Články

Jediný je svatý

Richard Čemus

Vedle českého exarchy Hučka a slovenského řeckokatolického biskupa z Prešova Jána Babjaka na Velehrad přijeli i římskokatoličtí biskupové. Kromě již zmíněného hostitele arcibiskupa Grabnera a Josefa Hrdličky z Olomouce tu byl i pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk, plzeňský biskup František Radkovský, pražský světící biskup Václav Malý nebo brněnský světící biskup pověřený pastorací našich krajanů v zahraničí Petr Esterka. Ze Slovenska přijel nitranský biskup Viliam Judák a bánsko?bystrický biskup Rudolf Baláž. Z Říma opět přicestoval kardinál Tomáš Špidlík. Pravoslavná církev byla zastoupena arcibiskupem olomoucko-brněnským Symeonem, estonským metropolitou Stefanosem a několika kněžími, jáhny a laiky. Chyběl bohužel kardinál Lubomír Husar, hlava ukrajinské řeckokatolické církve, který se tak vážně roznemohl, že se nemohl vydat na cestu na Velehrad. Byl to právě on, kdo dal podnět k tomuto jubilejnímu velehradskému kongresu, jak ostatně připomněl ve své úvodní zdravici arcibiskup Graubner.

Už tento výčet nejvýznamnějších účastníků dává vytušit, že se jednalo o mimořádnou událost. O co vlastně šlo? Letos uplynulo sto let od té doby, kdy se v červenci 1907 na Velehradě uskutečnil první takzvaný unionistický sjezd. Ten měl pak ještě šest pokračování. Z iniciativy tehdejšího lvovského metropolity Ondřeje Šeptického a pozdějšího olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana se na Velehrad sjížděli teologové a hierarchové křesťanského Východu a Západu. Byly to příležitosti ke vzájemnému poznávání, teologické reflexi a hledání cest k jednotě. Dnes se má všeobecně za to, že velehradské unionistické sjezdy připravovaly půdu pro ekumenismus, kterému později brány otevřel Druhý vatikánský koncil. Už delší dobu se pomýšlelo na to, jak na velehradskou tradici navázat v duchu ekumenických snah, které jsou dnes navíc rozšířeny o aktuální evropskou perspektivu.

Podnět k tomu dal sám Jan Pavel II., když při své historické návštěvě Velehradu v dubnu 1990 vyzval východní a západní Evropu k vzájemné výměně duchovních darů. Série teologicko-duchovních kurzů organizovaných Centrem Aletti z Říma počínajíc rokem 1993 a založení Centra Aletti v Olomouci byly prvními konkrétními iniciativami v tomto směru. Letošní jubilejní velehradský kongres se jeví jako vyvrcholení těchto snah, které jím nabyly formu původních unionistických sjezdů a to díky spolupráci čtyř institucí: Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého, Institutu ekumenických studií Ukrajinské katolické University ve Lvově, Centra Aletti v Olomouci a Centra Aletti Orientálního ústavu v Římě. Evropská dimenze je tu deklarovaná v samém tématu kongresu, totiž ?K hlubší solidaritě mezi křesťany v Evropě?.

Na toto téma se hovořilo v plenárních zasedáních a pracovalo v jazykových skupinách čtyři dny ve slovanském sále a prostorách velehradského gymnázia. Pravoslavný estonský metropolita z Talinu skvěle hovořil o přínosu křesťanství v současné kritické duchovní situaci v Evropě, přičemž neopomněl zdůraznit jedinečnost lidské osoby, ?stvořené k obrazu a podobenství Božímu?. Ideálně na to navázal kardinál Tomáš Špidlík, který vyzdvihl aktuálnost velehradských kongresů v tomto směru. Nitranský biskup Viliam Judák rozebral dnes bolestně pociťované téma ?očištění paměti? a usmíření se zvláštním zřetelem na situaci těch, kteří se ocitli na seznamech spolupracovníků s StB. Pravoslavný kněz moskevského patriarchátu Petro Zujev, který se nemohl dostavit, byl zastoupen mnichem kievo?pečorské Lavry Filaretem a profesorem Sigovem, který hovořil na obdobné téma, totiž ?Uzdravení ran? z pravoslavného hlediska. Soustředil se přitom na několik významných postav pravoslavných vyznavačů. Marko Ivan Rupnik SJ z Říma dal cenné podněty k tomu, jak křesťané východní Evropy mohou předat své zkušenosti křesťanům na Západě tak, aby byly přijaty jako obohacení. Načrtl přitom několik charakteristických rysů slovanské duše, která se spíš než v abstraktních teologických formulacích dokáže vyjádřit v symbolické řeči umění. Prof. Ivan Dacko ze Lvova vykreslil osobnost Ondřeje Šeptického, doc. Michal Altrichter SJ z Olomouce zas velmi živě přiblížil postavu arcibiskupa Stojana. Rektor Ukrajinské katolické univerzity Boris Gudziak rozebral téma kongresu ?Solidarita mezi křesťany?, přičemž konstatoval, že pole solidarity je vždy ?ekumenické?, protože je otevřené pro všechny lidi dobré vůle. Na ekumenickou dimenzi sociální spravedlnosti poukázal z pravoslavného hlediska Dr. Antoine Arjakovsky.

Ve skupinách se pak tato témata dále diskutovala v atmosféře otevřeného dialogu. Jazykově se účastníci rozdělily na česko-slovenskou, ukrajinskou a anglickou skupinu, podle tři oficiálních řečí kongresu. V kroužcích zaznělo přání pokračovat v tradici a duchu velehradských sjezdů, které se obnovily tímto kongresem. Zdůraznil to také kardinál Walter Kasper, předseda Papežské rady pro napomáhání křesťanské jednotě, který ve svém dopisu účastníkům kongresu mimo jiné napsal: ?Evropa je již téměř vyřazena ze hry, proto se musí znovu probudit a znovuobjevit víru v sebe samu, víru ve své náboženské, duchovní a kulturní kořeny. Z tohoto hlediska bude její budoucnost záviset na tom, nakolik křesťané jak na Západě, tak na Východě budou společnými svědky Krista.?

Že to je možné, dokazuje tento jubilejní velehradský kongres. Ani ne tak tím, co bylo řečeno, jako spíš díky společnému slavení liturgie. Na katolické bohoslužbě v bazilice byli přítomni pravoslavní. A na pravoslavné božské liturgii zas zpíval chór mladých řecko?katolíků. Co se tu předznamenává jsem snad nejsilněji cítil v okamžiku, když se před příjímáním pravoslavný biskup skláněl nad již proměněným eucharistickým tělem Kristovým na oltáři, zatímco katolický chór zpíval slova: ?Jediný je svatý, jediný je Pán, Ježíš Kristus, ke slávě Boha Otce. Amen.?

 odeslat článek     vytisknout článek