Rozhovory

Ve službě nedotknutelným

Jan Regner

Laco, jak se vlastně zrodila idea jezdit na letní misii do Indie?

Tato idea vznikla díky zkušenostem dvou slovenských jezuitů, kteří měli možnost krátce působit právě na misiích v Indii. Zatímco Martin Halčák pracoval v roku 2005 v Kalkatě ve spolupráci s misionáři Božského Srdce Ježíšova a misionářek lásky, já jsem se zúčastnil misijní práce v jižní Indii na jezuitské misii v Manvi, kam se opět na měsíc chystáme spolu s patnácti dobrovolníky příští léto.

Kolikrát jste se už na podobnou výpravu vydali?

To záleží na tom, odkdy to budeme počítat. Když započítáme i cesty jednotlivců, tak příští cesta bude už třetí v pořadí. Pokud jde o cíl naší misijní pouti, o městečko Manvi, pak půjde o druhou výpravu za účasti naší provincie.

Jaká byla dosud náplň vaší činnosti v Indii?

Martin působil v Kalkatě mezi nemocnými a umírajícími. Já jsem se vydal mezi chudé dality, ?nedotknutelné?, jak jsou zde často označováni, a pomáhal jsem při budování školy pro jejich děti. Zároveň tam členové naší skupiny učily děti angličtinu, protože v indické společnosti je dosud nepřijatelné, aby se někdo z nedotknutelných, kteří stojí pod úrovní i té nejnižší kasty, vzdělával. Ale právě ve vzdělání vidí jezuité klíč k osvobození těchto lidí z nespravedlivé diskriminace a chudoby.

Kdy a kam se vydáte tentokrát a jaká práce vás tam čeká?

Tento rok nepojedeme, ale usilujeme o to, abychom nasbírali dostatek finančních prostředků na dobudování tamějšího internátu a zároveň mohli přispět k nutričnímu programu na místní misijní stanici. I samotná cesta samozřejmě něco stojí.

Tyto prostředky by bylo jistě možné prostě do indických misií poslat. Nicméně náš projekt je založen na tom, že chceme vytvořit prostor pro osobní zkušenost a kontakt s těmi, kteří si své společenské postavení nevybrali, ale nespravedlivé struktury světa je stále odsouvají na okraj společnosti. Jen díky osobním kontaktům je v tomto koutě světa možné poskytnout systematičtější pomoc. Rádi bychom se na tuto výpravu vydali příští léto, v srpnu. V Indii nás čeká práce na dostavbě internátu pro tamější děti a budeme také pomáhat při výuce angličtiny.

Spolupracujete při vašich projektech s nějakou humanitární organizací?

Celý projekt zatím funguje jen díky naší síti dobrodinců. Nevyhýbáme se však konkrétní spolupráci s nějakou humanitární organizací, případně s lidmi, kteří by nám pomohli při cestě do Indie nebo přispěli na pomoc dětem v Manvi.

Budeme vděční za každou formu podpory, ať už tu duchovní, formou modlitby, tak i materiální. Přijmeme finanční dary nebo i věcné dary, třeba učební pomůcky, sešity a podobně, které bychom při výuce mohli využít. Pomůže nám i to, když nám někdo zprostředkuje kontakty na lidi či instituce, kteří by nám mohly jakkoli poradit nebo nabídnout jakoukoli jinou pomoc.

Chystáte nějaké podobné projekty i do vzdálenější budoucnosti?

Byl bych rád, kdyby se kontakty mezi jezuitskou provincií na Slovensku a indickou Karnatakou dále rozvíjely, ale tak daleko do budoucnosti samozřejmě nevidím. My jsme samozřejmě otevření tomu, aby tento vztah pokračoval. Jak jsem zjistil, existuje v současné době řada dalších evropských provincií, které podporují misie v Africe a v Asii.

Více informací o misijní výpravě do jižní Indie misia.india.googlepages.com

Ladislav Šulík SJ se narodil v Nitře v roce 1980. K jezuitům vstoupil před osmi lety. Po noviciátě v Trnavě a Ružomberku, studoval filosofii v Bratislavě na Teologické fakultě Trnavské univerzity. Potom působil jako učitel náboženství a filosofie na jezuitské střední škole ve Wimbledonu, kde byl zároveň také členem tamějšího pastoračního týmu. V současné době pokračuje v Bratislavě ve studiu teologie.

 odeslat článek     vytisknout článek