Rozhovory

Věříme, že společný život je možný

Redakce Jesuit.cz

Jak vnímáte jmenování do nového, důležitého úřadu?

Jako výzvu a zároveň jako milost… V každodenním životě udržuje naše křesťanská menšina velmi dobré vztahy s muslimskou většinou, až se tomu sami divíme. Míním sousedské vztahy, spolupráci, někdy dokonce přátelství. Jsou to vztahy dávného data a vypovídají o sdílení, které můžeme dennodenně prožívat. Jsme svědky takového společného života a věříme, že je možný, protože ho opravdu denně zakoušíme, nemusíme se do něj nijak nutit! Papež nám při naší poslední návštěvě ad limina řekl: „Dosvědčujte Kristovu lásku“ – a právě toto je Kristova láska! Apoštolát dobroty, jak by řekl Charles de Foucauld. Radujeme se z toho, že můžeme milovat a sloužit. Pravdou je, že se také zde vyskytují každodenní obtíže, stejně jako je pravdou, že nikoli všichni jsou neustále spokojení, ale to je součástí žití. Existuje však jeden Otec. Sice nás znepokojuje současná nelehká situace, ale nedotýká se našeho běžného života a setkávání lidí. Naším povoláním v Alžírsku je být církví pro všechny, církví, kde se všichni bratrsky setkávají!

Jaká je místní církev v Alžíru?

Mohu mluvit o stavu v Constantine, kde je velký počet subsaharských studentů, ale také mnohé komunity zahraničních pracovníků a diplomatů pocházejících z různých zemí. Tamní katolická církev je tudíž skutečně mezinárodní a svou službou se snaží být lidem nablízku – pracuje ve školách, knihovnách, poskytuje péči a formaci, a to velmi dynamicky. Nyní budu mít příležitost, abych se s církví v Alžíru více a lépe seznámil.

Existuje nějaké slovo papeže Františka, které vás bude doprovázet v novém poslání?

Papež mluví o periferiích a my na jedné takové žijeme. Je to „místo zlomu“, jak říkával Mons. Claverie. Je to prostor našeho života, o kterém nakonec zjišťujeme, že je to běžné místo, kde se uskutečňuje milosrdenství. A my nejsme jeho jedinými aktéry, nýbrž jsme svědky toho, jak nás naši muslimští bratři a sestry povzbuzují ve ctnostech přijímání, darování sebe samých, vůle k setkání a dialogu. Vím, že o vánoční noci přišli mnozí muslimští přátelé do našich farností – nikoli proto, aby nás obrátili, nýbrž aby viděli, jak se křesťané modlí. Také to je možnost, jak se navzájem lépe poznat. Jsme šťastní, že se něco takového děje. Ve světě, kde roste napětí mezi muslimským světem a Západem, mezi muslimy a křesťany, ještě existují místa, kde je možné zažívat něco úplně jiného…

P. Paul Desfarges SJ se narodil ve francouzském Saint-Etienne 7. května 1944. Po střední škole vstoupil do diecézního semináře v Lyonu. Po skončení prvního cyklu následovala vojenská služba v Alžírsku, kde působil jako učitel v diecézi Laghouat. Po návratu do Francie roku 1967 vstoupil v Paříži do Tovaryšstva Ježíšova. Studoval na univerzitě v Nice, kde získal doktorát z psychologie. Na kněze byl vysvěcen 14. června 1975, slavné sliby složil 30. dubna 1981. V roce 1976 začal působit v alžírském městě Constantine jako vyučující (v arabštině přednášené) psychologie na tamní univerzitě, kde pak vyučoval až do roku 2006. V letech 1983–2005 byl generálním vikářem této diecéze. Pak působil jako představený jezuitské komunity v Alžíru a ředitel tamního jezuitského exercičního domu, a to až do roku 2008, kdy byl (21. listopadu 2008) jmenován biskupem constantinské diecéze. Biskupské svěcení přijal 12. února 2009. Od 23. května 2015 byl apoštolským administrátorem Alžíru, poté, co tamního arcibiskupa Ghaleba Abdalla Badera papež František jmenoval apoštolským nunciem v Pákistánu.

Zdroj: RaVat, News.gesuiti.it. Foto: Aleteia.
Redakčně upraveno.

 odeslat článek     vytisknout článek