Povolání

Co to znamená být jezuitou dnes? Bůh dává povolání a jezuitský řád zve Bohem povolané k práci na Boží vinici. Povolání být jezuitou znamená směřovat přímo a radikálně k evangeliu, prožívat jeho poselství plně a velkodušně. V této době může být tento nelehký život přímo heroismem. Přesto je to nádherné povolání. Vše jen k větší cti a slávě Boží, víc není možné.

Podle Pedra Arrupeho SJ

Co je povolání?

Po několika letech služby v oblasti promoce povolání jsem si uvědomil, že se mi dostalo velkého požehnání. Tato služba naplnila můj život nadějí na budoucnost církve, na budoucnost řeholního života a kněžství v církvi a na budoucnost Tovaryšstva Ježíšova. Existuje mnoho nádherných lidí, kteří upřímně hledají, jak by mohli nejlépe sloužit Bohu a Božímu lidu.

Při svých úvahách jsem si ale uvědomil, kolik nedorozumění existuje kolem povolání jako takového. Jde o přímé volání Boží? Nebo je to spíš něco jako kariéra? Jak mohu vědět, zda mám povolání? Jak lze povolání pociťovat, zakoušet? Jestliže si myslím, že mám povolání, co s tím mám dělat? Tyto i jiné otázky jsem slyšel v rozhovorech s lidmi, zvláště mladými. To je důvod, proč jsem se rozhodl nabídnout toto malé vysvětlení ohledně povahy povolání a jeho rozpoznání.

Povolání každého křesťana

První a nejdůležitější věcí je, že každý křesťan má povolání pramenící ze křtu. Jsme povoláni skrze skutečnost života v Kristu, jehož jsme přijali skrze křestní vodu a pomazání olejem při biřmování. Máme hlásat a sdílet s druhými radostnou zvěst o naší spáse (Fil 2,9?11). My všichni jsme povoláni skrze náš křest k životu, který vyjadřuje Boží lásku, jež se projevila v Ježíši Kristu (Jan 15,12). My všichni se podílíme na tomto společném povolání jako členové společenství víry, která vyznává, že Ježíš Kristus je Pán.

Pro každého z nás je tu neopakovatelná cesta, jak prožívat toto společné křesťanské povolání, které je blíže určeno naší osobností, zkušenostmi, silou i slabostí, talenty i omezeními. Avšak jak mám postupovat, abych objevil své neopakovatelné povolání? Nebo jinak: Jak mohu vědět, co po mě Bůh chce, jaká je jeho vůle pro mne? Pokud postavím otázku tímto způsobem, mohu nabýt mylný dojem, že je někde v Boží mysli ukrytý božský plán a já musím vykonat něco jako "honbu za pokladem", abych tento plán odkryl.

Ve skutečnosti to, co po nás Bůh chce, je velmi jednoduché: žít každodenně evangelium, být věrným svědkem Boží lásky a sloužit velkoryse a účinně Božímu lidu. Je na nás, abychom si určili, jak to budeme dělat nejlépe, jak budeme spolupracovat s Boží láskou a Božím životem v nás velkoryseji, čestněji a více autenticky. Chápeme-li takto naši situaci, můžeme říci, že naše povolání není něco mimo nás, co bychom museli hledat, jako by to byl ukrytý poklad. Spíše je to něco v nás, co můžeme objevit skrze lepší pochopení nás samotných, našeho života, našich zkušeností a zvláště skrze zkušenost Boha.

Řekněme to jinak: Skutečnost našeho povolání je vetkána do tkaniva našeho života. Skrze odkrývání našeho životního příběhu z perspektivy víry můžeme objevit, jak Bůh působil a působí uvnitř běžných událostí našeho života, jak nám byla a je Boží láska zprostředkována skrze jiné lidi, jak Boží milost potvrzuje jisté aspekty naší osobnosti včetně talentů, jak byl a je Bůh přítomný v nás v rozmanitých událostech našeho života. Skrze sledování souvislostí Boží přítomnosti v našem životě můžeme začít vidět směr, který by náš život měl nabrat, máme-li být věrni této osobní zkušenosti Boha, zkušenosti, která je pro každého jedinečná, a přesto slučitelná se zkušeností našeho společenství víry.

Pro většinu křesťanů tento směr vede k volbě manželství a rodinného života, našeho nejčastějšího povolání. Pro některé vede k rozhodnutí zůstat svobodným. Pro další vede k volbě služby Božímu lidu skrze kněžskou službu. Ještě pro jiné vede volba k rozhodnutí se pro zasvěcený život Bohu skrze sliby chudoby, čistoty a poslušnosti.

Rozpoznání Boha v životě

Ať už nabere tvé povolání jakoukoliv podobu, má smysl pouze tehdy, když vychází z tvé osobní zkušenosti s Bohem, z odvíjejícího se vztahu mezi tebou a Bohem, který je součástí tvé životní zkušenosti. Nalézat své povolání znamená najít autentičtější a věrnější cestu pravdy o Bohu v tobě.

Proces objevování tvého povolání nepochybně znamená, že jde o duchovní dění, a ne pouze o rozumové vyhodnocování možností. Proto je důležité, aby ses modlil za rozpoznání Boha ve svém životě, a také o prohloubení svého osobního vztahu k Bohu. Skrze modlitbu je nám Bůh bližší, osobnější, je to důvěrný přítel, a skrze ni také vyjde najevo, jakou podobu má mít tvá cesta.

Jestliže tvá cesta směřuje ke kněžství či k zasvěcenému životu, neboj se na ni vykročit. Jestliže je to nejlepší způsob, jak můžeš vyjádřit pravdu o tvém vztahu k Bohu, tvé rozhodnutí bude požehnáno radostí a útěchou. To ovšem neznamená, že zde nebudou zápasy a problémy. Jakmile se ale s nimi setkáš, objevíš také, že Boží milost a láska tě budou podpírat a pomáhat ti. Čím více jsme Bohu věrni, tím svobodněji a velkoryseji můžeme spolupracovat s Boží milostí a láskou. O to více radosti nalezneme i v našem životě.

Len Altilia SJ
Přeložil Josef Horehleď SJ