odhaluje působivou míru diplomatické parity mezi Etiopií, rozšířeně Afrikou, a jejími evropskými protějšky, která se v nadcházejících desetiletích a stoletích bohužel zmenšila a nakonec vymizela, protože obchodování s otroky ve vztazích mezi Evropou a Afrikou stále více dominovalo.

Ze stávajících dokumentů svatého Ignáce nebo jemu připisovaných je to právě dopis Claudiovi, který poskytuje nejjasnější pohled na světcovo chápání podstaty církve jako silně centralizované a s papežem na jejím vrcholu. Podle názoru filozofa Harryho R. Burnse SJ (1922–1990) je dopis nejlepším výrazem toho, co bychom mohli nazvat ignaciánskou ekleziologií. Věrný době a tomu, co jezuitský historik John W. O’Malley nazval „jezuitským sklonem k rozšiřování rozsahu papežských privilegií“, byla tato ekleziologie podobná té, kterou další členové Tovaryšstva hájili na Tridentském koncilu. Etiopie tak přiměla Ignáce k tomu, aby ze své teologické zásoby vytěžil to nejlepší, protože v kontextu šestnáctého století popsal církev nejlepším možným způsobem.


Zdroj: Světové Tovaryšstvo.
Foto: Patriarcha André de Oviedo (Světové Tovaryšstvo).

8

Alena Rousová

Copyright © 2003-2021 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.