Petr Faber

Petr Faber (Pierre Favre) se narodil 13. dubna 1506 ve Villaretu v Savojsku, na území dnešní Francie při hranicích se Švýcarskem. Byl nejstarším dítětem ve zbožné selské rodině; jako chlapec byl pasáčkem ovcí. Byl velmi horlivým žákem; nejprve studoval v Thônes a později na latinské škole v La Roche.

Na jaře 1525 odešel na univerzitu v Paříži, kde bydlel v koleji sv. Barbory. Jeho spolubydlícím byl František Xaverský a později se k nim přidal Ignác z Loyoly. Faber disponoval velkými intelektuálními schopnostmi a Ignácovi pomáhal se studiem, zatímco Ignác Fabera vedl v duchovních záležitostech, protože Faber měl pochybnosti o své budoucnosti a o tom, jak orientovat svůj život. Roku 1530 dosáhl licenciátu ze svobodných umění a započal šestileté studium teologie. Na počátku roku 1534 vykonal pod vedením sv. Ignáce duchovní cvičení. V květnu 1534 byl vysvěcen na kněze.

Společně s Ignácem, Františkem Xaverským a dalšími třemi druhy složil 15. srpna 1534 v kapli sv. Dionýza na Montmartru slib chudoby, čistoty a služby na základě rozhodnutí papeže, jemuž se dají k dispozici, pokud nebudou moci sloužit duším ve Svaté zemi. Sliby složili při mši, kterou jako jediný kněz z celé skupinky sloužil Faber. Když Ignác v roce 1535 odcestoval do Španělska, stal se vůdcem skupinky Faber. V říjnu 1536 získal titul mistra svobodných umění.

S Ignácem se jeho druhové opět setkali v Benátkách. Když společně čekali na příležitost vyplout do Svaté země, sloužili chudým a nemocným ve špitálech, kázali atd. Vzhledem k tomu, že cesta do Svaté země nebyla možná, vydal se Ignác a jeho druhové roku 1537 do Říma nabídnout své služby papeži. Faber společně s Diegem Lainezem doprovázel sv. Ignáce a byl svědkem jeho mystického zážitku v kapli v La Storta u Říma.

V Římě Faber nejprve působil jako profesor teologie a biblistiky na univerzitě La Sapienza, a to až do května 1539, kdy byl papežem Pavlem III. poslán do Parmy a Piacenzy, kde kázal, zpovídal a dával duchovní cvičení. Od tohoto okamžiku začínají jeho cesty po celé Evropě, na které jej posílá sv. Ignác nebo papež. Tak Faber procestuje Itálii, Německo, Nizozemí, Francii, Portugalsko a Španělsko a při různých příležitostech opakovaně přechází z jedné země do druhé. Kamkoliv šel, vedle svého hlavního poslání se snažil pomáhat lidem a duchovně je doprovázet, ať už to byli teologové či vládcové, jako byl vévoda z Gandie, pozdější sv. František Borgia, či prosté lidé, chudí nebo umírající.

Papež Pavel III. poslal Fabera do Německa, kde vzrůstal vliv protestantismu, aby se účastnil jednání s protestantskými vůdci ve Wormsu a Řezně. Ve svých dopisech Faber popisuje důsledky protestantismu v Německu a situaci tamní katolické církve. Spory podle něj nevyřeší diskuse, ale radikální reforma věřících, zejména kléru. Proto věnuje hodně času duchovním rozhovorům a duchovním cvičením. Teologické vědomosti se u Fabera spojovaly s hlubokým duchovním životem a laskavým vztahem ke všem lidem bez rozdílu. Ve střední Evropě Faber přispěl ke zmírnění náboženských útoků i k budování základů církevní obnovy.

Z Německa Faber doprovázel císařského legáta do Španělska, kde vytvořil síť přátel a kontaktů pro nové Tovaryšstvo, který mezitím papež v Římě oficiálně schválil. Na počátku roku 1542 byl jmenován asistentem kardinála Giovanni Moroneho, papežského nuncia v Německu. Přestěhoval se do Mohuče, kde kázal a dával duchovní cvičení, mimo jiné Petru Kanisiovi, kterého získal pro Tovaryšstvo. Po krátkém období v Kolíně nad Rýnem, Antverpách a Lovani, kde si jako obvykle získal mnoho přátele, jej papež Pavel III. poslal k portugalskému dvoru a odtud dále ke španělskému dvoru ve Valladolidu. Ve Valladolidu a v Alcalá Faber založil jezuitské komunity.

Roku 1546 jej papež Pavel III. jmenoval jedním z papežských teologů na tridentském koncilu. Faber tak měl dál cestovat, ale jeho zdraví bylo silně oslabené častou horečkou, kterou trpěl v posledních letech. Před odchodem do Tridentu chtěl navštívit sv. Ignáce, a proto se z Barcelony vydal do Říma, kam dorazil 17. července. Dříve, než se mohl připravit na cestu do Tridentu, jej znovu přepadla horečka. Zemřel 1. srpna ve věku 40 let; doprovázel ho sv. Ignác. Pohřben byl v kostele Panny Marie na cestě v Římě. Když byl na jeho místě postaven chrám Il Gesù, byly jeho ostatky přemístěny.

Petr Faber vynikal učeností i zbožností. Jeho duchovní život se vyznačoval úctou k eucharistii, andělům a svatým. Z jeho duchovního deníku (zv. Memoriál), který si psal od června 1542, se dozvídáme o jeho lidských vlastnostech, bohaté činnosti i mystických zážitcích. Sepsal také různá poučení: Pokyny o víře a mravech, O bratrské lásce, Pokyny na cestu, Poučení o zpovědi atd.

Petra Fabera blahořečil papež Pius IX. 5. září 1872 a uznal tak Faberův kult, který se rozšířil v jeho rodném Savojsku. Svatořečil ho papež František 17. prosince 2013. Při této příležitosti sepsal generální představený Tovaryšstva Ježíšova Adolfo Nicolás zvláštní list, ve kterém přibližuje Faberův odkaz. Faberův svátek slavíme 2. srpna.

Bližší informace o osobnosti Petra Fabera se můžete dozvědět z jeho duchovního deníku, který vydalo nakladatelství Refugium pod názvem Krátký život, dlouhé cesty. Duchovní deník jezuity z doby reformace (Refugium, Olomouc 2004).