| Dnes je 7. 9. 2010 |
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty
Kdo jsme
Exercicie
Aktivity
Jezuitou dnes
Domy, kontakty
Akce
Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy
Názory
|
Náš tip Vědy – umění – náboženstvíProtiklad nebo soulad?Tomáš Špidlík  Shrnutím základních témat, která se nalézají v jiných titulech, chce otec kardinál dosáhnout myšlenkové syntézy v pohledu na projevy života: věda, umění, náboženství. Všímá si, jak se tyto tři vyhraněné veličiny mezi sebou oborově doplňují. Třebaže existují v určitých fázích života spory či napětí, jsme-li dobrými posluchači téhož Božího ducha, můžeme nakonec přesto dojít k harmonii. Součástí textu je rovněž užitečný podrobný přehled literatury. objednat » Nejbližší akce Mše u sv. Mikuláše na Malé StraněFilmové exercicieDuchovní obnova pro všechnyZáklad postupu dušeIgnaciánská duchovní cvičení – III. týdenKalendárium Památka sv. Melichara Grodeckého |
||||||||||
 JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2 webmaster: Tomáš Novák design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil |
|||||||||||
Před 400 lety zemřel v Číně Mateo Ricci, misionář z Tovaryšstva Ježíšova. Proč se na něho letos vzpomínalo dokonce i v Pekingu, a to i na státní úrovni? Tento kněz přišel totiž do Číny kázat Krista v rouchu buddhistických mnichů a mši sloužil v čínštině. Jak jen mohl, připodobnil se zdejší kultuře. Teprve teď to umíme ocenit. Ani dnes není jiné cesty. Je to totiž cesta, kterou šel k lidem Kristus...
Franta Sauer, organizátor svržení Mariánského sloupu v Praze roku 1918, netušil, že je vedle. Měl možná spíš strhnout sochu zakladatele jezuitského řádu sv. Ignáce, která stojí na štítu kostela na Karlově náměstí. Jenže Franta byl špatný historik. Díky tomu zůstal Ignác nad Prahou dodnes, viditelný díky zlaté mandorle až z Pražského hradu. A s ním i stále živá otázka jeho „Exercicií“: K čemu jsme na světě? A odpověď, která byla nutná...
Spor církve a státu o katedrálu sv. Víta, Vojtěcha a Václava konečně skončil smírem. Kdo chce nastolit spravedlnost, nikdy se míru nedočká, kdo chce mír, nenaplní čistou spravedlnost. Nejsme v nebi. Polovina účastníků ankety na tuto otázku o katedrále v Katolickém týdeníku však není spokojena. Chtěli by to hnát až k mezinárodnímu soudu? Anebo – nejsou to křesťané vedeni...
Za totality byli takzvaní církevní tajemníci, dohlížitelé nad církvemi, přímo řízeni tajnou policií. Na podzim roku 1969 jsem měl velké potíže s krajským církevním tajemníkem v Hradci Králové při nástupu do diecéze. Tím víc mne překvapilo vlídné uvítání okresní církevní tajemnice v Trutnově. Paní Jana Kvapilová, dáma v nejlepších letech, mi hned sdělila, které fary nemusím navštěvovat – cenná to informace v době, kdy nikdo nikomu nemohl věřit...
V Janově evangeliu Ježíš říká: Duch vás bude učit všemu, uvede vás do celé pravdy, teď byste to nemohli unést. Překotně se mění svět i lidé. Roste jejich vzdělanost a náročnost. Zdá se proto, že v posledních sto letech mluví Duch v církvi důrazněji. Nová teologie přináší hlubší pohled na pravdy víry a lépe je formuluje. Církev za to na koncilu v minulém století děkovala. Ale v její terminologii se to u nás projevilo minimálně...
Pár let před smrtí jsem poprvé uslyšel o tomto problému. Něco jako kolektivní vina? Za mého dětství se sloužila mše „za v Pánu zesnulou rodinu X.“ Ale už Martin z Kochemu tvrdí, že 100 mší za někoho po smrti nevyváží tu jedinou, prožitou ještě zaživa. K mým vlastním kořenům: znal jsem ještě i pradědečka. V kuchyni podlaha – udusaná hlína...
Katolická věrouka zní v těchto dnech na křížových cestách po našich kostelech a kaplích. Co slyšíme nejčastěji? Pán Ježíš Kristus nás svou smrtí vykoupil ze spárů ďábla, svým křížem nám otevřel nebe, zemřel, aby nám Bůh mohl dát svou milost, vzal za nás na sebe Boží trest, smazal svou smrtí naše viny, dal svůj život místo nás, kteří jsme zasluhovali smrt...
Brzy po příchodu do Trutnova v roce 1969 mne vyhledal archeolog Dr. Antonín Hejna. Tehdy právě pracoval na odkrývání hradu Vízmburk. Potěšil mne důvod jeho návštěvy. Studoval totiž kdysi na arcibiskupském gymnáziu v Praze a tam byli jeho vychovateli a profesory jezuité. Já jsem většinu z nich znal, protože mne také učili. Dr. Hejna se chtěl se mnou podělit o milé vzpomínky na ně...
Kolik je dnes u nás krásných nádraží! Smiřice, Červený Kostelec, Nové Město nad Metují – radost pohledět! Ovšem nádraží v Hodkovicích nad Mohelkou je trvalou památkou páry na železnici. Jeho černé kameny připomínají dusivý kouř, požáry lesů a uhlíky v oku cestujícího. Tu dobu též připomínají „pomníčky“ starých lokomotiv na mnoha nádražích světa. Někdy vzácné exempláře...
Mám rád sólisty ve fraku. Mám rád v neděli na mši pány v obleku, dámy v klobouku a ministranty ve vyleštěných botičkách. V mém dětství mne zklamala kněžna Salmová v kartounových šatech. A klame i mozaika jednoho arcibiskupa: znalec pozná, že je oděn jako kardinál, ač jím nikdy nebyl.
Za normalizace jezdil pan opat Tajovský za hranice ke svým slovanským spolubratřím jako civilista - jinak ani nemohl...