Pohlédněme na druhé z jiné strany

16.11.2023 

Podněty P. Pavla Ambrose SJ k 33. neděli v mezidobí

Spíše než podobenstvím je dnešní úryvek slavnostní deklarací. S námi je to tak, „jako je to s jedním člověkem, který se chystal na cesty“ (Mt 25,14). V životě křesťana je tomu tak. A ne jinak. U Boha je slovo a čin jedním. Jsou jedno a totéž v rozdílnosti nahlížené z naší strany. Proč je nám cesta dána? Je nám dáván ještě čas k obrácení. Je naléhavě krátký.

Hřivna (čili talent; 91 kg zlata) byla mírou odpovídající hodnotě, která běžnou představivost přesahovala. Ocitáme se v národní bance s pokladem ve zlatých cihlách. Pro řemeslníka byla jedna hřivna v nedohlednu, i kdyby každý krejcar desetkrát obrátil. Milosrdenství Boží nelze měřit lidskými měřítky. Jedná se o závratné, přímo nezměrné bohatství. Náš Pán toto bohatství rozdal mezi nás na přesně vyměřené údobí. Tou dobou je jeho druhý příchod ve slávě (Mt 25,14). Kdo našpicuje uši, aby slyšel Pánova slova v srdci, kdo zbystří zrak, aby objevoval svěřené bohatství, přicházení Páně nepřikryje pláštěm zapomnění. Kdo si sedí na uších nebo má klapky na očích, na Kristův příchod nečeká. „Onen den Páně přijde jako zloděj v noci“ (1Sol 5,2).

Největším darem je život založený na vzkříšení. Tento život v nás se nám stává zjevným v darech a plodech Ducha. Co s nimi? Dobře investovat. Čekat aktivně. Vyhlížet. Proč si člověk darů nevšímá? Odhlédneme-li od Pokušitele, který nám mnoha rafinovanými způsoby nabízí zdání, překážka je v nás. O duchovních věcech často jen žvaníme, dokud Bůh sám neodkryje naši nahotu (Ez 16). Obdarování zavazuje, chceme si ponechat volnou ruku. A náš život? Stále více se zauzlovává. Kdo vezme dar vážně, začne se podobat dárci. Je-li pro nás talent darem Království, který nám nebeský Otec dává v našich přirozených schopnostech, s nimiž se rodíme, jsou v našich genech, charakteru, pak vše, co děláme, nás uvádí do společenství s Bohem a lidmi. Stáváme se součástí něčeho většího, než jsme my sami. Díky obdrženým darům se můžeme více stávat součástí Království. Co to znamená? Více se těmto darům podobat. Dar nás uchvátí, v něm nás dárce objímá. To je zisk, úrok, který sklízíme. Dary přejdou do Božího království. Jsem proměňován a přetvářen z jednotlivce zahleděného do sebe v osobu církve, komunity, společenství, nebe i země sjednocené v Kristu (Ef 1,10). Ziskem je mé lidství proměněné ve statky Božího království, které jsem přijal pro druhé. Mám dary ne pro sebe, nýbrž pro druhé. Jen tak mě tyto dary zachrání, jinak jsou k ničemu.

„Služebník špatný a líný“ (Mt 25,26) je třetí postavou, kolem níž se vše točí. Strachem zůstává přikován k zemi. Hospodin žádá nemožné věci? Na životní úkol, který nám byl svěřen, nejsme sami. Není to hlavní důvod pro změnu pohledu na ty, kteří jsou kolem mě? Čekají na naše dary. Ale nejen to. Chtějí pocítit, že jsou užiteční. V každém, i v tom nejbližším, je ukryt dar od Boha. Pro mě. Pro nás. Až do jaké hloubky sahá naše obrácení. Dary, které kořistíme pro sebe, se mohou snadno stát propastnou záhubou. Není-li v nás horlivost, s kterou když čekáme na Pána, všechno je jen pro mne, pro nás. Čekání na Pána v nás rozněcuje touhu zcela se vydat pro druhé. Čím je náš život v kostce? Projevem toho, co jsme obdrželi při zrození a při křtu. Obdrželi jsme s užitkem k životu jen to, co odevzdáváme druhým. Všechny své síly, všechny své dary, vše, čím jsme.


Foto: Gustave Doré, Ilustrace k Ráji, 31. kapitola, verše 1-3 (1868).

Pavel Ambros

Copyright © 2003-2024 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Všechna práva vyhrazena. provincie.boh@jesuit.cz.