O Božském Srdci

24.6.2022 

Z úvahy P. Pedra Arrupeho SJ, bývalého generálního představeného Tovaryšstva

Přirozeným symbolem lásky je srdce. Srdce Kristovo je proto přirozeným symbolem, který představuje a inspiruje naši osobní a institucionální spiritualitu tím, že nás vede k prameni propasti lidské i božské lásky Ježíše Krista.

Od doby svého noviciátu jsem přesvědčen, že v tak zvaných pobožnostech k Srdci Páně je shrnuto symbolické vyjádření nejhlubšího jádra ignaciánského ducha a mimořádná moc vše převyšující (ultra quam speraverint) jak pro osobní dokonalost, tak i pro apoštolskou plodnost. Toto přesvědčení mi zůstává podnes. Snad některé překvapilo, že po dobu svého generalátu jsem na toto téma řekl poměrně málo. Mělo to svůj důvod, který bychom mohli nazvat pastorálním. V posledních desetiletích právě výraz Nejsvětější Srdce vzbuzoval v některých lidech citovou a alergickou odezvu, částečně snad jako reakci proti formám podání a proti terminologii spojené se vkusem minulých dob. Tak jsem myslil, že bude užitečné, aby uplynul nějaký čas, neboť jsem si byl jist, že tento postoj, více citový než rozumový, se postupně změní.

Utěšoval jsem se – a stále se utěšuji – přesvědčením, že nesmírná cena tak hluboké spirituality – již papežové nazvali výbornou a která používá tak univerzální a tak lidský a biblický symbol, i slovo Srdce, jež je ryzí a původní, se zanedlouho bude opět užívat.

Z toho důvodu, čehož velmi lituji, jsem o této pobožnosti psal a mluvil poměrně málo, ač jsem se o ní často zmiňoval v soukromých hovorech s jednotlivci a nacházíval v ní jeden z nejhlubších citových pramenů svého vnitřního života.

Chci vysvětlit toto své mlčení, a doufám, že najde porozumění. Zároveň však nechci skrývat své hluboké přesvědčení, že každý z nás, kteří utváříme Tovaryšstvo Ježíšovo, bychom si měli před Ukřižovaným Kristem promyslet a uvědomovat, co tato pobožnost pro Tovaryšstvo znamenala a co by měla znamenat i dnes. V dnešních poměrech nám svět chystá výzvy a příležitosti, ve kterých můžeme plně obstát jen s mocí této lásky Srdce Krista. Toto poselství jsem vám chtěl sdělit. Nikterak se nechci snažit, abych někoho nutil nebo někomu něco ukládal, neboť vím, že ve vás vládne láska. Ale chci rozhodně říci: zamyslete se nad tímto posláním, přemýšlejte o tom, co se vaší duši nabízí. Bylo by smutné, kdybychom přesto, že v naší spiritualitě, dokonce v institucionální spiritualitě máme tak velký poklad, jej nechali ležet ladem pro důvody, z velké části jen zdánlivé.

Chcete-li mou radu, mohu vám po třiapadesáti letech života v Tovaryšstvu a téměř po šestnácti letech, co jsem jejím generálem, říci, že v úctě k Srdci Kristovu je utajena ohromná síla. Každý z nás by to měl objevit sám – neučinil-li to již – a pak by se měl do ní hluboko ponořit a aplikovat ji na svůj osobní život způsobem, který mu vnukne a udělí náš Pán. Zde je mimořádná milost, kterou nám Bůh nabízí.

Tovaryšstvo potřebuje dynamiku, obsaženou v tomto symbolu a i ve skutečnosti, kterou hlásá: lásku Srdce Ježíšova. Možná, že potřebujeme úkon církevní pokory, abychom přijali to, co nejvyšší Velekněz, generální kongregace a generální představení Tovaryšstva bez ustání opakovali. A přece jsem přesvědčen, že bychom měli málo tak jasných důkazů duchovní obnovy Tovaryšstva, jakým je všeobecně rozšířená intenzivní úcta k Srdci Ježíšovu. Náš apoštolát by dostal novou sílu a velmi záhy bychom viděli účinky této pobožnosti v osobním životě i v našich apoštolských pracích.

Neupadněme do opovážlivého pokušení povyšovat se nad úctu vyjádřenou symbolem nebo grafickým znázorněním. Nespojujme se s moudrými a opatrnými tohoto světa, před nimiž Otec skrývá své pravdy a tajemství, zatímco je zjevuje těm, kteří jsou nebo se činí nepatrnými. Mějme onu prostotu srdce, která je první podmínkou obrácení: „Jestliže znovu nebudete jako děti, jistě nevejdete do nebeského království.“ (Mt 18,3) To jsou Kristova slova a mohli bychom je přeložit tímto způsobem: „Chcete-li jako jednotlivci i jako Tovaryšstvo vejít do pokladu Království a pomoci ho vystavět s mimořádnou účinností, připodobněte se chudým, kterým chcete sloužit. Říkáváte tak často, že chudí vás naučili více než mnoho knih; učte se tedy od nich této velice prosté lekci: uznání své lásky v mém Srdci.“


Zdroj: Božské Srdce: teologická reflexe, Refugium, Olomouc 2002.
Foto: Alena Rousová (z kostela sv. Ignáce v Praze).

Pavel Ambros

Copyright © 2003-2022 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.