Jesuit.cz

Jak farnost naslouchá Bohu?

17.5.2022

Velká Británie. Farnost v Sunderlandu vnímala, že stejně jako přechod do lockdownu kvůli pandemii Covidu-19 i vyjití z něho přináší výzvy a příležitosti. Snad největší výzvou bylo přehodnotit, jak má farnost jít dál, aby to odpovídalo Božímu přání. Otec Christopher Hancock popisuje proces, kterým prošli.

„V březnu 2020 jsme museli všechny aktivity zastavit a najít nové způsoby slavení a vytváření komunity a výsledky byly v mnoha případech překvapivě dobré. Nyní však stojíme před novou volbou: pokusíme se obnovit naše farnosti do podoby, jakou měly těsně před lockdownem, nebo se odvážíme zeptat Boha, jestli chce, abychom udělali něco nového?

Farní pastorační rada u Panny Marie v Sunderlandu se transformovala a během lockdownu se jako mnoho dalších po několik měsíců scházela online. Během těchto počátečních setkání jsme se snažili naslouchat tomu, co nám Bůh říká – což nebyl snadný úkol prostřednictvím Zoomu – a formulovat pastorační strategii pro farnost po lockdownu. Za našimi rozhovory bylo přesvědčení, že žijeme v době plné milosti a že nám Bůh dává příležitost vytvořit s ním něco nového. Během několika setkání nám bylo jasné, že potřebujeme mít písemné prohlášení: prohlášení o poslání.

Prohlášení o poslání: při těchto slovech lidé často koulí očima a vyvolávají si představy nudných schůzek, ze kterých vznikne dokument složený v nesmyslných korporátních řečech, který je po prezentaci vždy zanesen a zapomenut. To jsme rozhodně nehledali! Pokud bychom měli mít prohlášení o poslání, pak to muselo být Boží prohlášení o poslání, ne naše, a muselo být ovocem procesu modlitby a rozlišování. V tom přichází na řadu Jezuitský institut.

Požádali jsme Vronu Smithovou z Jezuitského institutu, aby spolupracovala s naší farní pastorační radou v procesu rozlišování a formulovala misijní prohlášení, které bychom mohli prezentovat farníkům a které by řídilo směřování farnosti v příštích několika letech. Požádali jsme ji, aby nám pomohla jako pastorační radě naučit se naslouchat Bohu a jeden druhému, abychom mohli rozlišovat Boží vůli pro farnost Panny Marie.

Šestitýdenní proces

Dohodli jsme se na šestitýdenním procesu o několika částech. Každou neděli večer po dobu šesti týdnů se pastorační rada scházela, aby diskutovala a sdílela, přičemž diskusi vedla Vron Smithová a prováděla nás celým procesem. Z této diskuse nám Vron příští pondělí posílala několik citátů z Písma, které dodávaly myšlenky našim modlitbám, spolu se shrnutím naší diskuse. Modlili jsme tak každý den a během týdne jsme se online setkali s modlitebním průvodcem, který nám pomohl rozpoznat, kde v nás působí Duch, když se modlíme. Následující neděli večer jsme sdíleli plody naší modlitby a hledali kroky dalšího postupu. Každé setkání bylo zakončeno dobrým jídlem!

Během šesti týdnů jsme měli misijní prohlášení, které bylo ovocem naší modlitby a rozlišování a o kterém jsme byli přesvědčeni, že odráží Boží vizi pro naši farnost. Během adventu 2021 jsme jej představili farníkům a zahájili řadu rozhovorů, ve kterých jsme se farníků zeptali na jejich dojmy a zpětnou vazbu a také jsme se zeptali, zda prohlášení o poslání odráží druh farnosti, do které chtějí patřit. Vron pak s námi spolupracovala, abychom naslouchali tomu, co řekli farníci, a zjistili, zda potřebujeme provést nějaké změny.

Modlitba a rozlišování

Jak jsem řekl, při řečech o prohlášeních o poslání lidé často koulejí očima. Nicméně přesně to nám Ježíš dává v Matoušově evangeliu 28,19-20 – původní prohlášení o poslání. Otázka, se kterou se farní pastorační rada potýkala, byla, co to znamená pro nás v Sunderlandu ve světě po lockdownu a po pandemii? Odpověď může přijít pouze skrze modlitbu a rozlišování a naslouchání Bohu, když jeho Duch působí mezi lidmi ve farnosti Panny Marie. Zůstávám velmi vděčný Vroně a dalším modlitebním průvodcům, kteří nás naučili naslouchat Bohu a jeden druhému a jak rozlišovat Boží vůli pro naši farnost.

Od doby, kdy jsme dokončili tento proces, uběhlo několik měsíců a naše prohlášení o poslání již řídí rozhodnutí, která jako farnost činíme; tento proces navíc změnil způsob, jakým spolupracujeme jako pastorační rada. Lépe nasloucháme, jsme ochotnější říkat to, co si skutečně myslíme, a především se vždy ptáme ‚Co Bůh chce?‘ a v modlitbě čekáme na jeho odpověď.“

Zdroj/Foto: Jesuits in Europe / United Kingdom.

Alena Rousová