České mše sv. v Londýně se konají v každou neděli a svátek v 10.30 hod v prostorné kapli jezuitského domu na adrese: 114 Mount Street, London W1, Mayfair

Londýn není součástí české provincie, nicméně zde působí čeští jezuité. Letos (roku 1999) slaví misie našich jezuitů mezi českými krajany ve Velké Británii padesát let. Letmý pohled do její historie napovídá, že je co slavit.

Brzy po skončení druhé světové války odcestovala do Anglie velká skupina jezuitských scholastiků z české provincie. Na britské ostrovy byli vysláni, aby tam dokončili svá teologická studia. Mezi nimi byl také tehdy pětadvacetiletý jezuitský scholastik Jan Lang. Po dvou, třech letech intenzívního studia a vysvěcení na kněze se většina jeho spolubratří vrátila z Velké Británie do vlasti. On po svém vysvěcení v roce 1947 zůstal na pokyn provinciála ještě další rok. Únorový komunistický převrat ve vlasti a první vlna uprchlíků z Československa však udělala jeho záměrům čáru přes rozpočet. Na naléhavou žádost zůstal v Angliia začal pro ně organizovat pomoc.

Na přelomu jara a léta 1949 se tedy rozběhly z jeho iniciativy v Londýně pravidelné české bohoslužby. Brzy však začal organizovat i pomoc další: vešel v kontakt s dalšími krajany a spolu s nimi založil českou školu pro jejich děti, pravidelné letní tábory a rozvinul mnohé další aktivity. „Otec Lang se stal přirozeným pilířem české emigrace v Londýně. Pomáhal všem bez rozdílu, každý v něm viděl nejen kněze, ale i přítele, který dokázal dobře poradit a povzbudit,“ vyprávějí jedni z prvních členů nové krajanské komunity v Londýně, manželé Kučovi. „Přijeli jsme do Anglie v roce 1952, po třech letech lágru v Německu, a kolem něho jsme najednou našli druhý domov,“ dodávají. Výrazným mezníkem v životě početné krajanské skupiny, semknuté kolem Jana Langa, se stalo zakoupení vlastního domu v londýnské čtvrti Notting Hill, nazvaného Velehrad. Třípatrový dům se stal od roku 1964 přirozeným duchovním i společenským centrem české emigrace v Británii. Zde bylo možno najít nepřetržitě otevřené dveře, odtud se rozbíhaly četné aktivity na pomoc krajanům v nemoci i jiné nouzi. „Snažili jsme se pomoci všem, jak to jen šlo,“ vypráví spolupracovník Jana Langa, jezuita Josef Pazderka, který posílil českou misii v Londýně v květnu 1975. „Podporovali jsme nemocné, organizovali kulturní i společenská setkání, působili duchovně a v neposlední řadě poskytovali potřebným lidem střechu nad hlavou.“ „Zkušenosti byly obojí. Řada lidí reagovala s vděčností a podařilo se mezi námi vytvořit pevná pouta. Byli ale i tací, kteří pomoc zneužívali. Jeden, kterému jsme v nouzi poskytli pomoc, se na Velehradě zabydlel natolik, že ho nebylo možné dostat pryč. Přitom se již velmi dobře finančně vzmohl a zabíral místo potřebnějším. Nakonec jsme to byli nuceni řešit soudní cestou a všechny výlohy s tím spojené nám dotyčný nechal na památku,“ dodává Josef Pazderka.

Občasné nesnáze jezuitské misie i jejich trpělivéa neúnavné překonávání oběma duchovními otci Velehradu potvrzují i další londýnští farníci. „Otce Langa jsem viděla poprvé, když mi bylo osmnáct, a jeho integrita byla pro mě jakýmsi zjevením. Zde byl kněza jezuita, který zcela protiřečil obrazu svatosti, kterého jsem já, dítě z komunistické rodiny, nabyla snad z výrazu soch na Karlově mostě. Kolem Velehradu se občas vyskytovaly typy lidí, kterým bych se sama vyhnula na sto honů,“ říká Marta Tomská, která odešla do Británie v roce 1968. „I s nimi ale otec Lang dobře vycházel. Nic si nedělal z toho, že využívají jeho dobroty. Když už bylo nezbytné se ohradit, řekl, co bylo zapotřebí,“ dodává.

Jestliže se činnost londýnského duchovního centra věnovala prvních dvacet let své existence především starosti o britskou komunitu českých a slovenských krajanů, začal se její zájem po roce 1968 (a nové vlně mladší emigrace) obracet také směrem domů, do tehdy normalizovaného Československa. Založením Evropské styčné skupiny a především londýnské pobočky pražského výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), v jejichž popředí stál opět Jan Lang, nabral na síle československý zahraniční lobbying u britské vládya parlamentu na podporu vězněných chartistů Václava Havla, Jiřího Dienstbiera, Václava Bendy a dalších. Londýnská odbočka VONSu získala do svých řad několik významných členů britského parlamentu a stala se tak respektovaným politickým sdružením, vyvíjejícím prostřednictvím britských představitelů tlak na komunistický režim v ČSSR. Aktivisté již zmíněných organizací pořádali také pravidelné demonstrace před československým velvyslanectvím a skrze své kontakty organizovali kampaň na podporu domácího disentu v britských médiích.

Vytoužený pád komunismu v Československu v roce 1989 zastihl duchovního otce Velehradu Jana Langa na vrcholu jeho sil. Řada aktivit dosáhla svého cíle a stala se v nových podmínkách bezpředmětnou. Dostalo se jí ovšem náležitého ocenění: za pomoc krajanské komunitě v Británii i za podporu domácího disentu udělil prezident Havel v roce 1991 Janu Langovi řád Tomáše Garrigue Masaryka. Přes zásadní změnu podmínek je londýnský Velehrad dodnes vyhledávaným centrem nejen starší české emigrace, ale i mnoha mladých lidí z České republiky i Slovenska. Ti, kteří míří na britské ostrovy za vzděláním, prací i zdokonalením jazyka, zde najdou „osvědčené“ jistoty: duchovní zázemí, jistotu i pomoc v nouzi. Pokračují i duchovní aktivity, posílené nedávno opětovným příchodem jezuity Josefa Pazderky, který se do Anglie vrátil po několikaletém pobytu doma. „Právě letos na Velikonoce jsme slavili křest deseti nových křesťanů,“ píše z Londýna jezuitský scholastik Pavel Hruda, který tam pobývá na studiích. „Jde o jednu českou au pair a devět romských dětí z rodin, které sem odešly během posledních dvou let.“ Velehrad žije i po padesáti letech.

1. Metrem na stanici Marble Arch, odtud jdeme po Park Lane směrem k Viktoria. Po pravé straně je Hyde Park, vlevo domy. Jdeme až k benzinové pumpě BP, potom doleva na Mount Street, po které pokračujeme k číslu 114.

2. Metrem na stanici Bond Street jdeme nejprve vlevo po Oxford St. Potom zahneme doleva na Duke Street, jdeme až na malé náměstíčko před Connaught Hotela k dané adrese.

Kaple se nachází v prvním patře. Bohoslužby jsou převážně v češtině, některé části ve slovenštině. Stejně tak se i zpívá. Přede mší sv. je možno požádat o svátost smíření. Vzhledem k času je ale lepší buď po Mši sv. nebo podle dohody.