Články

Úmysly Apoštolátu modlitby na měsíc červen

Pavel Ambros

Migranti bývají označováni jako „potopa“, která zaplaví Evropu, nebo jako „vetřelci“, kteří svou jinakostí vyvolávají obavy, že ohrožují Evropu. Již jen to, jak o nešťastnících hladu, válečných konfliktů a nelítostného byznysu píšeme a mluvíme, nemůže ujít pozorné křesťanské bdělosti.
Katolíci se vždy chovali jako prakticky uvažující lidé. Uměli a umí vybudovat velká díla pomoci druhým. A učí nadšeně pomáhat. Stačí se podívat na letošní Tříkrálovou sbírku pro charitu. Je kolem nás mnoho dobrých lidí, jen někdy o sobě nevědí.
V křesťanském společenství není nikdo cizincem. Protože každá lidská bytost je Božím dítětem. Je v ní vtištěn Boží obraz. Víme, že nemůžeme vždy pomoci všem, ale o všech můžeme dobře smýšlet a hovořit.

Úmysl evangelizační: Za mladé lidi, aby osobní setkání s Ježíšem vzbudilo v mnoha z nich touhu nabídnout mu svůj život v kněžství nebo v zasvěceném životě.

Duchovní zasvěcení předpokládá Boží povolání. Slovo „duchovní“ znamená všechno to, co nás spojuje s Bohem. A to v člověku působí přítomnost Ducha Svatého. Z tohoto důvodu může být i manuální práce duchovní činností, a to podle stupně, v němž se projevuje božská činnost Ducha Svatého. A naopak, práce duševní může být výkonem lidského rozumu, nemusí být duchovní vůbec.
Ze zkušenosti víme, že do našeho života vstupuje tajemství Božích plánů. Ukazuje to dobře evangelium v podobenství o hřivnách. Od věčnosti Bůh volá člověka, dává mu zvláštní povolání, pro které ho stvořil, aby jej uskutečnil. K tomu mu nabízí vše potřebné.
Darem kněžství vytrhává mladého muže z jeho rodu, aby sloužil Božímu lidu. Darem zasvěceného života volá ženy i muže k většímu připodobnění s Kristem. Dar je vždy nezasloužený, je možné si ho však vyprosit, je-li to k našemu dobru.

Úmysl národní: Za církev, aby byla domovem a školou společenství.

Domov je místo, kde poznáváme, že sem patříme. Nabízí nám jistotu. Prožíváme zde všední dny a svátky, můžeme zde sdílet důvěrnost, radost, bolest. Skutečný domov je tam, kde není jediným měřítkem úspěch. Škola v nejstarší době se chápala jako místo pro volný čas, odpočinek, kterého bylo možné využívat k duševní činnosti.
Objevit tajemství církve jako domova a školy se podaří tomu, kdo má před očima církev jako Tělo Kristovo. V něm se děje to, co v osobě Krista: lidské věci se prožívají božským způsobem a Boží věci prožívají lidským způsobem.

 odeslat článek     vytisknout článek