Rozhovory

Pravý antiklerikalizmus není nic jiného než křesťanství

Redakce Jesuit.cz

V čem je nejvíce patrné, že František je synem sv. Ignáce z Loyoly?

V tom, že je svobodný. Toto je velmi zřetelné, protože jezuita má spiritualitu, která mu ukládá hledat Boha ve všech věcech. Duchovní cvičení sv. Ignáce radí hledat Boží vůli ve všech věcech. A všechny věci, to znamená také ty nejméně myslitelné, nejméně předvídané, nejvíce originální, a to nejenom v rámci struktur církve. Tuto svobodu hledání a povolání tlumočí do své role. Myslím, že toto je v něm nejvíce jezuitské.

V podtitulu knihy se objevuje výraz "nedokončené myšlení". Proč je nedokončené?

O "nedokončeném myšlení" mluvil sám papež a definoval tak právě jezuitskou spiritualitu, tedy myšlení, které se neuzavírá, nedělá definitivní tečku a nevytváří tudíž žádný nátlak: věříš, jsi uvnitř, nevěříš, jsi venku. To, že je nedokončené, znamená, že je stále otevřené, stále hledá, jako filozofie.

Jedním z bodů, který nacházíme při listování touto knihou, je papež František a antiklerikalizmus…

Antiklerikalizmus je pojem, který je interpretován podle toho, co nám k tomu podává historie. V zásadě jej tedy nechápeme jako hnutí za osvobození od církve jakožto struktury moci vázané k trůnu. Pravý antiklerikalizmus není nic jiného než křesťanství, nic jiného než instance svobody. Je to osvobození, které přináší křesťanství, když oponuje idolatrii viditelných struktur. Jako křesťan nemohu než bez ustání hledat svědectví, víru, bratrství… František tedy ukazuje antiklerikalizmus jako cestu, na níž máme být více křesťany a méně klerikály.

Dalším bodem knihy jsou aspekty kontinuity mezi Benediktem XVI. a Františkem…

Řekl bych, že prvek kontinuity je přímo logický. Benedikt XVI. učinil obrovské gesto, když abdikoval, a určil tak krok, to znamená – podle mého názoru – že dal určitý směr následujícímu konkláve. Vzhledem k tomuto tak významnému, závažnému, dramatickému a odvážnému kroku, nebylo možné jednat jinak, jak to ostatně naznačil sám Benedikt XVI., než přistoupit k radikální obnově církevních struktur a celé církve, určitým návratem k pramenům.

Vittorio V. Alberti (Řím, 1978) je italský filozof a spisovatel, šéfredaktor časopisu Sintesi Dialettica, profesor filozofie na Papežské lateránské univerzitě a člen Papežské rady Justitia et Pax. Spolupracuje s řadou italských institutů, vydavatelství a časopisů, mj. také s časopisy italských jezuitů La Civiltà Cattolica a Aggiornamenti Sociali. Je autorem či editorem několika knih, např. Nový humanizmus, nová laicita (2012). Knihu Il papa gesuita. "Pensiero incompleto", libertà, laicità in papa Francesco vydalo roku 2014 Mondadori Education v Miláně.

Zdroj: RaVat

 odeslat článek     vytisknout článek