Rozhovory

Intelektuální apoštolát a společenská angažovanost

Redakce Jesuit.cz

Otče generále, děkuji za čas, který mi věnujete. Co od nás církev očekává, pokud se týče našich filozofických a teologických fakult, našich univerzit a kulturních časopisů?

Spíše než přemýšlet o tom, co od nás čistě teoreticky očekávají biskupové či církev, bychom se měli zamýšlet nad tím, co Bůh chce, abychom dělali na univerzitách. Právě tento způsob rozlišování je tím, co nakonec církvi pomůže. Někdy si biskupové myslí, že je v pořádku, když jsou jezuité na univerzitách přítomni a vykonávají tam nějakou pastorační práci. Ale nám jen to nestačí. Myslím si, že univerzita je společenskou institucí, jak je to jasně zřejmé v Latinské Americe. Jako společenská instituce má určitou úlohu ve vztahu ke společnosti, a to odůvodňuje, proč jako jezuité na univerzitách vůbec působíme. Prostřednictvím univerzity chceme dané společnosti pomoci, pokud se týče jejích hodnot, vyhlídek, ideálů toho, co je pro člověka dobré, a tak dále. Proto, pokud jsme přítomni na univerzitě, měli bychom se neustále ptát, zda plníme tuto společenskou funkci, a pak prověřovat a kontrolovat způsob, jakým to děláme, někdy skrze absolventy, jindy při pohledu na výsledky našeho vzdělávání či na životy našich bývalých studentů atd. Pokud nedostáváme své společenské úloze, měli bychom zvážit, zda se nezabývat něčím jiným.

V návaznosti na otázku společenské funkce − velmi se angažujeme na poli filozofie a teologie, ale jak je to s politikou, ekonomií, sociologií a celou touto oblastí? Chcete v tomto ohledu něco vzkázat provinciálům a vyšším představeným?

I v minulosti bylo vždy ideálem být přítomni tam, kde jsou lidské problémy. A je jasné, že problémy dnešního lidstva nejsou teologického či filozofického rázu. Proto musíme formovat lidi, kteří budou inteligentně přítomni v oněch oblastech, jako je politika, ekonomie, sociologie, antropologie atd. Myslím si tedy, že naše instituce mají usilovat o formaci jezuitů, anebo o hlubší spolupráci s laiky. Jenom tak můžeme mít toho správného člověka − antropologa, sociologa či ekonoma na správném místě, a nepřijímat tam kohokoliv prostě jen proto, že je známý.

Co si myslíte o vlivu na politiky, názorové tvůrce a novináře? Také na tomto poli představují naše filozofické a teologické fakulty a univerzity velký zdroj. Myslíte si, že jsme dostatečně ambiciózní na to, abychom oslovili lidi, kteří mají skutečný vliv na naši společnost?

Myslím si, že v Tovaryšstvu panuje strach z politiky. Máme takový strach zaplést se do politiky, že se bojíme dokonce i politiků; a to jsou lidé jako vy a já. Proč je nemůžeme pozvat k dialogu, k přehodnocení vize, kterou mají o svých politických povinnostech? Myslím si, že univerzita je nejlepším místem, kde můžeme politiky vyzvat k hlubšímu dialogu, zvláště v době, kdy politické standardy na celém světě postupně upadají. Politici se v současné době velmi zajímají o politickou podporu, nadcházející volby atd., a jen velmi málo toho dělají pro lidi, kteří by měli být jejich hlavním zájmem. Jeden můj přítel, kterého jsem seznámil s otcem Michaelem Garanzinim [sekretářem pro univerzitní vzdělávání Tovaryšstva], navrhl, abychom organizovali fóra, protože zvláště jezuitské vysoké školy by měly být místy, kam politici mohou přicházet a promlouvat. A nakonec, snad po několika letech, by se tyto rozpravy mohly vyvinout v nějakou instituci, nevelkou, ale s jasnou společenskou úlohou. Tyto instituce by se mohly dále rozvíjet podle toho, jak by se situace vyvinula nebo jak by se rozvinuly talenty našich lidí.

V posledních pár letech jste se stal fanouškem e-learningu; myslím, že jste si udělal jeden nebo dva kurzy on-line. E-learning je v současné době samozřejmě velmi oblíbený. Je to způsob, jak navázat spolupráci mezi vysokými školami a institucemi třetí úrovně. Mátě nějaké připomínky nebo návrhy, pokud se týče e-learningu a věcí, které s ním souvisí?

Především, můj zájem o e-learning byl poněkud okrajový. Nedělal jsem ty kurzy proto, že bych chtěl rozvíjet e-learning, ale spíše z osobního zájmu. Jeden kurz byl o spravedlnosti, druhý o globalizaci. Naučil jsem se toho hodně o pojednávaných otázkách, ale ještě více jsem se dozvěděl o pedagogice, o způsobu, jakým učitelé přistupují ke studentům. V názvu prvního kurzu se hovořilo o spravedlnosti, ale ve skutečnosti pojednával o filozofii politiky − politické filozofii. Učitel dokázal zvládnout opravdu velký počet studentů, více než tisíc, a tak tomu činí již po třicet let. Kromě toho uměl podnítit interakci mezi studenty. Byla to pro mě velká lekce ohledně způsobu výuky. Jsme zvyklí poslouchat přednášky, ale tady se celá třída podílela na reflexi a k výměnám názorů docházelo digitální cestou.

Naučil jsem se toho o tomto způsobu výuky opravdu hodně a myslím si, že i my bychom to tímto způsobem mohli dělat. Proč bychom i my nemohli vyvíjet e-learningové kurzy, na kterých by se podíleli ti nejlepší teologové, filozofové nebo odborníci v jakémkoliv oboru, na celosvětové úrovni, a nabízet jejich kurzy na CD? Podle jednoho z předsedů byla dohoda uzavřená v Bostonu mezi Harvardem a MIT (Massachusetts Institute of Technology) právě závazkem poskytnout vzdělání každému, kdo má počítač. Není to proto otázka získávání prestiže nebo vydělávání více peněz, ale šíření toho, co jsme obdrželi, mezi co největší počet lidí. Myslím, že tento vývoj umožní přístup ke vzdělání tolika lidem, že to bude stát za to.

Přejdeme k ignaciánské spiritualitě: před několika lety jste na ni kladl důraz, měl jste velkou starost o formaci jezuitů v této oblasti. Jaký je váš dojem v tomto ohledu dnes?

Můj dojem je, že musíme překonat současnou situaci. V současné době se jezuité poprvé trochu seznámí se spiritualitou v noviciátu a pak na ni až do třetí probace zapomenou; tak by tomu nemělo být. Proto, pokud po svých spolubratrech chceme, aby byli sto procentními jezuity, musíme to naplánovat tak, aby v průběhu let měli přístup k našim pramenům spirituality. Jeden profesor filozofie ze Spojených států mi řekl: „Dělám to, co byste měli dělat vy, jezuité.“ Ve svých hodinách filozofie pro hermeneutiku používá sv. Ignáce, protože jen málo autorů má Duchovní cvičení, která ukazují, jakým způsobem přistupovat k věcem; dále Životopis, který objasňuje, jak to dělal sv. Ignác; mnoho dopisů dalším lidem, které uvádějí, jak by to měli dělat oni; a Konstituce, které vysvětlují, jak to všechno ztělesňuje jedno tělo. Jinými slovy, ve sv. Ignáci máme zdroje, kterých plně nevyužíváme, které nepoužíváme a které by nám mohly velmi pomoct. Naši scholastici (jezuité ve formaci) by měli být v užším kontaktu s těmito zdroji po celou dobu svých studií, nejen na začátku a na konci.

Na závěr se zastavme u římských domů; jistě o ně máte velkou starost, představují poslání svěřené Tovaryšstvu Svatým otcem. Evropa tradičně dala římským domům velmi mnoho lidí a činí tak i nadále. Počty povolání v Evropě klesají. Co si o tom myslíte? Jsou ostatní části světa schopny poskytnout větší pomoc?

Myslím si, že aktuální praxe koncentrovat zde všechny slavné evropské profesory je neudržitelná. Jak jste řekl, počty povolání klesají. V těch třech institucích, které v Římě spravujeme, v porovnání s dřívějškem skutečně stále více rostou počty jezuitů z Latinské Ameriky, Afriky a z dalších částí světa. To znamená, že zdroje vědění díky Bohu nejsou omezeny na Evropu. Existuje mnoho dalších zdrojů reflexe i vysoce inteligentních osob s významnou kvalifikací, které mohou vdechnout život těmto institucím. Zároveň si myslím, že musíme začít přemýšlet o tom, jakou nejlepší službu budeme moci nabídnout církvi v budoucnu. Možná bychom měli uvažovat o síti institucí, které nemusí být nutně spravovány námi; ale alespoň tyto instituce, které papežové svěřili Tovaryšstvu, by měly využívat všechny lidské zdroje, které máme k dispozici, a tyto zdroje nejsou jen v Evropě. Právě proto musíme hledět za hranice Evropy.

Otče generále, velice děkuji za váš čas. Chcete závěrem něco vzkázat provinciálům a vyšším představeným?

Ano: aby i nadále přemýšleli, protože právě v přemýšlení se setkáme s Bohem a s moudrostí. V poslední době jsem fascinován moudrostí, a to je důvod, proč si myslím, že musíme hledat každý druh moudrosti. Nedávno vyšla kniha, kterou právě čtu, od otce [Paula] Valadiera, bývalého šéfredaktora revue Études. Kniha je o moudrosti a politice − náboženství a politice; autor se zaměřuje na hledání moudrosti, a to se mi líbí. Ale je tam něco, co zmiňuje jen okrajově, totiž to, že potřebujeme také moudrost Asie, moudrost Afriky a moudrost Latinské Ameriky. To je důvod, proč musíme i nadále neustále hledat, hledat a hledat.

 odeslat článek     vytisknout článek