Články

Úmysly Apoštolátu modlitby na měsíc prosinec

Pavel Ambros

Papež František přichází všude na světě jako svědek Božího milosrdenství a víry v Ježíše Krista. Odkazuje na slova proroka: „Věčný Bůh je Hospodin, který stvořil končiny země; nezemdlí a neunaví se, nelze vystihnout jeho moudrost. Znavenému dává sílu, bezmocnému rozmnožuje zdatnost“ (Iz 40,28b-29).

Takové je srdce našeho Otce. Bůh je takový, neunaví se! Takto jednal po mnoho staletí, během četných odpadů, kdy jeho lid zradil. On se však vrací neustále, protože náš Bůh je Bohem, který čeká od onoho odpoledne v pozemském ráji, kdy Adam vyšel z ráje se soužením i příslibem. On je věrný. Pán je věrný svému slibu, protože nemůže zapřít sám sebe.

Je to krásné vyprošovat s papežem Františkem v Jubilejním roce pro všechny milost, abychom zakusili, že nás Bůh čeká a také odpouští! Je Bohem milosrdenství, neomrzí Jej odpouštět. Nás omrzí žádat odpuštění, Jeho neomrzí odpouštět. Sedmdesát sedmkrát, vždycky!

Úmysl evangelizační: Za rodiny, zejména za ty, které trpí, aby v Ježíšově narození nalezly znamení pevné naděje.

Děti nám připomínají, že v prvních letech života jsme všichni zcela závislí na péči a dobrotě druhých. Ani Boží Syn toto období nevynechal. Je to tajemství, o kterém na Vánoce každoročně rozjímáme.

Jesličky jsou ikonou, která nám tuto skutečnost sděluje tím nejjednodušším a přímým způsobem. Je pozoruhodné, že Bohu nečiní potíže nechat se pochopit dětmi a děti nemají problémy pochopit Boha.

Děti přinášejí život, veselí, naději, ale také trápení. Život je takový. Přinášejí také starosti a někdy spoustu problémů. Lepší je však společnost s těmito starostmi a s těmito problémy než smutná a fádní společnost bez dětí. A když porodnost klesá na jedno promile, lze říci, že se taková společnost stává smutnou a ponurou, protože je bez dětí.

Úmysl národní: Aby Bůh slávy, Otec našeho Pána Ježíše Krista, osvítil naše srdce a my pochopili, jaké poklady slávy zaslibuje křesťanům jeho dědictví.

Věřící a nevěřící se dnes shodují v tom, že země je společným dědictvím, jehož plody mají sloužit všem. Pro věřící se to stává otázkou věrnosti Stvořiteli, protože Bůh stvořil svět pro všechny.

Vztah k dědictví nelze omezit na muzeum vzpomínek, přijatých rozhodnutí a výchovných vzorů minulosti. Věrnost tradici znamená udržovat oheň, aby hořel, a nikoli se klanět popelu. Kdybychom jako křesťané pozbyli svobody rozvíjet tradici, stali by se z nás brzy jen muzejní průvodci.

Uchovávat křesťanské dědictví znamená věrnost charismatu. Nezapomínejme, že ke zkamenělosti dovádí ďábel! Pro věrnost charismatu také nestačí zapsat si je na pergamen a ozdobně zarámovat.

 odeslat článek     vytisknout článek