Jesuit.cz

Pochodně prozíravých

10.11.2023

Myšlenky P. Pavla Ambrose SJ k 32. neděli v mezidobí

Eschatologická témata závěru liturgického roku nás uvádějí do tajemství, kdo si odnese palmu vítězství. Vedeme rozpravu o tom, jak neupadnout do hlouposti a nevědomosti, co se týká naléhavé prosby, kterou vyslovuje Boží lid bezprostředně před lámáním chleba při slavení eucharistie: „S nadějí očekáváme požehnaný příchod našeho Spasitele Ježíše Krista.“ Pozitivně řečeno: uchová si prozíravost. Obraz ženicha a nevěsty ve Starém zákoně odkazuje na smlouvu mezi Bohem a člověkem. Ta přináší pevnou půdu pod nohama: sounáležitost. Člověk tvořící s Bohem vzájemnost se neztratí. Nezbloudí ve světě, nezmizí v davu, nevyklouzne mu ani jeho vlastní duše do propastí temného Já. Ježíš tuto moudrost světa – kde je člověk epicentrem všeho – přišel vyvrátit a proměnit ji v bláznovství.

Moudré panny nedrží v rukou malé svíčky. To není žádný lampionový průvod. Drží pochodně, z nichž šlehá plamen, který nelze uhasit. Jejich uvažování vychází z dovršení: pro ně setkání s Ženichem předjímá všechno, co tomu předchází. Hřebem do rakve očekávání Ženicha je rozumování, které se zabývá vlastní niterností nebo se rozhoduje pro vedlejšáky, které s příchodem nijak nesouvisejí. Ale jak v tomto svatém zápasu hořícího srdce nepropadnou nadužívanému slovu laskavost. Vyčpělé křesťanství je nahrazeno asertivitou či jinými náhražkami konzumní spirituality, v nichž je vše důležitější než Ženich.

Jedna věc je zvláštní: Jistě, že Ženich přicházívá jako zářný Sírius pro svoji Deničku. Podobenství však hovoří o světle, které má osvětlovat Ženicha. Život založený na vzkříšení nese v sobě známky budoucí slávy, které odzrcadlují dovršení všeho v Kristu. Nakonec ale naše světla, i když s nimi máváme jako s pochodněmi, vyblednou před září Zmrtvýchvstalého. Nemáme opouštět naše skutky pro Boha a bližního, které přibližují krásu Boží tváře. Prozíravost chrání očekávání ještě většího světla.

Olej, z něhož lampa čerpá své světlo, je podle otců církve láska; ne jakákoli láska. Nýbrž láska – ovoce Ducha. Lásku vlévá do našich srdcí Duch Svatý. Když obdivujeme rozmanitost a překvapivost lásky, můžeme kontemplovat Ducha Svatého, jednoho v druhém.

Pojďme ještě hlouběji do našeho podobenství. Izrael byl vyvolen, aby připravil cestu Mesiáši, aby na něj čekal a poznal ho jako pravého Ženicha. Nám se může zdát, že se Ženich opožďuje. Jen čeká na naši přípravu. Zde stojí před námi osobní rozhodnutí: Utváří můj život čekání na Ženicha, nebo jsem si jistý svými vlastními kalkulacemi? Smyslem křesťanského života je získávat Ducha Svatého, nechat v sobě bydlet stejného Ducha, který sdílí i v Ženichově Srdci. Pak budeme mít stejný dech, jaký má Ženich. A jeho příchod nepropásneme. Otec dá Ducha těm, kdo ho o něj prosí. A prosba je počátkem moudrosti, protože bere v úvahu konečné setkání.

Foto: Podobenství o deseti pannách, Irina Koksavina, Rusko.

Pavel Ambros