Jesuit.cz

Petr Faber byl prohlášen za svatého

18.12.2013

Řím. V den svých 77. narozenin, v úterý 17. prosince, prohlásil papež František za svatého Petra Fabera (1506-1546), jednoho z prvních druhů a blízkého spolupracovníka sv. Ignáce, a rozšířil jeho kult na univerzální církev. Pro současného papeže představuje Faber vzor duchovního a kněžského života a zároveň je důležitou osobností pro pochopení Františkova stylu řízení církve.

Svatý otec prohlásil Petra Fabera za svatého během soukromé audience kardinála Angela Amata, prefekta Kongregace pro svatořečení, v úterý 17. prosince odpoledne. Jednalo se o tzv. ekvivalentní kanonizaci (tj. rovnou v platnosti). Papež tak ze své vlastní autority rozšiřuje kult a liturgickou oslavu světce na univerzální církev, a to po splnění určitých podmínek stanovených papežem Benediktem XIV. (1675-1758). Kanonizace probíhá formou jednoduchého papežského dekretu, který nevyžaduje zázrak na přímluvu světce. Opírá se však o dlouhodobou úctu ke světci a o jeho nepřetržitou pověst svatosti. Této praxe využil papež František již jednou, a to 9. října pro svatořečení bl. Anděly z Foligna, a užívali ji také jeho předchůdci – Benedikt XVI., Jan Pavel II., Jan XXIII. a další.

Svatořečení bl. Petra Fabera má zvláštní význam, protože Faber je vzorem duchovního a kněžského života pro současného papeže Františka a zároveň důležitou osobností pro pochopení Františkova stylu řízení církve. Faber žil na vrcholu éry, ve které byla narušena jednota církve. Dogmatické spory mu však zůstaly v podstatě cizí a Faber zaměřil svůj apoštolát na reformu církve, a tak se stal průkopníkem ekumenismu. Jak moc je Faberův příklad zakořeněn v pastorační perspektivě papeže Františka, můžeme cítit ve Faberově syntetickém portrétu, který František načrtnul v rozhovoru pro časopis italských jezuitů La Civiltà Cattolica; odhalil v něm přitom některé základní aspekty Faberovy osobnosti: „Dialog se všemi, i s těmi nejvzdálenějšími a s odpůrci Tovaryšstva; jednoduchá zbožnost, snad jakási naivita, bezprostřední disponibilita, jeho vnímavé vnitřní rozlišování, fakt, že byl mužem velkých a silných rozhodnutí a zároveň byl schopen velké jemnosti...“.

Fabera charakterizuje schopnost být kontemplativním při činnosti. Je mužem, kterého přitahuje Kristus. Vášnivé se zasazuje o záležitosti svých bratrů; má bohaté zkušenosti s rozlišováním duchů. Je oddán kněžské službě, pln trpělivosti a mírnosti; dává sám sebe, aniž by očekával jakoukoliv lidskou odměnu. Faber se setkává s Bohem ve všech věcech a všude, dokonce i v tom nejchladnějším a nejvíce nepřátelském prostředí. V jeho duchovním deníku (zv. Memoriál), který představuje jeden z hlavních dokumentů spirituality raného Tovaryšstva Ježíšova, je Faberův život koncipován jako cesta, jako putování různými oblastmi Evropy po Kristově příkladu: cestuje z poslušnosti, vždy si dává pozor, aby uskutečňoval Boží vůli a ne svou vlastní.

V italském nakladatelství Ancora ve spolupráci s časopisem La Civiltà Cattolica v těchto dnech vychází nová kniha s titulem „Petr Faber. Služebník útěchy“. Jejím editorem je ředitel La Civiltà Cattolica, italský jezuita Antonio Spadaro, který v úvodu knihy zdůrazňuje Faberovu pokoru, „to, že byl prvním a že zůstal ve stínu“, i když bez něj „by Tovaryšstvo Ježíšovo nebylo“. V komentáři pro Vatikánský rozhlas Spadaro dále uvedl, že s mnoha Faberovými vlastnostmi se můžeme setkat také u papeže Františka. „Faber ztělesňoval mentální a duchovní otevřenost vůči výzvám své doby, která nám velmi připomíná misionářské zapálení papeže Františka,“ upřesňuje Spadaro a dodává: „František miluje Fabera pro jeho schopnost rozlišovat, to znamená pro jeho schopnost porozumět duchovnímu životu a tomu, jak Bůh v nás jedná."

Petr Faber se narodil roku 1506 v savojské obci Villaret. Studoval na latinské škole v La Roche a na jaře 1525 odešel na pařížskou univerzitu, kde se setkal se Ignácem z Loyoly. S Ignácem a s Františkem Xaverským sdílel společný pokoj v koleji sv. Barbory. Roku 1534 byl vysvěcen na kněze a spolu s Ignácem a skupinou prvních společníků složil sliby v kapli na Montmartru. Působil v nemocnicích, dával duchovní obnovy a kázal. Po schválení Tovaryšstva byl poslán do Německa, kde vzrůstal vliv protestantismu. Pro Tovaryšstvo získal Petra Kanisia, který později založil první jezuitskou kolej v českých zemích. Petr Faber zemřel roku 1546. Blahořečil ho Pius IX. 5. září 1872.

Bližší informace o osobnosti Petra Fabera se můžete dozvědět z jeho duchovního deníku, který vydalo nakladatelství Refugium pod názvem Krátký život, dlouhé cesty. Duchovní deník jezuity z doby reformace.
Zdroj: SJweb.info, Gesuiti.it, TS ČBK
Foto: SJweb.info

Lenka Češková