Články / Články Dnes je 30. 5. 2017  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




Články

         A     A     A

Aktivně vstoupit do příběhu utrpení

Úterý, 27.9.2016
K oltářnímu obrazu Snímání z kříže v římském chrámě Il Gesù

Redakce Jesuit.cz

Na 27. září připadá výročí slavnostního schválení Tovaryšstva Ježíšova bulou Regimini militantis Ecclesiae, kterou vydal papež Pavel III. 27. září 1540. Při příležitosti připomínky 200. výročí obnovení řádu papežem Piem VII. (7. srpna 1814) byl roku 2014 v kapli Utrpení Páně v jezuitském chrámě Il Gesù v Římě instalován nový oltářní obraz Snímání z kříže od bosenského umělce Safeta Zeca. Obraz požehnal papež František při své návštěvě mateřského kostela Tovaryšstva právě před dvěma lety, 27. září 2014.



Dílo bosenského malíře Safeta Zeca v kapli římského chrámu Il Gesù tematicky doplňuje obrazový cyklus italských malířů Giuseppe Valerianiho SJ a Gaspare Celia, který prostor zdobí od konce 16. století. Součást cyklu původně tvořil oltářní obraz Scipione Pulzoneho Oplakávání Krista, který byl na počátku 19. století odstraněn a v současné době je k vidění v Metropolitním muzeu umění v New Yorku. Cesta ke vzniku nového oltářního obrazu byla dlouhá a zdaleka ne jednoduchá. Především bylo zapotřebí překonat výhrady vůči umístnění díla moderního umění do historického kontextu chrámu a nalézt autora, který by byl schopen a ochoten čelit nevyhnutelné výzvě konfrontace s původní uměleckou výzdobou prostoru.

Vyjádřit ducha Tovaryšstva

Dlouhá historie kostela Il Gesù byla svědkem postupného harmonického navazování jednotlivých děl a stylů, alespoň až do posledních hrubých zásahů (především renovací) v první polovině 19. století. Nádherný malířský cyklus Giovanni Battisty Gaulliho je příkladem neobyčejného vzájemného porozumění mezi objednavatelem a umělcem: Gaulli obdivuhodným způsobem realizoval obsáhlý, bohatě členěný ikonografický program navržený jezuitskými otci. Díky tomuto souladu vzniklo mistrovské dílo období baroka a současně umělecký celek, který názorně vysvětluje a zprostředkovává katolickou víru.

Při tvorbě nového oltářního obrazu byla snaha navázat na tento nejednoduchý dialog mezi církví a umělcem, což představovalo náročnou, v mnoha směrech odvážnou, ale i podnětnou výzvu. Umělecké dílo nemá především oslavovat, ale spíše vyjadřovat ducha Tovaryšstva a jeho připravenost sloužit všude, kam je posláno hlásat evangelium. Osoby zachycené na nově vzniklém obraze zastupovaly Tovaryšstvo v těžkých dobách obnovení řádu (1814) a později jeho obnovy po Druhém vatikánském koncilu. Aktem snímání Kristova těla z kříže mají připomínat poslání Tovaryšstva, totiž pod znamením kříže sloužit jen Bohu a církvi.

Vzhledem k charakteru rozsáhlého díla Safeta Zeca se zdálo, že právě on by mohl být tím správným interpretem. Citlivost tohoto bosenského umělce, ještě vystupňovaná zážitkem bratrovražedného střetnutí, které zpustošilo Balkán a samotného Zeca se tvrdě dotklo, umožnila zrod děl neobyčejné intenzity: z objetí či z očí plných slz a důstojnosti cítíme hlubokou účast a soucit. Ze Zecova díla sálá strašlivé ticho, z něhož těžkne srdce, a vášeň, která roste do nekonečna, ale nepodléhá pokušení osvobozujícího výkřiku, spíše zůstává uzavřena v srdci a dává se tomu, kdo je připraven pohlédnout na duši, která nesměle prosvítá obrazy tragédie. Zecovy obrazy jsou silné, palčivé a vždy stojí mimo jakoukoliv rétoriku.

Pozvání k rozjímání

8 Na současném oltářním obraze je zachyceno snímání Krista z kříže, stejně jako tomu bylo na původním Pulzoneho plátně. Zcela nová je však inspirace díla. Každý divák si hned všimne, ať už díky rysům tváří nebo podle oděvů, že zobrazené osoby představují ty, jejichž ostatky odpočívají v kapli Utrpení Páně: sv. Josefa Pignatelliho (1785−1811), významného protagonistu obnovení Tovaryšstva, služebníka Božího P. Jana Philippa Roothaana (1785−1853), druhého generála obnoveného řádu, a P. Pedra Arrupeho (1907−1991), generálního představeného a rozhodující osobnost obnovy Tovaryšstva po Druhém vatikánském koncilu.

Tato výměna osob z evangelního vyprávění za osobnosti moderních dějin řádu je odkazem na rozjímání o tajemstvích Kristova života, jak jsou navržena v Duchovních cvičeních: ten, kdo rozjímá, se sám účastní děje. Duchovním plodem je obrácení, ze kterého vyplývá touha následovat Krista chudého a pokorného a podílet se na jeho poslání a apoštolské kreativitě. Pozvání k rozjímání a k tomu, abychom přinášeli plody apoštolské lásky k bližnímu, je nyní adresováno divákovi, který zjišťuje, že umělecké dílo nás vede k rozjímavé modlitbě.

Škola láskyplné služby

Obraz zachycuje okamžik, kdy je po vyjmutí hřebů tělo Páně namáhavě snímáno z kříže. Vertikální břevno kříže, visící provazy, opřené žebříky, vypětí osob, na kterých spočívá tíha mrtvého těla, to všechno připomíná „staveniště“, na kterém se buduje něco významného a jedinečného. Je to náročné staveniště, které diváka vtahuje a na kterém učedníci dostávají lekci účinné blíženecké lásky, jež utváří církev. Snímání Pánova těla a starost, kterou o něj přátelé mají, jsou gestem, jež stojí na počátku péče o nemocného a pokořeného člověka.

Tři přátelé, které spojuje náklonost k Božímu Synu a zbožná péče o jeho tělo, zde odkazují k Tovaryšstvu a k jeho vůli sloužit, aniž by se šetřilo. Tímto gestem se přátelé Páně, stejně jako evangelijní postavy, projevují jako učedníci a aktivně vstupují do příběhu utrpení, které Kristus podstoupil pro člověka, odhodláni sdílet jeho osud, neboť v Ježíšově kříži našli dokonalou svobodu a ve víře v něj drahocennou perlu. Přátelé ono obnažené, zmučené a posměchu vydané tělo s hlubokou úctou uvolňují z kříže a objímají. Chtějí mu navrátit důstojnost, které byl zbaven, a projevit mu ono gesto pokorné lásky, které je Ježíš naučil: chystají se umýt nohy a údy posla radostné zprávy, který zvěstuje pokoj.

Matka Tovaryšstva Ježíšova

Podle staré liturgické tradice stála matka Páně pod křížem Syna proniknutá bolestí, ale jistá si věrností Boha, který slyší křik ponížených. Maria neodvrací oči od Ježíšova zmučeného těla, ale nezasahuje: stojí na svém místě a podporuje nyní ty, které jí umírající Syn dal za syny v této škole láskyplné služby. Je velkou ženou, která s bolestí plnou naděje rodí církev, jež se zrodila z probodeného boku. Je Matkou Tovaryšstva Ježíšova, odhodlaného sloužit Pánu a církvi.

Na zemi leží symboly této služby: umyvadlo a plátno podobné tomu, kterým byl Ježíš přepásán, když umýval nohy svým učedníkům, aby je učil lásce a připravenosti stát se nejmenšími a služebníky všech. Vedle leží bílé roucho, které si vítězný Král již brzy po svém vzkříšení oblékne, a trnová koruna, jež se stala znamením jeho královské hodnosti a slávy, kterou mu Otec vyhradil. Ten, který byl vyvýšen na trůn kříže, nyní bude králem navěky a po jeho boku budou sedět ti, kdo se rozhodli nést jako jeho následovníci svůj kříž až do konce s jistotou, že čím podobnější se mu stanou v utrpení každodenního života, tím budou schopnější rozdávat lidem z bohatství jeho milosrdenství.


P. Daniele Libanori SJ, rektor kostela Il Gesù v Římě
Z Jahrbuch Jesuiten 2016 přeložil Josef Loub
Redakčně upraveno a zkráceno


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
2.3.2017 V kostele Nejsvětějšího Salvátora byl objeven gotický fragment Krista
26.9.2016 Pozvání k setkání s asijskou kulturou
23.9.2016 300 let kostela Panny Marie Sněžné v Olomouci
6.6.2016 Noc kostelů v jezuitských chrámech
7.5.2016 Den s jezuitským divadlem představí novou ediční řadu


Diskuse



UPOZORNĚNÍ
Vkládat příspěvky mohou pouze registrovaní čtenáři. Zaregistrujte se zde. Přečtěte si pravidla registrace.


Náš tip

Mlčení

Šúsaku Endó

Mlčení japonského spisovatele Šúsaku Endóa (1923–1996) je drsný a zároveň poetický i myšlenkově bohatý příběh o zániku křesťanské misie v Japonsku v 17. století. Téma, které o něco dříve zpracoval i český spisovatel Jaroslav Durych v rozsáhlé epopeji Služebníci neužiteční, Endó pojal z neobvyklé perspektivy japonského katolického křesťana...
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl: Křesťané v Africe
Za křesťany v Africe, aby vydávali prorocké svědectví smíření, spravedlnosti a pokoje, a tím napodobovali Ježíšovo milosrdenství.
Národní úmysl: Za křesťany, aby jejich život byl skrze konání dobra odpovědí na Boží lásku a neztratil tak svěžest a vůni evangelia (EG, č. 39).
více »

Nejbližší akce

Středoevropský Magis


Živé kameny na Svatojakubské cestě


Živé kameny v Santiagu de Compostela


Gotické katedrály ve Francii


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní obnova: Vnitřní uzdravení


Moje vyhlídky v duchovním životě, pohled do budoucnosti


Vnitřní modlitba


Ignaciánské duchovní cvičení


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil