Články

Úmysly Apoštolátu modlitby na měsíc květen

Pavel Ambros

Papež František při své cestě na Filipíny hovořil s mládeží o dvou věcech: 1) v dnešní kultuře chybí schopnost plakat a 2) nevíme, co s přebytkem neužitečných informací.

Jak se můžeme učit odmítat kulturu nezájmu? „Některé životní zkušenosti lze spatřit pouze se slzami v očích. Každý z vás ať si proto položí otázku: naučil jsem se plakat, když jsem viděl hladové dítě, dítě pod drogami, dítě bez domova, opuštěné dítě, zneužívané dítě, dítě vykořisťované společností? Občas se sice pláče, ale jen z rozmaru, protože se chce dosáhnout něčeho navíc.“

„Spousta sdělovacích prostředků nás dnes zaplavuje informacemi. Je to špatné? Ne nutně. Může to být užitečné. Jsme však vystaveni riziku žít hromaděním informací. Máme spoustu informací, ale nevíme, co s nimi.“

Jednoduchou cestu nabízí jazyk mysli, jazyk srdce a jazyk rukou. Něco myslet, pocítit v srdci a uskutečnit. Informace, které dostáváme, musejí dojít k srdci a proměnit se v něco konkrétního.

Úmysl evangelizační: Za křesťany, kteří žijí v sekularizovaném kulturním prostředí, aby jim přímluva Panny Marie pomáhala hlásat Krista.

Křesťané v naší zemi žijí a působí uprostřed prosperující, ale stále více sekularizované a materialistické společnosti. Možná si málo všímáme, jak se do našich návyků dostávají zvyklosti světa, kde se s Bohem nepočítá. Jsme pokoušeni přijímat nejenom účinné modely řízení, plánování a organizace přejaté z podnikatelského prostředí, ale také styl života a mentalitu určovanou spíše světskými kritérii úspěchu, a dokonce moci nežli kritérii, která hlásá Ježíš v evangeliu.

Běda nám, říká papež František v Koreji, bude-li Kříž zbaven své moci posuzovat moudrost tohoto světa. Proto vybízí kněze, zaměstnance církve i ostatní křesťany, aby odmítali toto pokušení ve všech jeho formách.

Co ohrožuje hlásání evangelia v současnosti, je povrchnost, především tendence zaobírat se módními záležitostmi, tretkami a zábavami místo toho, abychom se věnovali věcem, na kterých opravdu záleží.

Úmysl národní: Aby nás Bůh učinil hodnými svého povolání.

Je možné vychovat mladého člověka s výhledem na povolání ke kněžství nebo k řeholnímu životu? Sv. Bazil odpovídá následujícím způsobem. Pedagogická pomoc obsahuje tři vynikající prvky: 1) Mladý člověk získá „základní pojmy již od začátku“, bude vědět, co znamená kněžství nebo mnišství; 2) Bude „vyzbrojen příklady zbožnosti, kterými byl vzděláván“. 3) Nakonec „osvojené zvyklosti ho přivedou k tomu, aby snadněji konal dobro“, a tak uvidí, že není těžké následovat určité povolání, jestliže je povolán.

Když je dovršen jednou takovýto program, úloha výchovy již ztratí svoji důležitost. Bazil předpokládá, že v tom okamžiku jsou mladí lidé nasměrováni k domovu svobodně, aniž by pociťovali nátlak, dobrovolně se modlí za světlo od Boha, rozhodují se, zda chtějí vstoupit do kláštera nebo zda dávají přednost jiné cestě, kterou považují za vlastní.

Otcové církve si velmi cenili hodnoty výchovy a povzbuzovali rodiče, aby vychovávali „atlety pro Krista“.

 odeslat článek     vytisknout článek