Jezuitou dnes / Rozlišování povolání Dnes je 24. 11. 2014  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Jezuitou dnes
Domy, kontakty
Akce

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Rozlišování povolání

Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků.

Gaudium et Spes


Přemýšlivé osoby, zvláště ty, které se pokoušejí objevit základní směr a pouto ve svém životě, chápou, že existuje nepřeberné množství hlasů, které na sebe upozorňují. Různé sirény a různí proroci jsou všude. Jak ale může člověk zaslechnout pravdivé volání Boží a najít způsob, jak na ně vhodně odpovědět? Jak může člověk rozpoznat své životní povolání?

Dva příklady

První z nich je příklad člověka, který si přál objevit životní stav, jenž pro něj Bůh připravil. Při hledání Božího plánu pro svůj život přišel k přesvědčení, že Pán si přeje, aby byl knězem. A tak tu možnost vložil do modliteb a prosil, aby mu ji Bůh potvrdil. Nejprve pociťoval vnitřní mír, ale později se dostavil vnitřní zmatek, nadšení ze života vyprchalo, jeho mysl se točila jen kolem sebe, nemohl spát a život se mu stal neúnosným břemenem. Když hovořil o své situaci s duchovním vůdcem, řekl mu, že jedinou cestou k životu v "plné dokonalosti" je kněžský stav. Jeho duchovní vůdce mu ale naznačil, že je možné žít plně dokonalý život v jakémkoliv životním stavu, do kterého člověka Bůh volá. Nato mu mladý muž odpověděl, že jeho nejhlubší touhou bylo manželství a výchova dětí. Pak následovalo několik týdnů modliteb a ověřování jeho vnitřních zkušeností a současně uvažování o manželství jako životním stavu. Výsledkem bylo něco opačného, než původně zamýšlel. Nadchl se pro život v nových možnostech, rozpoznal, že i v manželství může sloužit jiným lidem. Ten člověk je nyní šťastně ženatý, má tři děti a je zapojený do podpory laické spirituality v každodenním životě.

Druhý příklad je téměř opačný než ten první. Mladá žena se hluboce zamilovala a po zkoumání vlastního nitra došla k přesvědčení, že je povolána k manželství. Čím více se však blížila svatba, přicházel také nepokoj a zneklidnění, když přemýšlela o svém budoucím životě. Po jistém zkoumání se stalo evidentním, že nešlo pouze o normální obavy nevěsty. Svojí nejistotou a zmatkem ale nechtěla zranit muže, kterého velmi milovala. Nicméně následující otázka přetrvávala: "Jak mohu nejlépe sloužit Bohu?" Mladá žena totiž zakoušela velkou touhu žít pro druhé a sloužit mnoha lidem. I když nepociťovala jistotu, že jde o povolání k zasvěcenému životu, tato skutečnost jí naznačovala, že potřebuje silnější povzbuzení pro své manželské povolání. Po týdnu duchovních cvičení se rozhodla, že prožije nějaký čas v některém řeholním domě, aby získala zkušenost tohoto jiného způsobu života. Vstoupila do formačního domu a po roce života zde zakusila milost svobody a úctu k oběma životním povoláním. Uvědomila si, že může být šťastná a sloužit Bohu v obou životních stavech. Věděla také, že je svobodná vybrat si jeden z těchto povolání a to takové, které více naplňuje její touhy. Vybrala si zasvěcený život a i po 20 letech života stále zakouší, že to je její životní povolání.

Tyto dva příklady ukazují, že cesta objevování našeho životního povolání může být hodně klikatá. Mimoto naznačují, že je užitečné mít někoho, kdo nás na naší cestě doprovází či vede, někoho s kým bychom mohli diskutovat o všech svých starostech dotýkajících se povolání.

Životní povolání

Slovo povolání je odvozeno od slovesa volat. Tím se naznačuje, že Bůh nejprve působí mimo nás, že nás zve a mluví k nám. Zároveň si uvědomujeme, že toto působení nemůžeme pominout. Odpovídáme na ně buď ano či ne. Ignorovat ho znamená říci ne. Věříme, že Bůh každého z nás volá ke konání dobrých věcí ve světě. Jsme voláni k tomu, abychom měli zájem o jiné lidi, k tomu, abychom se stali nástroji lásky, míru a spravedlnosti.

Někteří lidé zakoušejí ve svých touhách a snech Boží povolání jako Boží nabídku být tu pro druhé lidi, pro církev a plně tak naplnit svůj život. Bůh má o každém z nás svůj sen. My všichni jsme Bohem neopakovatelně milováni a voláni. A jediné, co si Bůh přeje pro celé lidstvo a pro každého jednotlivce, je dobro. Boží sen o nás spočívá v tom, že se každý svým způsobem připojíme ke Kristu a v budování lepšího světa naplníme svůj život. "Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, (...) jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mě budete dotazovat celým svým srdcem." (Jer 29,11-13).

V současné době existuje mnoho cest, jak odpovědět na volání, která zakoušíme v našem životě. Některá z těch volání vyžadují naši celou existenci. Jiná jen z části vyjadřují to, kdo jsme a jak se chápeme. V procesu rozlišování našeho životního povolání se snažíme poznat jistý směr a způsob našeho bytí ve světě. Naše životní povolání v sobě většinou obsahuje dva aspekty: důvěrný vztah k druhým lidem včetně Boha a celoživotní zaměření, které jsme si zvolili, abychom byli ušlechtilejšími vykonavateli Boží lásky ve světě. Když mluvíme o našem povolání k manželství, kněžství, svobodnému stavu či zasvěcenému životu, máme na mysli trvalý způsob naší existence ve vztahu k lidem a Bohu. Tato skutečnost spolu s celoživotní specializací tvoří životní cestu, pro kterou se rozhodujeme a pomocí níž chápeme celé naše bytí tváří v tvář nám samotným, jiným lidem a Bohu. Různí lidé přistupují ke svému povolání různým způsobem. Někteří lidé uvažují nejdříve o své činnosti-specializaci a jiní zase o životním stavu jako je manželství, kněžství, zasvěcený život či svobodný stav.

Celá naše existence je utvářena skutečností povolání. Vskutku, celý lidský rod a také církev jsou zapojeny do dialogu volání-odpovědi s Bohem. Tento dialog tajemným způsobem vyjadřuje působení Krista v procesu transformace celého světa v Něho samého. Náš vlastní dialog volání-odpovědi je součástí tohoto procesu transformace světa. Byli jsme povoláni k bytí v konkrétní rodině, zemi a rase. V atmosféře svobody jsme všichni voláni, abychom na toto volání odpověděli a tak objevili, kdo ve skutečnosti jsme a jaká je naše role ve světě. Navíc má být tento dialog stálým projevem naší existence.

Tato skutečnost se týká zvláště křesťanů vzhledem k našemu primárnímu povolání být Kristem pro druhé. Být Kristem je kromě povolání současně i odpovědí. Na Pánovo volání "přijď a následuj mě" máme odpovídat tak, jako Kristus odpovídá svému Otci kvůli potřebám lidského rodu. Jsme voláni k tomu, abychom rozvíjeli plný potenciál lidství. Naší odpovědí je napomáhání růstu Božího semene či Kristovy lásky v nás. Jednoduše to vyjadřuje sám Kristus: "Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás." (Jan 15,12)

Zakoušíme mnoho různých volání: volání k existenci, volání ke hříchu, volání k zapojení se do Kristova projektu stavby světa lásky, spravedlnosti a míru. Můžeme se mnohému přiučit, když zrekapitulujeme své životní zkušenosti a když ta volání, která jsou od Boha, rozlišíme od těch, která jsou od nepřítele lidského rodu, nepřítele naší skutečné lidské podstaty.

Smysl a cíl našeho života

Jednou z činností při rozlišování našeho povolání je pohlédnout zpět na naše různorodé zkušenosti volání tak, abychom si mohli uvědomit trvalou přítomnost Boží v našich životech a tak zachytit vnitřní smysl výjimečného vztahu, který má k nám Bůh. Další činností je uvažovat o smyslu a cíli života křesťanů, nehledě na to, jaké povolání si vybereme. Vždy se to týká Kristových slov "Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás!" ať už žijeme ve svobodném stavu, ve společenství zaangažovaných laiků, v manželství, v kněžství či zasvěceném životě. Sv. Ignác z Loyoly vyjádřil smysl a cíl našeho života těmito slovy: "Člověk je stvořen, aby chválil Boha, našeho Pána, vzdával mu úctu a sloužil mu a takto spasil svou duši, nebo jinými slovy: aby zakusil plnost svého bytí." (Ignác z Loyoly, Duchovní cvičení: Východisko a základ)

Pokud chceme dojít k tomu, jak prožívat náš život, máme několik možností, jak postupovat při prohlubování svých zkušeností, ještě dříve než vykročíme na cestu odhalení naší cesty. Pro některé z nás je nejlepší cestou to, že se věnujeme zkoumání faktů. Pro jiné to zase může být snaha zintenzívnit vědomí toho, co se odehrává v našem vnitřním životě. Jindy zase půjde o to, zvážit všechny výhody a nevýhody, které volba životního stavu může přinést. Velký význam může pro někoho mít představa vlastních životních snů ve vztahu k tomu, co pro mě Bůh přichystal. Někomu tento proces zabere hodně času a bude potřebovat hodně jednotlivých úkonů. Pro jiné to může být velmi jednoduché a rychlé. Někteří k tomu budou potřebovat hodně diskusí a pomoc jiných lidí, pro jiné to bude zase spíše soukromá záležitost. Většinou však půjde o kombinaci několika vyjmenovaných možností.

Takto můžeme získat více osobních poznatků o cíli křesťanského života. Může být pro nás užitečné uvažovat o různých konkrétních cestách, které by mohly naplnit naše nejhlubší povolání v současném světě. Existuje volání k tomu, aby člověk pomáhal chudým a trpícím a byl s nimi, volání ke vzdělávání svému a jiných, abychom se mohli stát nástroji spravedlnosti, uzdravení a dobra ve spolupráci s jinými při tvoření světa více lidského a božského. Můžeme se ptát: "Které z těchto volání se mě dotklo nejhlouběji? Jaké mám zvolit prostředky pro to, abych naplnil toto volání? Jaký životní stav nejlépe zajistí, že skutečně odpovím na toto volání? Kde ve mně bude Kristus více přítomný? Která volání jsou Boží?"

Základní kroky

Rozlišování povolání je činnost, díky které se v procesu rozhodování ve světle víry můžeme dotknout svých vnitřních zkušeností: radosti, štěstí, pocitu naplnění, strachu, hněvu, úzkosti, osamocenosti, zármutku, lásky, důvěry, bezpečí, povznesení, jednoty s Bohem, odloučení od Boha, naděje nebo míru. Dále se budeme podrobněji zabývat některými vnitřními zkušenostmi, které jsou důležité v procesu rozlišování povolání. Je na každém z nás, jak k nim přistoupíme.

1) Vědomí identity a skutečnost "být milován Bohem"

Až když se člověk nachází v prostředí Boží lásky ke každému člověku, je schopen začít objevovat své životní povolání. To proto, že najít Boží záměr pro člověka znamená odpovědět na Boží lásku k němu. Boží láska, jež zaplavuje lidské srdce, přitahuje člověka k sobě, když slouží druhým v jakémkoliv životním stavu, ke kterému ho Pán volá. Je tedy velmi užitečné reflektovat v prostředí modlitby různé životní zkušenosti, které svědčí o jedinečné Boží lásce. Toto poznání člověka naplňuje svobodou a otevřeností vůči jakémukoliv povolání, ve kterém tuší Boží pozvání.

2) Konečný cíl a smysl lidského života

Už od počátku naší snahy nalézt své životní povolání, jež se promítá do různých aspektů našeho života, je velmi důležité vážně uvažovat o smyslu a cíli celého lidského a křesťanského života. Získáme tím pohled na život, který nám pomůže najít nezbytnou svobodu, abychom se pak mohli dát k dispozici v jakémkoliv životním povolání. Nejsme tak ničím nuceni k volbě toho či onoho životního povolání vyjma lásky Boží, jež nás pohání. Naší jedinou touhou k volbě pak bude vybrat si to, co nám pomáhá naplnit konečný smysl a cíl našeho bytí: sloužit Bohu ve smyslu Kristova přikázání "Milujte se navzájem tak, jako jsem já miloval vás."

3) Srdce a duch Ježíše Krista

Protože se křesťané snaží osvojit si srdce i ducha Kristova, aby mohli naplnit jeho přikázání lásky, je důležité, abychom se modlili o život v Kristu jeho slovy tak, jak jsou hlásány v evangeliu. Můžeme to dělat různými způsoby. Na začátku jde o čtení a rozvažování nad zvěstí Nového zákona. Nehledáme detailní znalost každého Ježíšova slova, abychom ho napodobovali jako automat. Snažíme se, aby jeho duch vstoupil do našeho bytí. Každý z nás by se proto měl modlit: "Chci Tě vidět jasněji, milovat vroucněji a následovat věrněji."

4) Prosba o světlo a sílu

Prosíme našeho Pána, aby pohnul naší myslí a srdcem, abychom si dokázali vybrat takové životní povolání, v kterém bychom mohli lépe sloužit Bohu a lidem. Uvědomujeme si, že proces rozlišování nás přivádí k tomu, abychom hledali pomoc u Boha. Potřebujeme Boží pomoc jak v mysli, tak i v srdci. Potřebujeme světlo a sílu. Potřebujeme rozpoznat cestu, na které bychom lépe sloužili našemu Pánu. Také však potřebujeme sílu k překonání mnoha obav, strachu a překážek, které jsme si položili do cesty my sami, nebo které nám na této cestě nastražili jiní.

5) Rozlišování vnitřních hnutí

Když procházíme jednotlivými stupni rozlišování, procházíme také různými vnitřními zkušenostmi. Některé jsou skutečně velmi zvláštní. Je proto dobré vědět, že mnozí lidé měli už dávno před námi podobné zkušenosti, když se pokoušeli nalézt své životní povolání.

Zde jsou některé z těchto zkušeností, které ovšem nemusíme nezbytně prožívat stejným způsobem:
- moment překvapení, pocit zmatku a pokory ve vztahu k Bohu
- vědomí, že jsem doprovázen a je o mě postaráno
- vědomí hříšnosti a nehodnosti
- vědomí naprosté otevřenosti sloužit Bohu a lidem
- velká touha přidružit se ke Kristu v budování spravedlivějšího a mírumilovnějšího světa
- zkušenost boje o svobodu
- pokušení utéct od této zodpovědnosti
- touha vybrat si méně náročnou cestu svého povolání
- neopakovatelná duchovní zkušenost velké jistoty a světla v tom, co zamýšlím udělat
- jistá vnitřní zkušenost neklidu nebo strachu
- neobvyklá zkušenost vnitřního naplnění a míru

6) Duchovní poradenství

Zvažujeme-li životní povolání, které bychom si měli zvolit, často zakoušíme, že nás to táhne různými směry. Uvažujeme-li o výhodách určitého životního povolání, může se nám zdát, že naplní naše nejhlubší tužby. Současně o tom ale můžeme pochybovat. Díváme-li se pak na jiné životní povolání, můžeme vidět řadu výhod této jiné cesty v naplnění našich nejhlubších tužeb. Ale opět může přijít pocit jistého nedostatku, kdy chceme vědět, nakolik uvažujeme realisticky. Jsme rozerváni a nevíme kterou cestu si máme zvolit. Uvědomujeme si, že potřebujeme někoho, kdo by nám poradil, chceme-li se ve volbě životního povolání správně rozhodnout. Hledáme pak někoho, kdo nám pomůže rozpoznat, co tyto vnitřní prožitky na naší cestě za životním povoláním znamenají.

Ačkoliv se volba povolání týká bezprostředně nás a máme také své vlastní prožitky, přesto nám nějaký přítel, rádce, průvodce může nabídnout pohled zvenčí, užitečný pro naši snahu rozpoznat životní povolání. Hledáme někoho, komu můžeme důvěřovat a kdo má větší znalosti o životě a působení Ducha svatého v člověku, někoho, kdo nám může pomoci posoudit význam našich zkušeností a prožitků.

Příklady, které byly podány na začátku této úvahy, naznačují, že je někdy velmi užitečné trochu prodloužit období osobní modlitby, reflexe a duchovního vedení, když se chceme poctivě rozhodnout právě ohledně svého životního povolání. V určitém období svého hledání si můžeme uvědomit, že potřebujeme několik dní navíc, abychom se mohli lépe soustředit, a že také potřebujeme mít poblíž někoho, s kým bychom mohli diskutovat o důležitých aspektech našeho životního rozhodování. Může jít o víkend zaměřený na rozlišování, kde nám bude někdo k dispozici, nebo také několik dní v exercičním domě, kde nám někdo nabídne individuální doprovázení v modlitbě. Nakonec můžeme získat vírou podloženou jistotu, že jsme nalezli povolání, ke kterému nás náš Pán volá. Uvědomíme si souvislosti pramenící ze zkušeností víry v našem životě a odpovíme Bohu, který nás volá a zve dále a výše, než kam jsme se my sami dostali. Uvědomíme si, že můžeme dělat cokoliv skrze toho, který nám dává sílu.

John English SJ
přeložil Josef Horehleď SJ


Náš tip

Evangelium pro rodinu dnešní doby

Pastorační výzvy v podmínkách evangelizace
Kolektiv autorů

Kolektivní monografie se snaží pozitivně podat ruku v nesnadných podmínkách, s nimiž je konfrontován rodinný život. Mechanismus stále větší spotřeby, dítě jako překážka atraktivnějších „nabídek“: naše rodiny znají podobná dilemata důvěrně. Jan Pavel II. hovořil v té souvislosti o kultuře smrti, papež František zase upozorňuje na tyranii peněz. O tom všem jednala Všeobecná III. mimořádná synoda biskupů v Římě. Mimořádně naléhavé téma reflektuje i naše kniha, zohledňující české specifikum...
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

1. Aby opuštění lidé zakoušeli Boží blízkost a podporu bližních.
2. Za dobré formátory, aby moudře vedli mladé seminaristy, řeholníky a řeholnice.
3. Aby Boží království bylo posledním cílem, ke kterému každým dnem svého života směřujeme vědomě.
více »

Nejbližší akce

Kurz Alfa v Brně “u jezuitů“


Kurz Alfa v Brně “u jezuitů“


Kurz Alfa v Brně “u jezuitů“


Mezinárodní setkání Živých kamenů


více »

Nejbližší duchovní akce

Kurz meditace Sádhana (068)


Duchovní obnova pro členy Matice Svatohostýnské


Adventní duchovní cvičení


Duchovní cvičení - III. týden


více »

Kalendárium

Památka sv. Jana Berchmanse

Památka Edmunda Kampiána, Roberta Southwella a druhů


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil