Bolívie je jednou z nejchudších zemí Jižní Ameriky. Hlavním městem je Sucre, vláda sídlí v La Pazu, nádherném horském městě ve výšce 3800 m nad mořem.

Pojedeme-li autobusem o pár set kilometrů dál, dorazíme do Trinidadu, který leží již v subtropickém pásmu. Naše putování však ještě nekončí. Pronajmeme-li si malé letadlo, dopraví nás za půl hodiny do vesnice San Francisco de Moxos. Zde, uprostřed bolívijských pralesů, žijea pracuje český misionář, jezuita a lékař Jan Palacký. Dnes je mu přes šedesát let. Do Bolívie přišel v r. 1989 z Madagaskaru, kde pracoval jako ředitel leprosária.

Začátky byly velice těžké. Misie nebyla vybavena pro lékařské účely. S podporou dárců z Evropy a jezuitů v Bolívii se během několika let podařilo vybudovat malou nemocničku s potřebnými věcmi pro vyšetření.

Vesnice San Francisco má asi tisíc obyvatel. Protože je v okruhu čtyřiceti kilometrů jednou z největších, postavili zde jezuité internát pro děti z vesnic, ležících hluboko v pralesích. Kromě indiánů kmene Moxos (tak se jmenuje i samotná provincie) zde žijí i míšencia běloši. Sociálně se vesničané dělí do tří skupin: první skupinu tvoří dobytkáři, kteří vlastní stáda dobytka a patří mezi bohatší obyvatele. Druhou, největší skupinou, jsou lidé živící se zemědělstvím, a na třetím místě jsou žebráci.

Pater Palacký o tomto sociálním rozdělení samozřejmě ví, a tak si ti bohatší své o šetření platí samia chudí jsou o šetřováni zdarma. Často se stává, že je nutné někoho odvézt do nemocnice v Trinidadu. Jde-li o chudáka, snaží se mu Otec Jan zaplatit v še, co je nutné. Zbytek peněz pak nepostačuje ani na chod misie, ani na obživu.

Důležitou součástí zdravotní pomoci misie je i očkování. Jezdí se do vesnic hluboko v pralesích, odkud lidé mají jen malou šanci nechat své děti očkovat. Právě děti jsou základní skupinou, pro kterou se očkování provádí. Očkuje se proti tetanu, dávivému kašli, obrně, záškrtu a tuberkulóze. Díky tomu se nejen v Bolívii, ale v celé Jižní Americe snížila dětská i postnatální úmrtnost na tetanus.

Pater Palacký byl dlouhou dobu na celý tento úkol sám. Roku 1993 však do Bolívie přijel na jeho pozvání první dobrovolník z Čech, Bohumil Bradáč. V misii se pak během několika let vystřídali ještě další tři dobrovolníci: Vít Vaďura, jáa Luděk Kaluža. Naší prací bylo hlavně o šetřování domorodců, očkování, laboratorní analýzy lidských sekretů, starost o chod fary, kostela atd. Pro každého z nás to byla neopakovatelná zkušenosta jsem přesvědčen o tom, že v skrytu duše bychom si v šichni přáli odjet do Bolívie znovu.

Posláním misie však není jen zdravotnická starost o místní obyvatele. i pro misionáře dneška je hlavním posláním svědčit o víře v Ježíše Krista. Jižní Amerika se stala jakousi „baštou“ katolické církve. Dnes sem však přicházejí lidé ze sekt, Svědci Jehovovi, mormoni a misionáři z jiných křesťanských denominací. Pro katolickou církev je důležité každé osobní svědectví kněze i laika. O Pateru Palackém se ví, že žádného člověka nenechá v bídě samotného. Je symbolem misionáře, který následuje svůj vzor, Ježíše Krista, až na hranici svých možností. Mnohdy však chybí finanční prostředky, aby pomoc byla efektivnější. Díky darům z Evropy a jeho řeholním spolubratřím se misii i nemocničce zatím daří přežívat.