Články

Úmysly Apoštolátu modlitby na měsíc červen

Pavel Ambros

Modlitební nasazení dědečků, babiček a seniorů vůbec, a stejně tak modlitba za ně, je velkým darem pro církev! Je to nezměrné bohatství a velká „injekce“ moudrosti také pro celou lidskou společnost, zejména pro tu, která je příliš zaneprázdněná, schvácená a roztěkaná. Vždyť musí někdo jejím jménem opěvovat Boží znamení. Velký věřící teolog pravoslavné tradice O. Clément říkával: „Civilizace, kde už se nikdo nemodlí, je civilizací, v níž stáří už nemá žádný smysl.“ A to je děsivé. Potřebujeme ty, kteří i kvůli svému stáří požívají úctu pro svoji moudrost života. Jejich modlitba je krásná, když velkoryse šíří Boží světlo.

Senioři mohou děkovat Pánu za obdržená dobrodiní, a tak zaplňovat prázdnotu nevděčnosti. Mohou se přimlouvat za touhy nových generací a dávat důstojnost paměti a obětem z minulosti. Mohou připomínat ambiciózním mladým, že život bez lásky je vyprahlý. Mohou mladým žijícím ve strachu říci, že úzkost z budoucnosti lze překonat.

Úmysl evangelizační: Aby se bohoslovci, novicové a novicky setkali s takovými formátory, kteří prožívají radost evangelia a moudře je připraví na jejich poslání.

Bůh si volí ke službě, koho chce. Vzpomeňme na scénu, kdy je prorok Samuel poslán pomazat izraelského krále a jde do Betléma do domu jistého Jesse, který měl osm synů. Bůh prorokovi řekl, že jeden z nich bude králem. Spatřil jednoho z nich a hned si řekl: „To je on!“, protože byl největší, silný, krásný. Zdálo se, že je zdatný. A Bůh mu řekl: „Ne, to není on.“ Boží pohled je jiný než pohled lidí. Prorokovi jsou tak postupně předvedeni všichni synové. Až přijde mladíček a Bůh prorokovi sdělí: „To je on!“. Vzali jej od ovcí na pokyn proroka, který se řídil pokyny Božími. – Říkejme si spolu s ním: „Kdo jsem, když mne vzali od ovcí?“ A přesto Bůh přikázal pomazat jej na krále. Nezapomínejme, odkud jsme byli vzati. Kdo je povolán, ať nezapomíná, odkud byl vzat, a ať stojí v úžasu nad tím, k čemu byl povolán.

Úmysl národní: Ať naše úcta a láska ke Kristu v eucharistii posvěcuje naše biskupy a kněze, farnosti a rodiny.

Při každém slavení eucharistie se připravujeme a přibližujeme ke konečnému shromáždění na zlatém náměstí, před trůnem Beránka, kde na naší tváři budeme vnímat dech Trojice, společné dýchání Boha a člověka v Trojici ukrytého. Při každém slavení eucharistie Bůh sám v nás překračuje podmíněnost, ubohost, hříšnost a rozdělení. Pevně si nás vine do svého Srdce a dává nám tak záruku, že společenství s ním jednou budeme zakoušet v plnosti.

Slunce, které se rozzáří při přijetí eucharistie v člověku, je světlo Trojice. K tomu, kdo usiluje o pokoru vůči tak velkému daru, a zároveň naprosto důvěřuje milosrdnému Bohu, Bůh přichází stále nově a obdarovává ho nad pomyšlení.

Videoposelství papeže Františka k úmyslům AM můžete shlédnout ZDE.

Více informací o Apoštolátu modlitby naleznete ZDE.

 odeslat článek     vytisknout článek