| Dnes je 5. 12. 2013 |
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty
Kdo jsme
Aktivity
Jezuitou dnes
Domy, kontakty
Akce
Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy
Názory
|
Náš tip Nové cesty pastorální teologieKrása jako východiskoTomáš Špidlík, Marko I. Rupnik Michelina Tenace, Maria Campatelli, Milan Žust  Současnému vývoji pastorální teologie odpovídá důležitý akcent: s důvěrou se obracet ke kolegiálním vědním oborům. Publikovaná kniha takový přístup teologie posouvá nejen k osvědčené tendenci, totiž ke schopnosti se zastavit nad zkušenostmi druhých, ale nadto ještě k odhalení dynamiky samotné krásy, jež se v životě vnímavého teologa musí projevit. Úmysly Apoštolátu modlitby
1. Za opuštěné děti a za dětské oběti jakékoli formy násilí, aby nacházely potřebnou lásku a ochranu. více »2. Za všechny křesťany, aby osvíceni světlem vtěleného Slova připravovali lidstvo na příchod Spasitele. 3. Aby ti, kdo pro svou věrnost Božímu slovu trpí příkoří, hledali a nacházeli pomoc v modlitbě a setkávání s Kristem ve svátostech. Nejbližší akce Večerní katecheze pro dospělé - svátostiZpívané adventní rozjímáníVečerní katecheze pro dospělé - DesateroVečerní katecheze pro dospělé - svátostivíce » Nejbližší duchovní akce Mezi duší a Duchem XLDC – III. týden: „Pociťovat zranění srdce s Ježíšem zraňovaným.“Duchovní cvičeníAdventní víkendvíce » |
||||||||||
 JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2 webmaster: Tomáš Novák design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil |
|||||||||||
Lidé ve městech bydlí už po několik generací ve sterilním městském prostředí, alespoň si to myslí. Žádný hnůj a hlína na holínkách, všude se přezouvají, zakoupené zboží dostávají úhledně zabalené… Používá se Savo, Jar a jiné chemikálie. A najednou – jak zde píšu – se příroda stává nebezpečnou!
Moje zážitky z letošního podzimu: vidím z mého okna hru barev stromů...
Čekají nás volby. Netušíme, kdo koho bude volit. Jsme zvědaví, týká se to nás všech. Víme ale přesně, koho volí Kristus. Oddechněme si: volí hříšníky.
Týká se to nás všech? Mnozí přece nikoho nezabili, nikoho neokradli, jsou (prý) věrní manželce. Nemají se z čeho zpovídat. Prosívají své skutky sítem, kdysi zvaným „ouhrabečné“, jímž všechno propadne. Ve svých očích jsou spravedliví. Jenže Ježíš nepřišel pro spravedlivé, ale pro hříšníky...
Výtah jede pomalu dolů. Ještě nastupují rodiče s pětiletým synkem. „Ty si tatínka držíš, aby ti neutek,“ říká starší paní. Chlapcovy krásné oči se zvednou k paní: „Tatínek s námi nebydlí a já nevím proč.“ V kabině trapné ticho, otec odjíždí. V době mého dětství jen jeden spolužák žil po rozvodu rodičů pouze s maminkou. Ale i on měl stejné starosti jako my ostatní. Starosti, řekl bych, o věci veřejné. Umřel T. G. Masaryk, zavládl strach...
Vydavatelé našeho Kancionálu nám po celá léta tvrdošíjně připomínají, že Bůh je nejvýš spravedlivý. Ale právě toto tvrzení odporuje naší zkušenosti. Vkládá nevěřícím (i věřícím!) do úst otázku: Proč Bůh dopouští zlo? Proč nezakročí? To je častá otázka, ale nikdy nepřichází návrh, jak to má udělat. Stejný problém je s větou „Bůh je láska“. Proč nechá člověka trpět? Tedy jinými slovy, proč není ráj na zemi? My věřící víme, že se k „ráji“ blížíme...
Před 800 lety stanul před papežem Inocencem III. František z Assisi, zakladatel řádu menších bratří. V lesku papežského dvora působilo jeho oblečení provokativně. On i jeho druhové byli bosí, oděni do pytloviny a přepásáni provazem. Purpurem zahalení kardinálové se usmívali: Dovolme jim to! Nás to neohrozí, sem se tohle hnutí nemůže dostat!